Pro nemocného polárníka míří ledoborec. ‚V Antarktidě člověk ví, že planetu neřídí lidi,‘ říká Horký
Austrálie sleduje záchrannou operaci na pomoc výzkumníkovi na polární stanici Casey na Antarktidě. Po zhoršení jeho zdravotního stavu australské úřady zahájily evakuaci, která kvůli nepříznivému počasí potrvá týdny. Nelze totiž použít letadla. Na místo z 3500 km vzdálené Tasmánie míří ledoborec s helikoptérami. Polárník, režisér a dokumentarista Petr Horký, který na Antarktidě strávil šest týdnů, řekl, že nejde o úplně mimořádnou situaci.
Je mimořádné, že na záchranu jednoho vědce míří do Antarktidy ledoborec?
Není to úplně mimořádná situace, ale samozřejmě mimořádná situace je, když kdokoli z výzkumníků na Antarktidě onemocní tak zásadně, že je potřeba ho zachraňovat. Proto se tomu věnuje pozornost ve světových médiích.
Dá se očekávat, že Australané požádají o mezinárodní pomoc?
Austrálie je antarktická velmoc. Pod jejich správu spadá v podstatě třetina Antarktidy. Založili i vůbec nejstarší stanici v Antarktidě už roku 1954, takže mají velmi rozsáhlé zkušenosti. Mezinárodní spolupráce je ale právě v Antarktidě docela běžná.
Podobně jako Australani už pomohli výzkumníkům Spojených států, když potřebovali někoho zachránit, tak jsem přesvědčen, že například Spojené státy, Francie nebo Chile jsou stejně připraveni spolupracovat na záchraně.
Jde o to, že každá mezinárodní stanice vládne jinou logistikou. Američané například v Antarktidě mají asi největší logistickou základnu McMurdo, kde je rozsáhlé letiště. Ale vzhledem k počasí a k tomu, že australský ledoborec už je v pohybu, si myslím, že to zvládnou Australané sami.
Minus 60 stupňů a vítr
Jak to teď u jižního pólu vypadá? Jaké mohou panovat povětrnostní podmínky?
To je výborná otázka, protože je důležité si uvědomit, že na jižní polokouli v tuto chvíli končí zimní období. Slunce vychází na nějakých šest hodin a nevyjde moc vysoko nad obzor. Teploty tam jsou kolem minus 50 nebo 60 stupňů Celsia a ve chvíli, kdy se do toho přidá vítr, který je tam velmi častý, jsou podmínky velmi komplikované.
To taky vysvětluje, proč se na záchranu polárníka nemohla vydat letadla, ale minulý týden se začal chystat ledoborec, který už je teď na cestě. Jinak by to byla záležitost několika desítek hodin.
V létě australskou základnu obývá kolem 150 expedičních pracovníků. Během zimy se ale výzkum kvůli drsným podmínkám provádí v minimální míře. Na základně je prý 15 až 20 lidí. Jak přísný je výběr, co se týče zdravotních předpokladů?
Musí být velmi přísný. Třeba čeští polárníci, když vyrážejí na Mendelovu stanici, protože Česko patří mezi exkluzivní klub zemí, které v Antarktidě mají svoji stanici, procházejí lékařskými a fyzickými testy, jestli jsou po všech stránkách v pořádku. A takto to dělají všechny země.
‚Pokousání lachtanem je jeden z nejčastějších úrazů vědců v Antarktidě.‘ Fotograf líčí život na české stanici
Číst článek
Na Antarktidě je v podstatě nulové medicínské zázemí. Jsou tam jenom místní lékaři, kteří jsou členy jednotlivých vědeckých skupin, ale samozřejmě tam není žádné medicínské zařízení. Takže jednak nechcete ohrozit zdraví polárníka a jednak nechcete ohrozit ani výzkum, který je samozřejmě velice drahý.
Jak je složité naplánovat polární expedici s ohledem na čas? Vám se také stalo, že jste kvůli covidu uvázl v Antarktidě.
Je to tak. Já jsem tam uvázl kvůli covidu i kvůli špatnému počasí. Pro mě to byla radost, protože jsem byl šťastný, že jsem v Antarktidě, takže pro mě každý, i škaredý den byl dárkem. Ale ve chvíli, kdy má člověk opravdu nacpaný vědecký program, má většinou rozpočítáno na každý den, možná i na hodiny, co potřebuje stihnout.
A s vlivem počasím se musí počítat. Zase to přirovnám k české vědecké polární stanici: Jejich cesta se plánuje, že začne plus minus deset dnů a skončí plus minus dva týdny, protože počasí si tam může s člověkem zahrát. A jestli někde člověk opravdu bezpečně ví, že planetu neřídí lidi, ale planeta sama, tak je to určitě v Antarktidě.
