Nemocný muž Evropy, v jehož čele stojí nejméně oblíbený kancléř v novodobých dějinách a kde roste popularita krajní pravice. Tak se v nyní nejčastěji mluví o Německu. Alternativa pro Německo (AfD) může letos podle průzkumů vyhrát troje zemské volby. „Úspěch AfD je součást trendu, který je teď patrný na celém Západě,“ říká v rozhovoru pro Český rozhlas Plus německý velvyslanec v Česku Andreas Künne. Je ale přesvědčen, že AfD v žádné vládě nebude.

Rozhovor Praha 12:02 10. ledna 2024 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

V úvodu jsem zmínil, že kvůli ekonomickým a rozpočtovým problémům a hospodářské stagnaci se o Německu mluví jako o „nemocném muži Evropy“. Stejně ale německý tisk označuje také Českou republiku. Dopadá to nějak na vztahy obou zemí, když musí řešit spoustu vlastních problémů?
S tím termínem „nemocný muž“ musíme zacházet opatrně. Naposledy, když se mluvilo o Německu jako o nemocném muži Evropy, to bylo na začátku tohoto tisíciletí a pak následoval strmý růst. To, že se teď Německo označuje za nemocného muže, je podle mě projevem spíše špatné nálady než popis skutečné situace.

Co je ale jasné – a kvůli tomu se občas v německých médiích mluví také o Česku jako o nemocném muži Evropy – že jak jsme těsně hospodářsky provázáni, tak čelíme stejným výzvám. Automobilové průmysly v Německu i v Česku jsou velmi silné a oba stojí před velkou výzvou zvládnout přechod na elektromobilitu.

Máme velké potíže v dodavatelských řetězcích. Viděli jsme, kam vede jednostranná závislost. K této diverzifikaci dodavatelských řetězců musíme přistoupit společně. Potřebujeme také víc pracovních sil. Jak v Německu, tak v Česku jich máme nedostatek. Tohle těsné provázání a vzájemná závislost jsou podle mě výhodou, protože můžeme společně hledat řešení. 

Není to ale zároveň nevýhoda? Česká ekonomika je na německé životně závislá. Netáhnou nás Čechy teď problémy vás Němců dolů?
Ani s touto diagnózou úplně nesouhlasím. Naše hospodářská čísla nejsou pozitivní, ale ani nejsou tak negativní, abychom mohli být považováni za toho nemocného muže. A jak nám ukázala ta poslední zkušenost, ten, který o druhých mluvil jako o nemocném muži, měl sám už těžký kašel. Takže tady to vidím trochu jinak a zároveň si myslím, že jsou věci, které můžeme řešit jenom společně. Ať už na evropské, nebo globální úrovni.

A pak jsou věci, které jsou dané. Když vezmeme třeba přechod k udržitelnému hospodářství, to, co bylo nedávno odsouhlaseno na klimatické konferenci, je odchod od fosilní energetiky. Všichni tak stojíme před touto výzvou, která je zvlášť silná pro obě naše země s naším automobilovým průmyslem. Já to ale vnímám jako výhodu.

Německý velvyslanec: Předpoklad, že se Rusko bude chovat racionálně, byl chybný. Nevidím ochotu k míru

Číst článek

Podívejte se na to, kde společně hledáme inovace. Padlo rozhodnutí postavit v Drážďanech obrovskou továrnu na polovodiče tchajwanského výrobce. Jednou z reakcí na to bylo založení česko-saské pracovní skupiny, abychom zjistili, jak bychom na obou stranách hranice mohli tuhle příležitost využít.

U lithia na Cínovci máme sasko-české memorandum o porozumění, které stanoví politický rámec pro to, abychom na tom mohli spolupracovat. Důležité je, že bez ohledu na to, jestli uvažujeme o energetice, transformaci, dopravě nebo školství, že nezůstáváme jen na své straně hranice a že se do toho zapojuje také druhá strana. A mám radost, že se v tom tolik angažují jak Bavorsko, tak Sasko.

Existenciální energetika

Hodně přeshraniční je oblast energetiky, kde Německo prodělalo v posledních letech velké změny a kde Česko teď pomáhá dodávkami elektřiny, zapojuje se do projektů na zkapalněný zemní plyn a čeští podnikatelé jako Daniel Křetínský jsou důležití hráči na německém trhu v oblasti těžby a výroby energie z uhlí. Je to teď nejdůležitější oblast spolupráci obou zemí?
Energetika získala ruským útokem na Ukrajinu strategický význam. Spolupráce v této oblasti tak má pro nás nejen hospodářsky důležitý, ale řekl bych až existenciální význam. Proto podporujeme Česko v přístupu ke zkapalněnému plynu přes terminály v Severním moři. Tato spolupráce zároveň posiluje nezávislost celé Evropské unie. I tady je důležité, že nekončí na hranicích a že přemýšlíme v německo-českém i evropském rámci.

Ruská agrese na Ukrajině byla těžkou ranou pro energetiku v Německu. Musela se vyrovnat s odstřiháváním se od dodávek ruského zemního plynu, na kterých německá energetická transformace z velké části stála. Jak moc to poznamenalo celý ten proces „Energiewende“?
V prvé řadě to byla těžká a tragická rána pro Ukrajinu a Ukrajince. Dřívější německá závislost na ruských energiích nevznikla z naivity. Přes 50 let, v nejhorších dobách studené války, kdy u německých hranic pár kilometrů od sebe stály armády s jadernými zbraněmi, jsme z Ruska spolehlivě dováželi zemní plyn.

Obtížně by se tehdy vysvětlovalo, proč to nemáme dělat a kupovat ho někde dráž. Z dnešní perspektivy to lze hodnotit jinak a musíme to hodnotit jinak, ale tehdy jsme to nedělali z žádné naivity. Po ruském útoku jsme ale jednali rychle. Během devíti měsíců jsme naši závislost na ruské ropě a plynu srazili na nulu.

‚Tři generace měly z jádra užitek. 30 000 dalších bude řešit odpad.‘ Německo končí s atomovou energií

Číst článek

A ta závislost byla relativně velká a pohybovala se podle zdroje energie od 50 do 65 procent. Za devět měsíců ale byla na nule. Za stejnou dobu jsme postavili první terminál na zkapalněný zemní plyn. Druhý trval deset měsíců. To považuju za úspěch. Transformaci německé energetiky to samozřejmě neurychlilo, ale těžká rána to pro ni nebyla, protože se nám podařilo rychle přejít na jiné zdroje.

Jádro ano i ne

S touto transformací je v Německu úzce spjata otázka odchodu od jádra. Kvůli důsledkům ruského útoku na Ukrajinu Německo dočasně prodloužilo i provoz jaderných elektráren. Teď bavorská vládní CSU mluví o tom, že konec jádra byl omyl a je potřeba ve využívání jaderné energie pokračovat, třeba jen v Bavorsku. Je reálné, že by v Německu došlo k návratu jádra?
Debatu o jádru vedeme v Německu už 50 let, a to velmi intenzivně. První rozhodnutí o odchodu od jádra padlo před nějakými 25 lety za vlády sociálních demokratů a Zelených a po nehodě v jaderné elektrárně Fukušima v roce 2011 to byla vláda kancléřky Merkelové, tehdy i pod silným tlakem Bavorska, kdo závazek uzavřít jaderné elektrárny potvrdil.

V souvislosti s jádrem bych chtěl říct čtyři věci. Tři jsou specifické pro Německo. Po desetiletí jsme jadernou energii v Německu využívali a dodnes nevíme, kde budeme mít trvalé úložiště pro vyhořelé palivo. Tahle debata vás v Česku taky čeká. Desetiletí využívání jaderné energie nám ukázala, že náklady na ni jsou velmi vysoké. Zejména když do toho započítáme náklady na konečné úložiště. A ty jaderné elektrárny, které jsme udržovali v provozu, už měly jen malý podíl na dodávkách elektřiny.

Je jasné, že teď se nacházíme v úplně jiné bezpečnostně-politické situaci a tím také v nové situaci ohledně dodávek energií. Přesto se domnívám, že v Německu je stále výrazná většina lidí proti jaderné energii. Poslední bod, který chci zmínit, je, že respektujeme každé rozhodnutí našich sousedů ohledně jejich energetického mixu. Čekáme ale, že naši sousedé budou respektovat to naše.

Německo je plně závislé na svých sousedech, říká energetik o odstavení posledních jaderných reaktorů

Číst článek

To myslím, že respektují. Takže tohle rozhodnutí v Německu je podle vás už nezvratné?
Nezvratná je pouze smrt. Každé rozhodnutí se dá zvrátit, a kdybych měl jiné povolání, tak bych si dokázal představit scénáře, v nichž by se rozhodlo jinak. Ale jak se věci teď mají, tak to považuji za vyloučené. Politicky to pokládám za vysoce nepravděpodobné a technicky za vyloučené. Ale jak jsem říkat, nezvratných je jenom pár věcí.

Německé zelené sny

Ať už tyto debaty, nebo větší využívání uhlí a uhelných elektráren, rušení podpory pro elektromobily, všechno to působí, že Německo vystřízlivělo ze svých, řekneme, „zelených snů“ a jeho politika nebo veřejná diskuse jsou v otázce klimatické udržitelnosti teď realističtější. Vnímáte to tak?
Ne. Žádné zelené sny jsem u nás nepozoroval. Naším cílem samozřejmě dál zůstává udržitelné hospodářství, které neničí přírodu a které nevyužívá energetické zdroje poškozující klima. K tomu se mimochodem teď Německo i Česko znovu zavázaly na poslední velké klimatické konferenci v prosinci. Tento druh ekonomiky zůstává naším cílem.

Otázkou ale je, jak rychle se k němu dostaneme a tady ruská válka situaci změnila, protože těch devět měsíců, které jsme potřebovali na stavbu terminálů, a zvýšení cen energií do ní silně promluvily. Jde tedy o to, jak rychle půjdeme kupředu a jak silně zohledníme sociální dopady energetické transformace. Tyhle diskuse ještě neskončily a stále pokračují. Byly tu ale už v době, kdy jsme z Česka slýchali, že sledujeme nějaké zelené sny. Měli bychom se ale shodnout hlavně na tom cíli.

Německo plánuje nové podmínky pro vytápění domů. Klíčová bude zelená energie, vláda počítá s dotacemi

Číst článek

Navíc nežijeme ve vzduchoprázdnu. Máme tu evropskou legislativu a závěry klimatické konference. Myslím, že jsme na dobré cestě. V prvním pololetí minulého roku jsme získávali 52 procent elektřiny z obnovitelných zdrojů. To není špatné číslo. Zároveň spolupracuje s 11 evropskými země ve sdružení, jehož členy jsou naši sousedé včetně Česka a které je podmořským kabelem propojeno se Švédskem a Norskem, které také získávají většinu své elektřiny z obnovitelných zdrojů.

Pomocí tohoto sdružení se nám daří vyrovnávat výkyvy v dodávkách. Jeden z argumentů, který vždy zazníval v souvislosti s jádrem, byl, že je to stabilní zdroj dodávek, na který nemají vliv sezonní výkyvy jako u větrné, vodní nebo sluneční energie. Pro tohle je tak to evropské sdružení řešením.

Přetížení migranty

Když jsme mluvili o tom vystřízlivění, tak oblast kde současná německá spolková vláda, ale i zemské vlády vystřízlivěly, to je postoj k migraci. Německo přitvrdilo přístup k nelegální migraci, zavedlo kontroly i na hranicích s Českem, které stále prodlužuje. Co se změnilo, že Německo tak přitvrdilo?
Tím bezprostředním spouštěčem by to, že převaděčská kriminalita nabrala rozměrů, které se staly neúnosné. Když pojedete do saské Pirny hned za hranicemi, tak tam uvidíte, jak jsou tím soudy zavalené. Tahle kriminalita se neodehrává ve vzduchoprázdnu a má přímý dopad na lidi, co tam žijí.

Počty těch, kteří k nám přišli, dosáhly výše, která nás přetížila. Od ledna do září minulého roku jsme měli 230 000 nových žádostí o azyl a k tomu jsme přijali přes milion Ukrajinců a Ukrajinek. A tenhle nápor města a obce v Německu už nezvládala. Není možné donekonečna stavět nové ubytovny a posílat nové sociální pracovníky kvůli jejich integraci. To byl ten bod, kdy se rozhodlo, že se ten přístup musí změnit.

Počet žádostí o azyl v Německu vzrostl minulý rok o více než polovinu. Úřady zaregistrovaly 352 000 lidí

Číst článek

Během migrační krize v letech 2015 až 2016 bylo Německo schopné takové množství žadatelů o azyl pojmout. V čem je to teď jiné?
Ten rozdíl představuje 400 000 až 500 000 lidí. Musíte připočítat ten více než milion lidí z Ukrajiny, kteří navíc nejsou hned integrovaní. Pro ně je potřeba ubytování a pro mnohé z nich i na delší dobu. Navíc je u nich jazyková bariéra, která je u Němců úplně jiná než u Čechů.

I z toho důvodu trvá jejich začlenění do společnosti déle než v Česku. Dohromady s počtem žádostí o azyl ve výši 350 000 nebo 360 000 v obou rocích se to ukázalo jako neúnosné. V tom roce 2015 jsme jich měli 800 000. A obce to přestávaly zvládat.

Navíc nezapomínejme na lidi z roku 2015. Ještě si vybavuju, jak se o nich mluvilo, že jsou to všechno muži bez doprovodu, polovina z nich jsou teroristé a druhá polovina zločinci. V reálu kriminalita u těchto lidí nedosahovala ani průměru celého Německa a jejich integrace, i když neprobíhala úplně bez problémů, tak šla relativně dobře.

Migrace je hodně citlivé téma, tomu rozumím, ale je na něj potřeba se dívat ze všech stran. Současně totiž platí to, jak chceme bez migrace zvládat náš nedostatek pracovních sil a stárnutí našich populací? To platí i o té české. Na to ještě nikdo nedal racionální odpověď a tu, kterou nabízejí německé radikální strany, jako rodit víc německých dětí, to je s odpuštěním totální nesmysl.

Kontroly pokračují

Nekalí tyto nové hraniční kontroly vztahy s českou vládou?
Zrovna v oblasti policejní spolupráce a na společných hranicích je ta spolupráce vynikající. Tady můžou Češi a Němci sloužit za příklad pro celou Evropu. Mimo jiné i kvůli tomu, že policisté na obou stranách hranice mluví vždy jazykem i té druhé země.

Oba ministři vnitra, tedy Vít Rakušan (STAN) a Nancy Faeserová, jsou v přímém spojení. Dopředu to spolu probrali. Nebylo to tedy žádné jednostranné rozhodnutí, o kterém by druhá strana nevěděla. Řekl bych, že porozumění pro to, že je potřeba potírat pašeráctví a nelegální migraci, je tady velké a že na tom mají zájem obě strany.

Češi rádi kritizují, Německo je stále rozdělené. Soudí ředitel Česko-německého fondu budoucnosti

Číst článek

Skončí tyto kontroly potom, co se EU dohodla na reformě migračního paktu? Jejich ukončení podmiňovala německá ministryně vnitra Faeserová v minulosti právě i touto dohodou.
Zároveň ale spolková ministryně vnitra řekla, že hraniční kontroly budou trvat tak dlouho, dokud nedostaneme pod kontrolu problém s pašeráky lidí. Politická dohoda z prosince mezi Radou a Evropským parlamentem byla důležitým krokem. Vy ale znáte Brusel lépe než já. Ta dohoda se musí ještě formálně schválit a to se asi nestihne dřív než v létě letošního roku. Věřím, že se to stane ještě v tomto volebním období současného Evropského parlamentu. Znamená to ale, že to ještě chvíli potrvá.

Takže počítáte s tím, že se kontroly prodlouží i za 15. březen, do kdy teď platí?
Jako velvyslanec Německa počítám s tím, že dostanu včas vědět, že jsou kontroly znovu prodlouženy. Jako občan Evropské unie jsem si relativně jistý, že jejich ukončení závisí na třech věcech. Na zavedení toho evropského migračního paktu do praxe, na tom, že dostaneme převaděčskou kriminalitu pod kontrolu, a samozřejmě na vývoji počtu migrantů.

Ze zkušeností v minulých letech víme, že v zimě a na začátku jara počty klesají a pak začínají narůstat. A stále ještě nevíme, jak se budou ty počty v roce 2024 vyvíjet. To bude záležet i na tom, jak budou postupovat státy na migrační trase. A až tohle všechno budeme znát, tak budeme vědět, jak dlouho potrvají kontroly na hranicích. Nevěřím ale tomu, že skončí v příštích týdnech nebo měsících.

AfD na vzestupu

Experti mluví o tom, že jedním z důvodů ráznějšího přístup Německa k migraci je růst preferencí krajně pravicové, protiimigrační strany AfD, zejména na východě Německa. Souhlasil byste s tím?
V první řadě to souvisí s počty lidí, kteří k nám přicházejí, a s napjatou situací na trhu s bydlením. To je také součást celého toho problému. Když k vám přijdou stovky tisíc lidí, tak to znamená i nedostatek bytů. S tím to tedy souvisí a také s tím, že už to německé obce nejsou schopné zvládat. A je jedno, kdo tyto obce vede.

PRŮZKUM: AfD by volila třetina východních Němců. ‚Jejich vzestup je celoněmecký jev,‘ říká expert

Číst článek

To byl ten skutečný důvod pro změnu německého přístupu. Že jsou u nás politické strany a síly, které se snaží z tohoto vývoje vytlouct politický kapitál, snaží se strašit lidi, tak to je politická realita stejně jako nárůst obliby AfD. S tím, že spolu ty dvě věci souvisí, bych ale zacházel velmi opatrně.

Stoupající podpora pro AfD se nicméně může výrazně projevit už tento rok ve třech důležitých zemských volbách. Z českého pohledu budou nejzajímavější ty v září v sousedním Sasku, kde by teď AfD vyhrála s 37 procenty hlasů. Je reálné, že po letošku budou v Německu vlády se stranou, kterou kvůli extremismu sleduje německá kontrarozvědka?
V Německu máme takové hezké rčení, že předpovědí jsou těžké, zejména pokud se týkají budoucnosti. Do voleb v Sasku je ještě osm měsíců. Umím si představit spoustu scénářů. Počkejme ale na výsledky. Jsem přesvědčený, že pak bude záležet na připravenosti demokratických stran ke kompromisům. Tady v Česku můžeme vidět velmi kreativní řešení z různých politických táborů v podobě pětikoalice. To je něco, co bychom se v Německu také měli naučit a budeme se muset naučit.

Ptal jsem se na to i proto, že podle nedávného průzkumu více než polovina Němců považuje za pravděpodobné, že po letošku bude v Německu minimálně jeden zemský premiér z AfD...
Do voleb je opravdu ještě hodně času. Jak jsem říkal, moje fantazie si dokáže představit spoustu scénářů, ale počkejme, jak to dopadne. Jsem přesvědčený, až AfD zůstane po těchto zemských volbách v opozici a že demokratické strany najdou cesty, jak s těmi volebními výsledky konstruktivně naložit. V žádné demokratické straně nevidím připravenost vládnout s AfD.

Rabiátská pravice

Co tento nárůst popularity AfD obecně vypovídá o současném Německu? Připomeňme, že na spolkové úrovni se už řadu měsíců drží na více než 20 procentech, na východě země má přes 30 procent. 
Úspěch AfD je kombinací mnoha faktorů a je to součást trendu, který je teď patrný na celém Západě. Už řadu let vidíme v západních zemích, ať v USA, Izraeli, ve Velké Británii, Francii nebo Německu, že vznikají populistická hnutí, která přetahují klasickým stranám velké množství voličů. V Německu je to ještě relativně nový fenomén, když to srovnáme s jinými státy.

Zároveň sledujeme trend politické polarizace. V Německu je relativně nový a pro mnohé překvapivý, ale ani my nejsme bohužel žádným ostrovem blaženosti. Nezapomínejme, že jsme prodělali několik opravdu těžkých krizí. Měli jsme tu pandemii, ruský útok na Ukrajinu, vysokou inflaci. Měli jsme starosti se zajištěním dodávek energií, máme válku na Blízkém východě a procházíme hospodářskou transformací a to všechno přispívá k tomu, že u mnoha lidí panuje pocit nejistoty.

Aktivisté chtějí zákaz AfD. Zveřejnili falešné video, kancléř Scholz v něm požaduje zrušení strany soudem

Číst článek

Voliči AfD a v tom jsou průzkumy v Německu relativně zajedno, jsou lidé, kteří jsou výrazně nespokojenější se svou situací a s politickou situací než voliči ostatních stran. A že jsou otevřenější ke krajně pravicovým pozicím. Ten, kdo je nespokojený a má špatnou náladu, ten hledá někoho, kdo za to může. A těmi jsou v tomto případě pro ně migranti.

V ničem jiném se voliči AfD a podobných stran v Evropě neshodnou tak jako v tomto rabiátském odmítání migrace. To, jak budeme řešit naše problémy budoucnosti s nedostatkem pracovních sil nebo stárnutím populace, na to ale nemá žádná z těchto stran odpověď.

AfD je zároveň strana, jejíž představitelé v minulosti zpochybnili Benešovy dekrety. Nemůže její případný volební úspěch na východě Německa vnést do vztahů s Českem opět citlivé otázky válečné a poválečné minulosti?
Ne, ne a ne. AfD zůstane v opozici a ani to, co slyšíme z extrémních částí opozičních stran v Česku o Německu, nemá žádný vliv na naše vztahy. V současnosti máme skutečně nejlepší vztahy mezi Německem a Českem, jaké jsme kdy měli. A nezávisí to na tom, jaké vlády jsou v Praze a v Berlíně nebo jaký je politický vývoj.

Na to je naše přeshraniční, hospodářská a kulturní spolupráce příliš intenzivní. Historie zůstává jedním z faktorů, ale v posledních deseti až 15 letech jsme našli velmi dobrý společný postup, který se vlastně datuje už od česko-německé deklarace v roce 1997, jak přistupovat k dějinám.

Není to už klišé, to tvrzení o nejlepších vztazích v dějinách?
Je to klišé, ale díky bohu je to pravda.

Historický obrat

Když jsme mluvili o ruské invazi na Ukrajinu, po ní musela německá zahraniční a obranná politika provést zásadní obrat v přístupu k Rusku, o kterém se mluví jako o historickém. Už je tento obrat dokonán?
Ne a ani to nejde. Historický obrat je něco, co trvá dlouho. Je to tak hluboká změna, že nejde udělat přes noc. Za ty bohužel už skoro dva roky ruské války jsme mnohé věci od základu změnili, stále na tom ale pracujeme. Podívejme se třeba na vojenskou podporu Ukrajiny.

Německo nařídilo Rusku uzavřít čtyři generální konzuláty v zemi, Moskvě zbude pouze jeden v Berlíně

Číst článek

Před rokem 2022 jsme nikdy nevyváželi zbraně do válečných oblastí. Dokonce ani do krizových oblastí. To jsme úplně změnili a v současnosti jsme druhým největším dárcem pro Ukrajinu i ve vojenské oblasti. Dodáváme Ukrajině to, co potřebuje: prostředky protivzdušné obrany, těžká obrněná vozidla, dělostřelecké systémy a tak dále. Když odhlédneme od toho, že je to pro evropskou bezpečnost a pro Ukrajinu životně důležité, tak z hlediska Německa je to obrovská změna.

Znamená to, že jsme udělali všechno, co jsme museli? Ne, ani zdaleka ne. Musíme budovat další kapacity v našem zbrojním průmyslu a to se týká také evropských kapacit. Vidíme, že dodávky dělostřelecké munice pro Ukrajinu dalece zaostávají za tím, na čem jsme se dohodli. Na tom musí pracovat všichni evropští partneři.

Na druhé straně jsme začali s radikálními změnami v německé armádě. I to potrvá. Z armády zaměřené na mírové mise v rámci OSN a EU nemůžete lusknutím prstu udělat armádu k obraně země a NATO. A to nejen kvůli tomu, že na to musíte úplně jinak vycvičit lidi, ale potřebujete na to úplně jiný materiál a prostředky. Letos splníme cíl dvou procent HDP výdajů na obranu. Kancléř ujistil, že se tak stane i v dalších letech. Jen v letošním roce má bundeswehr k dispozici 71 miliard eur. To v minulosti nikdy neměl. I tady jsme tak na dobré cestě.

K tomu historickému obratu podle mě dochází nejen v Německu. Také tu diagnózu, že postoj německé zahraniční a bezpečnostní politiky vůči Rusku byl velmi naivní, považuji za krátkozrakou, protože všichni důležití hráči s různou mírou intenzity počítali s tím, že Rusko zůstane zapojeno v tomto mezinárodním systému. Nebyl to tak jen německý fenomén. Ten historický obrat proto také znamená, že musíme změnit své uvažování. V Německu to jde obtížněji než jinde, protože Německo bylo po desítky let přesvědčeno, že zbraně nepotřebuje. Ten proces tak u nás může trvat déle než v jiných zemích.

Může si Německo tuto vojenskou podporu Ukrajině dovolit, když jsme na začátku mluvili o těch hospodářských potížích Německa?
Ano, můžeme. Teď jsme dokonce příslib čtyř miliard eur z rozpočtu v loňském roce navýšili na osm miliard v letošním roce. A to koaliční strany odsouhlasily jednomyslně. Jsme tak schopní tu pomoc zdvojnásobit a budeme v ní pokračovat.

Demokracie v Rusku

Když se bavíme o Rusku a obratu německého přístupu k němu, přichází teď pro Německo v úvahu nějaká spolupráce s Putinovým režimem? Třeba při potenciálních jednáních o příměří nebo míru na Ukrajině?
Tady platí v první řadě, že jednání o Ukrajině se povedou jedině s Ukrajinou a jenom po jasné dohodě s ní. Teď není ten správný čas spekulovat, co bude po příměří, nebo dokonce po uzavření míru. Umím si ale jen obtížně představit, že bychom měli se současným režimem v Rusku normální vztahy. Aktuálně jde o to posílit Ukrajinu, kde je to možné.

První krok k míru musí učinit Rusko jako agresor, řekl německý kancléř Scholz

Číst článek

To musíme udělat všichni v Evropě, protože pro naši bezpečnost by bylo fatální, pokud by Ukrajina neuspěla. A pak se uvidí. Rusko aktivně brání nějakému diplomatickému řešení, okupuje ukrajinské oblasti. Jaký kompromis by z toho měl vzejít? To, o co Rusko usiluje, a to řekli všichni jeho vedoucí politici, je konec Ukrajiny v současné podobě.

V téhle politické i vojenské situaci je podle mě ještě příliš brzy na to mluvit o příměří nebo o mírových jednáních. Samozřejmě máme stejně jako Češi v Moskvě ambasádu. Potřebujeme mít alespoň nějaký komunikační kanál s Ruskem. Sledujeme, co Rusko dělá, jak zachází s opozicí a občanskou společností, a udržujeme také kontakty s Rusy v exilu a s ruskými nevládními organizacemi v Německu, které musely opustit zemi a jejichž cílem je demokratické a svobodné Rusko. Jsem pevně přesvědčený, že dojde ke změně, ale teď je naším úkolem dostat Ukrajinu do pozice, aby v té válce mohla uspět.

Je to vůbec představitelné, že by v Rusku byla demokracie?
Tady musím zopakovat to rčení, že předpovědi jsou těžké, zejména pokud se týkají budoucnosti. Domnívám se nicméně, že demokracie může fungovat v každé zemi. Je to otázka vah a protivah. Jak se vyváží zájmy různých zájmových center a zájmy výkonné, zákonodárné a soudní moci. Je k tomu potřeba určitá tradice a povědomí. Můj optimismus v tomhle není bezbřehý, ale vyloučit to také nechci. Žádoucí by to bylo každopádně pro nás všechny a zejména pro Rusy.

Filip Nerad Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít