Informace z bojiště nebo příběhy lidí, které poznamenal ruský vpád na Ukrajinu, si díky práci novinářů čtou lidé po celém světě více než rok. Jenže za reportáž z míst, která ostřelují ruští vojáci, už 17 novinářů zaplatilo životem. Do terénu jdou s chladnou hlavou a snahou minimalizovat rizika, ale ne vždycky se dá nebezpečí vyhnout. Osudnou se válečným novinářům stane raketa, ojedinělé už však nejsou ani popravy.

Praha / Kyjev 6:00 22. června 2023 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Kyjev, Buča, Jahidne, Charkov. I v těchto městech umírali žurnalisté, kteří chtěli přinášet informace z přední linie.

Ukrajinští novináři se přeměnili ve válečné zpravodaje, pracovali přes zákaz vycházení, museli si poradit s výpadky proudu a spoléhat na vybavení, které jim pomáhá přežít.

V Rusku mezitím došlo k rozvratu nezávislých médií v zemi. Desítky žurnalistů uprchly před novými obtížnými mediálními omezeními ve své vlasti.

Ostrá válka pokračuje už 484. den. Podle OSN byly miliony Ukrajinců nuceny opustit své domovy, více než 8500 civilistů bylo zabito a minimálně 14 tisíc zraněno. Mezi zabitými mělo být i 17 novinářů, kteří zemřeli při pokrývání války. Server iROZHLAS.cz přibližuje osudy několika z nich.

„Nejsou Rambo. Jsou to lidé, kteří jsou opatrní a jdou krok za krokem,“ popsal práci válečných novinářů fotograf Patrick Chauvel. Jeho kolega Maks Levin je mezi padlými novináři, kolem jeho úmrtí se ale rozprostírá opar nejasností.

Poprava místo zajetí

Čtyřicetiletý Levin byl zkušeným nezávislým novinářem, který se oháněl především fotoaparátem nebo videokamerou. Často spolupracoval mimo jiné s tiskovou agenturou Reuters. Když Rusko 24. února 2022 zahájilo invazi na Ukrajinu, kontaktoval skupinu vojáků, se kterými se znal už od roku 2014 po konfliktech na Donbasu.

Chtěl válku pokrýt co nejblíže těm, kdo v ní bojují. „Spěchal najít pravdu,“ vzpomíná na něj jeho kolega, fotoreportér Chauvel.

Auto, ve kterém Levin cestoval, bylo nalezeno uprostřed lesa. Na místě pořizoval záběry z dronu sousední vesnice. Dron se mu ale vybil a ztratil ho a kvůli tomu vzbudil pozornost Rusů. Novináře doprovázel Ukrajinec Oleksij Černyšov. Po pár dnech se vydali dron hledat, na lesní cestě je ale zastavili ruští vojáci a oba muže nechali vystoupit.

‚Každý ukrajinský fotograf sní o tom, že jeho snímek ukončí válku.‘ Na Ukrajině zemřel novinář Levin

Číst článek

Černyšova polili benzinem a zapálili zaživa. Teprve po chvíli vojáci Ukrajince zastřelili. Levina odvedli o kus dál, ne však dostatečně daleko, aby nemohl slyšet, co se odehrává za jeho zády. Zpovídali ho, co ví o pohybu ruských sil, co v místě dělá a kdo jsou jeho zdroje.

Nakonec střelili Levina do hrudi, dvě další rány mířily do hlavy. Vyhasl tak život novináře, který za sebou kromě práce nechal také ženu a čtyři děti.

Než ruští vojáci bezvládná těla opustili, zapálili ještě auto. Policie se na místo dostala dva týdny po incidentu, 1. dubna 2022. „Mohli je vzít do zajetí. Ale oni se rozhodli je popravit,“ upozornil na praktiky Rusů Arnaud Froger z Reportérů bez hranic.

Ukrajinská prokuratura zahájila vyšetřování Levinova zabití kvůli možnému porušení zákonů a válečných zvyklostí podle článku 438 ukrajinského trestního zákoníku. Prezident Volodymyr Zelenskyj udělil posmrtně Levinovi státní vyznamenání Řád odvahy.

Granáty a řezné rány

Dosud posledním novinářem, který na Ukrajině zemřel, byl Arman Soldin. Mladý dvaatřicetiletý videokoordinátor AFP byl zabit při raketovém útoku na východě země. Patřil k týmu reportérů, kteří se pohybovali s ukrajinskými vojáky v epicentru bojů poblíž obléhaného města Bachmutu.

„Od oznámení Armanovy smrti 9. května emoce neutichají. Dokonce mám pocit, že ještě zesílily, všichni jsme si uvědomili ztrátu Armanovy nesmírně okouzlující a sluníčkové osobnosti,“ řekl předseda AFP Fabrice Fries.

Reportérský tým, jehož součástí byl Soldin, se vracel k autu poblíž vesnice Časiv Jar, když se stali terčem série raket. Jedna z nich dopadla tak blízko Soldina, že na místě zemřel. Vojákům, kteří stáli několik metrů před ním, se podařilo včas skočit do zákopu.

Dvaatřicetiletý novinář uměl zachovat chladnou hlavu, neriskoval. „Na místě byl Arman vždy vážný, soustředěný a uvědomoval si rizika jako my všichni. Ano, Arman natáčel co nejblíže, protože válku nenatáčíme z dálky,“ popisoval ho Emmanuel Peuchot, člen reportérského týmu.

„Arman měl vzácnou schopnost najít uprostřed hrůzy okamžiky života, a dokonce poezie,“ uvedla na smutečním obřadu francouzská ministryně kultury Rima Abdul Malaková.

Beze zbraní, pouze s diktafony, kamerami a foťáky umírají novináři ve válce na Ukrajině od začátku ruské invaze. Minulý rok v březnu zabily 120milimetrové dělostřelecké granáty Oksanu Baulinovou. Novinářka pracovala pro lotyšský investigativní zpravodajský web The Insider, pokrývala zejména ruskou politiku a stav místní korupce. Granáty byly vypáleny ze směru od Moščunu, města tehdy obsazeného ruskými silami.

Začátkem loňského dubna byl místními obyvateli v Buče nalezen mrtvý novinář na volné noze Zoreslav Zamojsky. Přesné datum smrti není zřejmé, k úmrtí došlo patrně mezi 5. a 15. březnem, jeho tělo neslo známky násilné smrti.

„Šla jsem identifikovat tělo. Bylo to hrozné. Nikdy by neublížil ani mouše. Na jeho těle byly řezné rány, bylo zjizvené… Ten obrázek si budu pamatovat do konce života,“ sdělila Výboru pro ochranu novinářů (CPJ) úřednice z Kyjevské oblasti Julia Solovjová.

Jedním z výrazných symbolů ruské okupace ukrajinských měst se stalo Jahidne. Poté, co se ruští vojáci stáhli, našli ukrajinští dobrovolníci v hrobě tělo novináře Romana Nezhyboretse. Tělo bylo poznamenáno střelnými ranami na kolenou, ruce měl svázané.

Ruské kulky

Novinářům se stejně jako civilistům ruské kulky nevyhýbají. Do vysílání Českého rozhlasu se s kulisou varovných sirén a výbuchů v pozadí pravidelně ozývá Martin Dorazín. „To nevypadá jako bouřka, to je ostřelovaní, ale zatím poměrně daleko,“ komentoval už zevšednělé rakety v podcastu Rok války.

Palbu často nezastaví ani viditelné označení PRESS, které na sobě reportéři pokrývající dění ve válečných zónách musí mít. Své o tom ví i šéfredaktor serveru Voxpot.cz Vojtěch Boháč, který seděl v autě, na které Rusové stříleli minulý rok v březnu.

Anna Urbanová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít