Odklon od práva veta a více hlasování kvalifikovanou většinou. Co by změna v EU znamenala?
Nová dynamika rozšiřování rozproudila debaty o efektivitě práva veta při rozhodování v rámci Evropské unie. S blížícími se eurovolbami se to navíc jeví jako jedno z možných témat pro kampaň. Skutečně znamená odklon od práva veta vzdání se národní suverenity? O čem se v unijních strukturách rozhoduje principem kvalifikované většiny a co to znamená? Web iROZHLAS.cz odpovídá na otázky kolem práva veta.
„Otázka rozšíření se pochopitelně pojí s otázkou efektivity EU, tedy otázkou, která v menších a středně velkých členských státech není příliš populární. Musíme však být připraveni v domácí diskusi zvážit různé návrhy, jak upravit rozhodovací proces EU, včetně přechodu k hlasování kvalifikovanou většinou v některých oblastech.“
Petr Pavel (prezident)
„Zcela zásadní je pro nás právo veta. Musíme si uvědomit, že tím, že existuje instrument práva veta, tak je to jeden z mála instrumentů, který staví všechny členské státy na rovnou úroveň. Pokud bychom přišli o toto právo veta, skutečně bychom se mohli stát zemí druhé kategorie.“
Klára Dostálová (poslankyně za hnutí ANO, lídryně pro eurovolby)
„Podle mě upuštění od práva veta není vzdáním se národních zájmů, nebo dokonce vlastizrada či opuštění národní suverenity.“
Martin Dvořák (ministr pro evropské záležitosti, STAN)
Evropská komise ve středu zveřejňuje takzvaný rozšiřovací balíček. Jeho obsahem bude hodnotící zpráva o postupu kandidátských zemí. Mezi členskými zeměmi tak už řadu měsíců probíhají nejen horlivé diskuse o tom, koho do Evropské unie pustit, ale také o tom, zda a jak by se měly unijní instituce reformovat.
Nejcitlivější je v tomto ohledu možný ústup od jednomyslnosti, která se používá při rozhodování v otázkách společné zahraniční a bezpečnostní politiky nebo v oblasti daní. V nich se může uplatnit právo veta. Pokud ho některý členský stát použije, zablokuje tím přijetí daného rozhodnutí.
Web iROZHLAS.cz objasňuje význam práva veta:
- Na jaké oblasti má právo veta vliv?
- Ztratí členské státy suverenitu?
- Je to politická otázka?
Na jaké oblasti má právo veta vliv?
Na zahraniční politiku, daně, rozpočet a přijímání nových členů do společenství.
Orbán k rozšíření EU o Ukrajinu: Nevíme, jak velké je území této země. Je to těžká otázka
Číst článek
Evropská unie v drtivé většině případů rozhoduje kvalifikovanou většinou. Pro schválení daného návrhu se musí vyslovit alespoň 55 procent členských států (tedy zhruba 15), které musí zároveň zastupovat minimálně 65 procent všech obyvatel členských států Evropské unie (kterých je v Unii necelých 450 milionů). Tímto způsobem Unie schvaluje 80 procent nařízení.
Přesto je pro některé státy unijní sedmadvacítky velmi problematické připustit možnost ustoupení od práva veta. Nevyjasněná zůstává také pozice Česka. Pětikoaliční vláda Petra Fialy (ODS) se sice jednoznačně vyslovuje pro rozšiřování, nechce ale změny vnitřního fungování a kolem pozice k právu veta mlží.
V uplynulých měsících se o vetu mluvilo v souvislosti s blokacemi ze strany maďarského premiéra Viktora Orbána. Ten nechtěl schválit některá unijní rozhodnutí směrem k Vladimiru Putinovi. Zpočátku se postavil třeba proti embargu na ruskou ropu, oddaloval také přijímání některých balíčků protiruských sankcí.
Nakonec vždycky ustoupil, unijní jednotu ale nikdy nezapomněl zobchodovat – nejčastěji za uvolnění evropských fondů, které Maďarsku Evropská komise zmrazila kvůli sporům o právní stát.
Ztratí členské státy suverenitu?
Jednoduchá a jednoznačná odpověď není.
Ústup od jednomyslnosti se však neplánuje plošně, zmiňuje se hlavně v otázkách zahraniční politiky, aby v nich Unie byla akceschopnější, třeba právě v případě přijímání protiruských sankcí.
Diamanty nebo Rusové z českého seznamu? EU chystá další balík protiruských sankcí
Číst článek
„Ano, nepochybně ztratí suverenitu ve smyslu plného řízení vlastních záležitostí bez vnějšího vlivu,“ připustil profesor Tomáš Weiss z Institutu mezinárodních studií při Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. „Jenže tahle jednoduchá a prvoplánová odpověď je sice pravdivá, ale problematická,“ upozornil pro iROZHLAS.cz. Ztrátu části suverenity totiž členské státy vyrovnají ziskem vlivu na vývoj v dalších evropských státech.
Weiss proto uvedl příklad: „Pokud by se členské státy domluvily na odstranění jednomyslného rozhodování u přímých daní, ztratila by Česká republika možnost určit si svoje daňové sazby, ale zároveň by získala možnost ovlivnit to, jak má svoje korporátní daně nastavené například Irsko, které právě daňovými sazbami láká velké technologické firmy.“
Ministr pro evropské záležitosti Martin Dvořák (STAN) v nedávném rozhovoru pro iROZHLAS.cz odmítl tezi, že by ustoupení od práva veta znamenalo vzdání se národních zájmů, či dokonce vlastizradu.
‚Kultura konsenzu‘
- Právo veta se uplatňuje pouze na výsek návrhů, které jsou schvalovány Radou, podstatnější část spadá do kategorie schvalování kvalifikovanou většinou (QMV). Z dat o využívání QMV vyplývá, že nedochází k přehlasovávání menších států, což je často zmiňovaná obava. Při rozhodování Rady totiž panuje tzv. kultura konsenzu.
- Mezi lety 2009 (tj. po podpisu Lisabonské smlouvy) a 2023 bylo více než 60 procent rozhodnutí schvalovaných QMV přijato jednomyslně, v dalších 20 procentech případů se některé státy zdržely, ale nehlasovaly proti.
- Jen výjimečně dochází také k tomu, že by byla přehlasovaná větší skupina zemí, zpravidla je proti pouze jeden stát.
- Ještě než odešla z EU byla nejčastěji přehlasovaná Velká Británie. Prim nyní drží Maďarsko, následuje Rakousko, Německo a Nizozemsko.
„Jeden z argumentů, který je na straně toho, že se ta debata má vést, je množství hlasování, ve kterých bylo Česko přehlasováno většinovým způsobem – jsou to tři nebo čtyři procenta. Množství hlasování, ve kterých Česko použilo právo veta, to je asi jeden případ za těch dvacet let a bylo to v bezpečnostní politice,“ řekl Dvořák.
K rozšíření principu kvalifikované většiny by s největší pravděpodobností došlo i bez otevření Smluv EU a to formou tzv. pasarely (veto je možné rušit jednomyslně v Evropské radě schválením všech premiérů a prezidentů, do šesti měsíců ale může tento záměr zablokovat jakýkoliv národní parlament). Smlouvy státům dávají dost nástrojů pro ochranu národních zájmů, třeba uplatňováním záchranných brzd.
Je to politická otázka?
Ano.
Pokud se státy Unie rozhodnou s výhledem dalšího rozšiřování ustoupit od jednomyslnosti, a tedy práva veta v některých oblastech, bude to mít politické důsledky. Jasná odpověď na to není a je možné s tématem pracovat dle potřeby jednotlivých politických stran a jejich zájmů.
„Pokud chcete divoce hájit suverenitu, můžete zamlčet, že možná už dávno plnou suverenitu v mnoha otázkách nemáme. Pokud chcete hájit zavádění hlasování kvalifikovanou většinou, můžete zamlčet, že v některých otázkách pak skutečně může dojít k rozhodnutí, která pro nás budou nekomfortní,“ popsal Weiss.
Odborník na evropské záležitosti zároveň uvedl, že pro desetimilionové Česko je výhodnější rozhodování kvalifikovanou většinou.
„Stejně se musíme přizpůsobovat celku a takhle jsme aspoň součástí rozhodování, můžeme lépe ovlivňovat politiku ostatních a vzniká snadněji společná evropská pozice. Jde jen o to, jestli si věříme, že to společné rozhodování máme schopnost ovlivnit,“ uzavřel pro iROZHLAS.cz.
