Zimní olympijské hry pořádané v Pekingu a okolí čínskou diktaturou jsou za polovinou. Daří se čínskému režimu využívat je ke své propagandě? Co přesně zažívají v Číně i v době olympijského soutěžení miliony Ujgurů – jak v koncentračních táborech, tak mimo ně? A jaké o tom máme důkazy? Ignorování porušování lidských práv Čínou je hrozbou pro všechny, říká v rozhovoru pro Český rozhlas jeden z předních představitelů ujgurského exilu Omer Kanat.

Interview Plus Washington 13:04 17. února 2022 Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Už jste se díval na nějaký olympijský přenos z Pekingu?
Nedíval, protože sám vyzývám lidi, aby to nesledovali.

Proč si myslíte, že je to důležité?
Protože musíme nějak reagovat, když už jsme nedokázali konání olympijských her v Pekingu zabránit. To kvůli tomu, že Mezinárodní olympijský výbor tleská hostitelské zemi, kde pokračuje genocida, a kolaboruje s ní. Neměli bychom nechat Čínu tuto genocidu zakrýt touto podívanou v Pekingu.

Co tedy říkáte sledovanosti přenosů televize NBC, amerického olympijského vysilatele? Podle čísel, která v době natáčení známe, je ta sledovanost přibližně poloviční oproti minulosti.
Aspoň něco se podařilo. Pekingskou olympiádu bojkotovalo mnoho politiků a hodně lidi ví, co se děje, takže nízká sledovanost je podle mě reakcí mezinárodní komunity na tyto genocidní hry. Aspoň v zemích, kde se o tom mluví a kde jsou naše ujgurské organizace velmi aktivní a zvyšují povědomí o tom, co se děje Ujgurům ve Východním Turkestánu.

Dorjee Tseten z organizace Studenti za svobodný Tibet řekl – cituji: „Úspěch čínské propagandy při olympijských hrách v Pekingu závisí na ochotě sportovců, fanoušků a vysilatelů brát tyto hry jako každé jiné.“ I když se na přenosy samotné nedíváte, zaznamenal jste u někoho neochotu brát ty hry jako každé jiné, nebo se podle vás čínskému režimu daří je využívat pro jeho účely?
Myslím, že je nemůžou úspěšně využívat pro své účely – kvůli diplomatickému bojkotu mnoha zemí, až na výjimky chybějí hlavy států, což je z mého pohledu pro čínskou stranu velká rána.

Takže jste s reakcí mezinárodního společenství spokojený?
Samozřejmě že Ujgurové spokojení nejsou, není to dostatečná reakce. Přáli jsme si bojkot těchto olympijských her. Byli bychom šťastní, kdyby reakce odpovídala tomu, že se nám děje genocida, a Čína vůbec nesměla tyto hry hostit. Toho ale nebylo možné dosáhnout a z té reakce jsme zčásti zklamaní. Spojené státy, některé další země Západu či Japonsko přikročily k diplomatickému bojkotu, z různých důvodů nedorazili představitelé i jiných zemí. Ale většina zemí se nějak účastní. Obzvlášť u těch muslimských je to pro nás velké zklamání.

Zrušení vysílání

Když se zastavíme u oficiálních vysílatelů olympijských her – třeba ten zdejší americký, tedy televize NBC, sliboval, že bude nabízet nejen sportovní přenosy z her v Pekingu, ale komplexní pohled na to, kde se odehrávají. Sledujete nějak, jestli se toho drží?
To nestačí. Samozřejmě, něco takového odvysílali, ale nestačí to. Vysílat olympijské hry, když tam zároveň probíhá genocida, to je pro nás Ujgury něco nepřijatelného. Žádali jsme NBC, aby tyto hry nevysílala, aby zrušila smlouvu s Mezinárodním olympijským výborem, ale bez reakce. Pachatelem je čínský režim, ale Mezinárodní olympijský výbor, ten my Ujgurové považujeme za spoluviníka ujgurské genocidy.

Olympijské hry v Číně jsou pro mě osobně fackou do tváře, říká Ujgur žijící v USA

Číst článek

Co si myslíte o pozici sportovců? Třeba organizace Global Athlete hájící jejich zájmy obvinila Mezinárodní olympijský výbor, že nehájí bezpečí sportovců a jejich právo na svobodu projevu, a sportovcům poradila, ať raději na čínské půdě režim nekritizují. Myslíte, že i pro ně by bylo nebezpečné čínský režim kritizovat?
Čína je diktatura, takže dělá všechno, aby komukoli zabránila v projevu. Čínský režim chce, aby i sportovci mlčeli, aby se politicky neprojevovali. A přijal mnoho opatření, aby toho dosáhl. Navzdory tomu se našli stateční sportovci, kteří udělali něco na podporu Ujgurů. Třeba Turek, který si dal na lyže ujgurskou vlajku. Ujgurové jsou velmi vděční takovým sportovcům, co navzdory varováním Číny a restrikcím od MOV dovedou stylově poukázat na genocidu Ujgurů.

Během olympijských her se v hledišti objevila čínská tenistka Peng Šuaj, která před časem zmizela poté, co obvinila bývalého vysokého vládního představitele Číny ze sexuálního útoku. Teď to označuje za velké nedorozumění. Na základě vašich zkušeností s čínským režimem – věříte, že je Peng v bezpečí, jak teď uvedla v rozhovoru pro deník L´Equipe, který tlumočil zástupce Čínského olympijského výboru? Mezinárodní olympijský výbor tuto verzi podpořil.
Nevěřím tomu. Čína hraje hru a je to podle mě zinscenované. Myslím, že je zřejmé, že poté, co promluvila, čínské úřady jí vyhrožovaly a přinutily k tomuto chování. Nemám pro to žádné důkazy, ale se znalostí povahy čínského režimu můžeme její situaci porozumět.

V ujgurském regionu se to děje hodně. Například když se někomu, kdo prošel tamním koncentračním táborem, podaří uniknout do bezpečí a promluví. Čínský režim se takové přeživší z koncentráků snaží zdiskreditovat. Nutí jejich příbuzné doma v Číně, aby vystoupili v televizi a své příbuzné – sestry, bratry, otce – označili za lháře. A aby tvrdili, že se jim daří dobře a mají šťastný život. Ale je to lež. Takové věci ale Čína umí zinscenovat velmi snadno.

Proč podle vás Čína ráda využívá sport obecně, aby se prezentovala v dobrém světle? Vidíme to například ve fotbale, mnoho slavných klubů včetně Slavie v Praze mělo nebo stále má čínského vlastníka, což pochopitelně nejde oddělit od Čínské komunistické strany.
Lidi se o sport hodně zajímají, mezinárodní komunita ho sleduje, každý ho má rád, takže jde o velmi dobré jeviště pro propagandu. A oni chtějí využít tuto příležitost k propagandě, nabídnout mezinárodní komunitě svou verzi příběhu.

Pokud jde o olympijské hry v Pekingu, vy obviňujete především Mezinárodní olympijský výbor a olympijské sponzory, že se stali spolupachateli čínského režimu, pokud jde o genocidu Ujgurů. Jak se měli podle vás zachovat?
My jsme je žádali, aby tuhle genocidní olympiádu nesponzorovali. Nenaslouchali nám. Dokonce nás ani nechtěli vyslechnout. Nereagovali. Oni vědí, co se děje. Vědí, co se děje v ujgurském regionu. Nikdo dnes nemůže říct, že nemá povědomí o tom, co se děje Ujgurům ve Východním Turkestánu, kvůli té spoustě důkazů, že čínská vláda páchá genocidu.

Takže oni o ní vědí, a přesto se rozhodli tyto olympijské hry sponzorovat. Totéž Mezinárodní olympijský výbor. Nenaslouchal nám, zavřel oči nad tím, co se děje Ujgurům, a olympijské hry v Pekingu odstartovaly. Proto považujeme olympijský výbor i korporátní sponzory za komplice čínské vlády v případu této genocidy.

Obchod s Čínou

Mezi olympijskými sponzory je spousta značek, které velmi často používáme. Samozřejmě ty, které s čínským režimem přímo spolupracují třeba na sledování občanů, se tím aktivně nechlubí. Při tom všem, myslíte si, že se může objevit nějaký významnější tlak od zákazníků a že může něčemu pomoci?
Ano, žádáme lidi, kteří jsou zákazníky těchto korporací, co sponzorují olympijské hry, aby bojkotovali jejich produkty. Nemůžeme zastavit olympijské hry v Číně, ale dá se přestat nakupovat u společností, které tuto akci financují. Tohle je myslím jeden ze snadných způsobů, jak ty společnosti potrestat – nekupovat jejich výrobky, bojkotovat je.

A pokud jde o obchodování s Čínou obecně? Věříte tomu, že je vůbec možné, aby svět svůj obchodní model s touto zemí změnil? Při tom všem, co všechno se v Číně aspoň částečně vyrábí…
Tohle je výmluva. Pokud berete ohled na lidskou důstojnost, tak prostě nemůžete pokračovat v běžném obchodním vztahu se zemí, která páchá genocidu.

Jaké opatření by k tomu tedy mělo vést v praxi? Ve Spojených státech začal platit zákon, který specificky zakazuje dovoz zboží, které vzniklo s využitím nucené práce Ujgurů. Je to něco, co byste rád viděl i v jiných zemích?
Ano, mohou udělat totéž, co americký Kongres. Zakázat dovoz zboží s využitím nucené práce Ujgurů, to je povinnost každé země. Obecně přece to mají v etických pravidlech všechny země, že je zakázané nakupovat, prodávat, dovážet, vyvážet produkty, které vznikly za pomoci nucené práce.

A mnoho věcí vyráběných v současné Číně je s využitím nucené ujgurské práce. Takže bychom rádi viděli i v jiných zemích podobný zákon, jako teď přijaly Spojené státy. Víte, na Čínu to bude mít dopad. Oni tím podporují svou ekonomiku. Potřebují, aby se jí dařilo. A tímhle by zaplatila za to, co provádí ujgurským lidem.

Síla a vliv Číny v mnoha ohledech roste. Co to bude podle vás v dohledné době znamenat?
Ano, roste, ale na druhou stranu si teď mnoho zemí začalo uvědomovat, co je čínský režim zač. A také to, co se bude dít ve světě, pokud získá větší globální vliv, když doma páchá genocidu. Takže by se lidi měli zamyslet, jaký chtějí v budoucnu svět. V jakém světě chceme žít.

Pokud vliv Číny vzroste, hrozba její represivní politiky se rozšíří i na lidi v jiných zemích. Čína už vyváží nástroje, které využívá k utlačování a pronásledování Ujgurů, jako jsou technologie ke sledování lidí. A pokud Čínu nezastavíme, pak se jí bude svět přizpůsobovat.

Existuje mnoho zemí s etnickými menšinami. Když nepromluvíme proti genocidě, která se teď děje Ujgurům ve Východním Turkestánu, pak si i ostatní země začnou myslet, že tohle je snadný způsob, jak vyřešit problémy – zabít příslušníky etnických menšin nebo je poslat do koncentračních táborů. Odstranit a zničit ty lidi – a nikdo nic neuvidí. Chceme takovou budoucnost? Jestli ne, musíme udělat něco pro to, abychom Číně zabránili úspěšně dokončit tuto genocidu. 

Vy jste nedávno napsal pro magazín The Diplomate, že pokud Číně genocida projde, všichni máme něco v sázce. Co všechno přesně? A co s tím můžeme podle vás dělat?
Jak jsem říkal, mnoho zemí bude následovat čínského příkladu. Autoritářské režimy získají ve světě větší sílu. Demokracie prohraje, autoritářství zvítězí. Abychom to nedovolili, musíme proti tomu něco udělat. Tedy už proti této genocidě. Pokud to uděláme, ostatní země si něco takového dobře rozmyslí. Budou vědět, že mezinárodní společenství nebude zticha a že může přijít trest. To je něco, o čem musíme přemýšlet.

Situace Ujgurů v Číně

Jak byste popsal životní podmínky Ujgurů v čínské provincii Sin-ťiang? Komunistická strana Číny tvrdí, že tam nedochází k porušování lidských práv a že pouze pracuje na převýchově lidí ovlivněných extremismem.
Ta situace je velmi špatná. Je hrozná. Čína nemůže zakrýt zvěrstva, která páchá v našem regionu. Vy jste řekl Sin-ťiang, ale my ho nazýváme Východní Turkestán, to je historické jméno toho regionu. Čínská vláda tam páchá genocidu a zločiny proti lidskosti. Tuto genocidu už uznalo mnoho zemí – vlád nebo parlamentů. Spojené státy, Kanada, Spojené království, Nizozemsko, Belgie, Litva… u vás v Česku Senát. Všichni uznali, že co se děje Ujgurům ve Východním Turkestánu, je genocida. Existuje hodně důkazů.

Spor washingtonské univerzity. Studenti a vedení se přou o vylepení plakátů kritických k čínskému režimu

Číst článek

V koncentračních táborech je jeden milion osm set tisíc až tři miliony lidí. Jsou tam nucení odsoudit vlastní náboženství, svou národní, etnickou identitu. Víc než jeden milion dětí bylo násilně odděleno od svých rodičů. Dávají je do internátních škol, mění jim jména a identitu. Je to postupná genocida, situace je katastrofální a Ujguři se obávají, co se s nimi stane v příštích deseti letech.

Všichni intelektuálové a osobnosti ujgurské kultury jsou v koncentračních táborech, dlouhodobě věznění. Zakázali ujgurský jazyk, zničili tisíce mešit, hřbitovů a historických ujgurských památek. Australský institut strategické politiky vydal zprávu, podle které bylo zničeno víc než osm a půl tisíce mešit během tří let. Víc než osm tisíc jich bylo přetvořeno, aby sloužily k jinému účelu. Ujgurské ženy jsou nuceně sterilizovány. Porodnost Ujgurů kvůli tomu za tři roky poklesla o 40 až 60 procent. Tohle je genocida. A děje se za přihlížení mezinárodního společenství.

Jak si máme představit současný život běžné ujgurské rodiny v Číně mimo koncentrační tábory, pokud něco takového existuje?
Neexistuje normální život Ujgurů. I lidé mimo koncentrační tábor jsou 24 hodin denně, sedm dní v týdnu pod čínským dohledem. Všude, na každém rohu, v každé ulici ve Východním Turkestánu jsou dohromady miliony kamer. I uvnitř domů jsou nejvyspělejší technologie, které monitorují pohyb Ujgurů.

USA schválily sankce kvůli útlaku Ujgurů. ‚Čínská vláda nemůže jednat beztrestně,‘ řekl Rubio

Číst článek

Kromě techniky posílá komunistická strana do ujgurských domovů i miliony úředníků z řad chanských Číňanů. Bydlí a žijí s Ujgury a reportují čínským úřadům, co si členové ujgurských rodin myslí, o čem mluví, co jedí. Je to tragédie a velká urážka ujgurské tradice a víry.

V těch rodinách chybí muži – posílají stranické kádry do domovů, kde jsou jen ženy, dívky a děti. Muži jsou v koncentrácích. Dochází tak k mnoha incidentům, k sexuálnímu zneužívání. Pronásledování je všudypřítomné. Sedíte v obýváku, dohled tam sedí s vámi. Když s někým mluvíte, vyptávají se, s kým jste mluvili a o čem. Ptají se, na co myslíte – jestli na Boha, na náboženství.

Ujgurové musejí tyto stranické kádry hostit a uspokojovat. Když to nedělají, podává o tom dohled zprávu úřadům. A jíst a pít se musí, cokoli dohled přinese. Když odmítnete pít alkohol nebo jíst vepřové, hodnotí se to tak, že máte extremistické záměry. I za to vás můžou poslat do koncentračního tábora.

Důkazy o útlaku

Zmínil jste, že existuje hodně důkazů. Jaké dostupné zdroje a data existují kromě zprávy australského institutu, kterou jste jmenoval?
Ty důkazy o tom, co čínská vláda provádí, jsou rozšířené. Nezávislé zprávy, zprávy mezinárodních organizací na obranu lidských práv jako Amnesty International, Human Rights Watch… Všechny nazvaly čínské represe vůči Ujgurům ve Východním Turkestánu zločiny proti lidskosti. Muzeum holokaustu to nazvalo genocidou.

Nezávislý tribunál pro záležitosti Ujgurů v Londýně nedávno, po vyslechnutí stovek svědků a posouzení tisíců dokumentů včetně těch, co unikly od čínské vlády, taky rozhodl o tom, že čínská vláda vůči Ujgurům páchá genocidu a zločiny proti lidskosti. Takže zdrojů je hodně. I naše organizace Projekt za lidská práva Ujgurů dokumentuje zvěrstva čínské vlády a publikuje mnoho zpráv, které ukazují, že jde o genocidu. 

Vy sám jste se v čínském Východním Turkestánu narodil, ale dlouhodobě žijete v zahraničí, byl jste u vzniku několika ujgurských organizací, pro které pracujete, některé i vedete. Kdy jste měl naposledy možnost navštívit svou rodnou zemi a jak udržujete kontakt se svými příbuznými či přáteli?
Východní Turkestán jsem opustil v devíti letech. Můj otec strávil devět let v čínském vězení. Opustili jsme Čínu, když jsem byl dítě, a od té doby jsem ve své vlasti, Východním Turkestánu, nebyl.

Unijní sankce za Ujgury trefily Čínu do živého

Číst článek

V obhajobě ujgurských lidských práv jsem se začal angažovat jako velmi mladý, takže jsem se ocitl na černé listině čínské vlády a nebylo možné, abych se do své země vrátil. Se svou rodinou nejsem v kontaktu už mnoho, mnoho let. Nějaký kontakt s příbuznými tam doma se mi dařil přes prostředníky. Ale od roku 2017 jsme nekomunikovali s nikým z naší rodiny ve Východním Turkestánu a většina Ujgurů je na tom stejně jako já.

Tohle patří k těm tragédiím, kterým teď Ujguři čelí. Už mnoho let nemůžou kontaktovat své rodinné příslušníky. Nevědí, co se s nimi děje. Podle západních expertů jsou v koncentračních táborech až tři miliony lidí a my o nich od roku 2017 nevíme. Nevíme, kolik už jich zemřelo a kolik jich žije. Protože jakmile jednou skončíte v některém z těch koncentráků, neexistuje způsob, jak zjistit, kde jste a jak se vám daří.

Cítíte nějaký tlak od čínské komunistické strany i tady v Americe coby Ujgur v exilu? A jak to popisují někteří další uprchlíci, kteří aktivně vystupující proti čínskému režimu?
Ano, to je teď pro Čínu velmi snadné. Naše příbuzné doma si berou za rukojmí. A vyhrožují lidem i tady ve Spojených státech, co jsou americkými občany. Čínští agenti jim volají a chtějí po nich, aby se nezapojovali do žádných aktivit, které odhalují čínské porušování lidských práv. S tím, že jinak budou jejich příbuzní potrestáni. A ty příbuzné doma v Číně nutí, aby své příbuzné – syny, dcery, matky, otce – kontaktovali a řekli jim, ať proti zvěrstvům čínské vlády nevystupují.

Registrujeme i hodně případů, kdy čínská vláda oslovuje Ujgury v zahraničí, už občany Kanady, Spojených států nebo evropských zemí, a nutí je, aby pro ni dělali špionáž. Takové věci se dějí pořád – výhrůžky a pronásledování čínskými úřady.

Co může v dlouhodobějším horizontu vést ke zlepšení situace Ujgurů v Číně?
Myslím, že mezinárodní společenství by mělo udělat to, co slíbilo tváří v tvář genocidě. Po druhé světové válce svět řekl, že už nikdy žádný holokaust nesmí dopustit. Takže by měl dodržet slib a přijmout silná, koordinovaná opatření, aby Čínu a její genocidu zastavil. Je to povinnost mezinárodního společenství. Mnoho zemí tuto genocidu uznalo, takže tyto země by ve spolupráci s ostatními měly udělat. Když něco označíte za genocidu, máte povinnost něco podniknout něco k tomu, abyste ji zastavili.

Jan Kaliba Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít