Příběhy bez cenzury: projekt novinářů a umělců šíří zakázané články jako písně přes Spotify
Zatímco svoboda tisku v některých společnostech světa neexistuje, streamovací služby ano. Této kličky využili němečtí Reportéři bez hranic, kteří ve spolupráci s brazilským hudebním producentem přetvořili texty pěti novinářů, které by byly v jejich rodných zemích cenzurované či zakázané v písně, dostupné na Spotify, Apple Music či Deezer po celém světě bez rozdílu.
Pět novinářů, deset zhudebněných příběhů, které by kvůli cenzuře nikdy nevyšly. To je příběh projektu s názvem The Uncensored Playlist (v překladu necenzurovaný playlist - pozn. redakce).
„Na 12. března, světový den boje proti kybercenzuře, Reportéři bez hranic přišli s digitální skulinou, díky které lze obcházet cenzuru,“ stojí na webu projektu.
REPORTÉŘI BEZ HRANIC
Nevládní organizace Reporters Sans Frontières byla založena roku 1985 v Paříži. Obhajuje svobodu tisku a médií a zastává se novinářů, kteří čelí cenzuře nebo perzekuci.
Reportéři bez hranic oslovili novináře z Číny, Thajska, Vietnamu, Uzbekistánu a Egypta. Každý z nich poskytl dva kritické texty, které hudební producenti Lucas Mayer a Iris Fuzarová zhudebnili za pomoci lokálních umělců v jednotlivých zemích.
Kompletní „necenzurovaný“ playlist se pak objevil na streamovacích službách, jako je Apple Music, Spotify nebo Deezer, které jsou dostupné po celém světě a vlády na ně nemohou. Jediným možným zásahem by byl jejich zákaz.
„Pracovali jsme na projektu Le Tour de Monde, v rámci nějž jsme cestovali po světě a nahrávali hudbu s různými pouličními umělci, do toho nás Reportéři bez hranic oslovili s tím, abychom to samé udělali s články, které by byly běžně cenzurované. Vydali jsme se tedy do vybraných zemí a začali skládat,“ popsal pro iROZHLAS.cz počátek spolupráce brazilský producent Lucas Mayer.
Oficiální video k projektu The Uncensored Playlist:
Podle Lucase a Iris bylo výzvou nejen transformovat jednotlivé texty do poetičtějšího jazyka, ale také najít umělce, kteří by chtěli na projektu spolupracovat.
„Když už souhlasili, chtěli zůstat v anonymitě, protože s sebou projekt nesl i určitá rizika. Nemohli jsme o tom upřímně ani moc mluvit. Představte si, že skládáte hudbu, hledáte někde v Asii muzikanty, kteří s vámi budou spolupracovat, ale nikdy jim nemůžete úplně říct, o co jde. Netušili jsme, co by se stalo, kdybychom narazili na někoho, kdo s tím nesouhlasí,“ vysvětlil Lucas.
'Jaká cenzura?'
Během cest si podle svých slov začali uvědomovat, jak moc cenzura jednotlivé země formuje.
„Když jsme třeba v Číně mluvili s jednou zpěvačkou o jiném projektu, řekli jsme jí, ať se na něj podívá na YouTube. Odpověděla, že stránka v Číně nefunguje, a ptala se, jestli nevíme proč. Když jsme jí řekli, že je to kvůli cenzuře, odvětila slovy: 'Jaké cenzuře?'“ popsala Iris s tím, že ji mrzí, že už se do Číny pravděpodobně kvůli tomuto projektu nepodívá.
„Od začátku jsme ale věděli, že děláme správnou věc,“ dodala v telefonickém rozhovoru pro iROZHLAS.cz.
Uzbekistán: podnikatel umučen
Vybrané články novinářů se zaměřují na různá témata: od korupce přes ekonomické podmínky až po policejní brutalitu. Jednou z pětice oslovených je také uzbecká novinářka Galima Bukharbaevová. Ta v roce 2005 psala o masakru v uzbeckém městě Andijan. Od té doby žije kvůli tlaku tamní vlády v exilu, odkud píše o dění ve své rodné zemi.
„I přesto, že máme nového prezidenta, vláda nechce, abychom se dostali ke čtenářům v Uzbekistánu,“ uvedla.
V jednom příběhu, který byl zhudebněn, tak popisuje například případ podnikatele, který byl během policejní vazby umučen k smrti. Tamní úřady to odmítají.
Bez svobodného tisku k rozvoji Uzbekistánu nedojde, říká exilová novinářka Galima Bukharbaevová
Číst článek
„I když vidíme nějaké pozitivní změny, prezident si musí uvědomit, že bez nezávislého tisku k žádnému reálnému zlepšení nedojde,“ dodala. (Celý rozhovor s Galimou čtěte ZDE)
Pravda si najde cestu
O tom, jak úspěšný je projekt v její zemi, má ale pochybnosti. „Hodně disidentů a aktivistů mi posílá pozitivní reakce, nejsem si ale jistá, zda se ty příběhy opravdu dostanou k lidem uvnitř,“ vysvětlila a dodala, že je hezké vidět její práci skrze oči umělců daleko od Uzbekistánu.
Víc optimistický, co se týče dosahu, je producent Lucas: „V některých zemích projekt opravdu zafungoval. Ve Vietnamu jsou ty písně třeba v žebříčku Apple Music na sedmém místě. Z dalších zemí nemáme přesná čísla, ale zájem je všeobecně velký,“ uvedl.
Kampaň na podporu celého projektu se šíří i na sociálních sítích, a to pod hashtagem #truthfindsaway, v překladu „pravda si najde cestu“.
