Rusové dobře vědí, čeho se na Ukrajině dopouští jejich armáda, tvrdí komentátor Beršidskij
Zvěrstva, která páchají ruští vojáci na Ukrajině, vyvolávají dvě otázky týkající se občanů Ruska: vědí, čeho se jejich armáda dopouští? A pokud ano, vadí jim to? Odpovědi na ně hledá ruský komentátor americké agentury Bloomberg Leonid Beršidskij.
Takzvaní „mírumilovní“ Němci po druhé světové válce tvrdili, že nevěděli, co nacisté dělají, a Spojenci je proto hromadně brali na prohlídku táborů smrti. Mnozí byli zděšení, anebo to předstírali a jejich reakce Spojence jen provokovaly k tomu, aby jim Hitlerův hrozivý odkaz schválně a v plné šíři předváděli.
I kdyby Rusko Vladimira Putina neutrpělo vojenskou porážku a neprošlo „deputinizací“, budou Rusové otázku „věděli jste to?“ slýchat při podávání žádostí o vízum nebo o místo v zahraniční firmě i při běžných rozhovorech s Ukrajinci či lidmi ze Západu.
Budou odpovídat stejně jako pováleční Němci? Budou tvrdit, že jim Putin znemožnil přístup k informacím a krmil je propagandou a lží, že neozbrojené civilisty povraždili ukrajinští vojáci a hodili to na Rusy? zamýšlí se Beršidskij.
Co si Rusové myslí?
Někteří to určitě tvrdit budou a do jisté míry budou mít pravdu. Putinův režim skutečně dělá, co může, aby Rusové pravdivé informace nedostávali. Nezávislé zpravodajství blokuje, a když Rus napíše do ruského vyhledávače Jandex slovo Buča, najde kremelskou verzi událostí.
Otázka zní, jestli je toto blokování informací účinné. V březnu byl v Rusku pátou nejstahovanější aplikací pro chytré telefony šifrovaný messenger Telegram. Je to patrně nejlepší z dostupných zdrojů necenzurovaných zpráv o válce.
Dezinformátoři se přesunuli na Telegram, i tam je už blokují. Sociální síť přesto roste, říká Šlerka
Číst článek
Březnový průzkum ukázal, že pro polovinu Rusů je hlavním zdrojem informací televize a 45 procent jí důvěřuje. Beršidskij ale ve svém komentáři pro agenturu Bloomberg upozorňuje, že lidé žijící v autokratickém režimu mnohdy nepřiznají, co si opravdu myslí.
I kdyby průzkum odrážel realitu, jsou tu velké generační rozdíly. Mladší lidé sledují televizi málo, více než čtvrtina dospělých se na ni nedívá vůbec a čerpá zprávy z internetu. Pro přístup k nezávislým zpravodajským zdrojům mnozí používají virtuální privátní síť VPN a přihlašují se k odběru nefiltrovaných kanálů Telegramu. A taky vědí, že Google je lepší vyhledávač než ruský Jandex.
Dokonce ani Putinův mluvčí Dmitrij Peskov se netají tím, že k přístupu na zakázané západní sociální sítě používá VPN. Oficiálně to není trestné a zatím nedošlo k žádným represím za používání Facebooku nebo Instagramu, které režim označil za „extremistické“. Tajná policie má navíc potíže sledovat aktivitu na těchto sítích v tak velkém měřítku.
Mladšího přítel nebo příbuzný
I kdybychom předpokládali, že skutečně existuje publikum starších lidí, kteří mají obavy z technologií a sledují výhradně televizi, nelze je izolovat od ostatních, kteří s nimi osobně komunikují a nemají tak omezený obzor. Starší Rusové slýchají o popravách ukrajinských civilistů od svých mladších přátel a příbuzných.
Sociální sítě jsou plné historek o tom, jak děti volají svým rodičům a starším kamarádům, vyprávějí jim o tom, co se děje na Ukrajině, ale druhá strana jim odmítá uvěřit. Opravdu tedy lidí věří víc televizi než vlastním dětem a lidem, které osobně znají? Leonid Beršidskij o tom vážně pochybuje.
Komentátor totiž ví, že Rusové jsou nesmírně opatrní, když telefonují, skypují, používají WhatsApp, Telegram nebo další prostředky dálkové komunikace. Nechtějí se vystavovat postihům kvůli klábosení o něčem zakázaném. Za to trpělo příliš mnoho lidí za Sovětského svazu, kterému se dnešní Rusko čím dál tím víc podobá.
„Když jsem byl malý,“ vzpomíná Beršidskij, „matka nechtěla sovětský režim kritizovat ani doma v mé přítomnosti, protože se bála, že se ve škole podřeknu.“
Rusové, kteří Sovětský svaz zažili, neoplývají takovou technologickou gramotnost jako jejich děti, zato mají mnohem větší přirozenou, pudovou inteligenci, která je nutná k přežití v policejním státě. Mají také bohaté zkušenosti s uměním číst mezi řádky.
Komentátorovi agentury Bloomberg nepřipadá pravděpodobné, že by lidé, kteří se kdysi v soukromí smáli sovětským ideologickým žvástům, náhle ztratili schopnost brát státní propagandu s nadhledem. Podle ně je to spíš tak, že se s návratem známého prostředí vracejí k životu v ulitě.
Z vězení o obludnostech lží
Putinův největší nepřítel Alexej Navalnyj vězněný v trestanecké kolonii docela jistě nemá přístup k jiným zdrojům informací než k těm ze státní televize. Přesto nedávno přes prostředníka napsal na Twitter toto: „Obludnost lží na federálních stanicích je neskutečná a s ní bohužel i jejich přesvědčivost pro ty, kdo nemají přístup k alternativním informacím.“
Navalného výrok odhaluje i chatrnost obhajoby nevědomosti. Přestože lži v televizi mohou být přesvědčivé, opoziční lídr jim nevěří, protože je odmítá jeho mozek.
Proč ruská kultura neukotvila v lidech základní morální hodnoty, ptá se ukrajinská kulturní kritička
Číst článek
Navalnyj je samozřejmě jen jeden, ale bylo by arogantní předpokládat, že jeho niterné reakce jsou ojedinělé. Proč by měli ostatní věřit kremelské verzi událostí po tolika letech života v mnohem svobodnějším informačním prostředí, než je to dnešní?
Nelze podceňovat lidskou schopnost ignorovat zprávy. Ještě řadu dní poté, co ruské úřady zablokovaly Facebook a Instagram, si mnozí ruští uživatelé stěžovali si, že aplikace firmy Meta přestaly fungovat.
Zdá se, že tito uživatelé se úspěšně izolovali před jakýmikoli informacemi zvnějšku a do svých pohodlných bublin je nepustili. Něco takového ale vyžaduje značné úsilí a nějaké zprávy patrně přece jen pronikly i k těm, kterým se jejich informační izolace dařila.
Němci věděli, co dělali nacisté
Výzkumy ukázaly, že obyčejní Němci ve skutečnosti věděli, co provádějí nacisté. Jejich zvěrstva neunikla pozornosti ani v jejich době, kdy byly sdělovací prostředky a komunikace relativně omezené. Možná si však to, co se dozvídali, odmítali připouštět nebo dokonce o své nevědomosti přesvědčili sami sebe.
Na pokraji humanitární katastrofy. Mezinárodní červený kříž bojuje za bezpečí civilistů na Ukrajině
Číst článek
I to ale vyžaduje určitou míru snahy, uvědomuje si Beršidskij, když pročítá ruské příspěvky na sociálních sítích nebo poslouchá, jak jeho známí z Moskvy říkají, že „ne všechno je černobílé“, nebo že se „nikdy nedozvíme celou pravdu“.
„Mám dojem, že kdybych na ně přitlačil, někteří by se rozplakali nebo se na mě rozzlobili,“ píše autor a pokračuje: „Jsou pod všudypřítomným stresem a nejsem si jistý, jestli ten tlak pramení ze strachu nebo pudu sebezáchovy. Moje vlastní rodina se jen těžko vyrovnává s vědomím, že k ruským zvěrstvům dochází i naším jménem.“
Je to břímě, které musíme nést – nejspíš až dokonce života, píše závěrem ruský novinář Leonid Beršidskij v článku pro agenturu Bloomberg. Lidé, kteří budou trvat na tom, že se nechali oklamat propagandou, se od ní nikdy neosvobodí, uzavírá.
Poslechněte si celý Svět ve 20 minutách, témata pro vás vybrala Gita Zbavitelová.
Jak vypadá ambiciózní verze Marshallova plánu upravená na míru Ukrajině. Ukrajince šokovala neopatrnost ruských vojáků v Černobylu. A francouzský prezident Emmanuel Macron se snaží zvýšit náskok na Marine Le Penovou před druhým kolem prezidentských voleb.
