Římskokatolický kostel na řeckém Samosu je znovu plný věřících. Do lavic usedají afričtí migranti
V jediném římskokatolickém kostele na řeckém ostrově Samos se opět slaví mše. Bohoslužeb se účastní desítky věřících z řad migrantů, kteří ve městě čekají na vyřízení žádostí o azyl. Řecko je převážně pravoslavné, ortodoxní náboženství vyznává 98 procent obyvatel. Katolické kostely proto na většině míst příliš zaplněné nejsou.
Kostelem Nanebevzetí Panny Marie zní hudba. Sice jen z reproduktorů, protože varhaníka ani sbor tu nemají, přesto se dřevěné lavice pomalu zaplňují.
Na mši v jediném římskokatolickém kostele na řeckém Sámosu natáčel zahraniční zpravodaj Robert Mikoláš
Kromě dvou řádových sester, které se o tento svatostánek pocházející z roku 1901 starají, se pravidelné víkendové mše svaté už řadu měsíců účastní výlučně běženci z afrických zemí.
Jedním z nich je i 28letý Shaldon pocházející z Kamerunu. Na Samos připlul z Turecka před čtyřmi měsíci a od té doby, každou sobotu a neděli nevynechá jedinou bohoslužbu. Chce poděkovat Bohu za svůj život, za novou zemi, do které utekl, i za to, že je v bezpečí.
Jak mi Shaldon prozrazuje, je presbyterián, tedy nikoli katolík, jinou možnost však prý nemá. Zdejší bohoslužby se mu ale líbí, jak dodává, jsou vzrušující a hlavně mu umožňují setkání s Bohem.
V tu chvíli už ale jedna z řádových sester oznamuje začátek s tím, že í mše bude ve francouzštině. Chrámem zní litanie „Pane, smiluje se" a všichni věřící, muži i ženy z Pobřeží Slonoviny, Gabonu či Burkiny Faso po sestře tato slova opakují. A pak jeden z nich odchází před hlavní oltář a začne číst z Bible.
Pak přichází na řadu i společný zpěv. Pro požehnání si sem přišel také 32letý William z Kamerunu, který prý odešel do Evropy za lepším životem.
Modlí se za Řeky, kteří mu pomohli, ale také za to, aby co nejdříve získal azyl a mohl odejít do vytoužené Francie. A podobná přání mají i všichni ostatní migranti.
