Obědy, polévky i pečivo. Charkovská humanitární kuchyně rozveze denně až devět tisíc jídel
Ostřelování, okupace, osvobození a teď znovu hrozba ruských útoků. Tím vším si v posledním roce a půl prošly některé části Charkovské oblasti na východě Ukrajiny. Navrátilci na osvobozená území zase často nemají na čem uvařit. Teplé jídlo pro lidi v nouzi proto každý den se svými týmem vaří Olha Vasylivna z charkovské organizace Myrne Nebo. Přes Diakonii Českobratrské církve ji podporují i čeští dárci.
Humanitární kuchyně a pekárny organizace otevírá i v menších městech, aby to jídlo mělo k potřebným blíže. Denně zvládnou navařit i pro devět tisíc lidí. Obědy rozváží v plastových krabičkách do jednotlivých obcí 25 řidičů.
Jak navařit tisíc porcí obědů, napéct tisíc kusů pečiva a jídlo rozvést lidem v nouzi? Poslechněte si reportáž z místa.
„Museli jsme se to všechno naučit – vařit i péct. Vzájemně se tu dokážeme při práci zastoupit,“ vysvětluje jeden ze zaměstnanců Maxim. Doplňuje, že se tu sešli lidé ze všech různých profesní. On sám před válkou pracoval i v Česku.
„Na začátku války ten, kdo mohl, odjel. Kdo neodjel, tak přišel – profesionálové i amatéři. Pracovali jsme i pod ostřelováním dnem i nocí. Měli jsme jediný cíl, nakrmit ty, kteří to potřebovali,“ vysvětluje.
„První měsíc jsme vařili pro lidi, kteří museli utéct z ostřelované čtvrti Saltivka. Starali jsme se o lidi, kteří měli rozbité domy, seděli ve sklepích nebo v metru. Nejtěžší to ale bylo tuto zimu, když byly výpadky proudu, kdy jsme nevěděli, jestli zvládneme pro lidi navařit. To byl velký problém,“ poznamenává Olha Vasylivna.
Příchod do Chersonu
V Chersonské oblasti začali pracovat po zničení vodní nádrže Kachovka. Dokázali zareagovat jako jedni z prvních – den potom, co voda zaplavila desítky vesnic, jelikož již měli zkušenosti z Charkova.
Centrum pro uprchlíky i oběti domácího násilí. Na Ukrajině jich je jedenáct, další vznikne v Praze
Číst článek
„Když přijedete do nově osvobozené oblasti, tak první dojem, co máte, je zděšení. Díváte se do očí lidí, ve kterých vidíte pusto a prázdno, protože lidem nic nezůstalo. Pak ale vidíte, jak přichází, berou si jídlo, děkují vám. Mají radost, že vše vydrželi, že se najedli,“ vzpomíná Olha Vasylivna. Při příjezdu do Chersonu tak věděli, co dělat.
Nejistota se naopak vznáší nad kuchyní v Kupjansku v Charkovské oblasti. Ten leží asi 20 kilometrů od ruské hranice a téměř na okraji bojové fronty. Ruské síly se městečko rozdělené řekou Oskyl snaží v posledních týdnech dobýt.
Úřady lidem doporučily evakuaci. Ne všem se chce ale znovu utíkat. Zvlášť na břehu řeky blíž ruským dělostřelcům často nejde elektřina a neteče pitná voda. Jídlo lidem míří z druhého břehu. I místní humanitární kuchyň zásobuje charkovský sklad.
Pečivo a polévka
V chladné místnosti stojí kbelíky s očištěnou zeleninou. Skladem se line vůně skořice. Za krabicemi s kilovými baleními koření je hromada pytlů s logem Světového potravinového programu.
Z obrovské trouby, která vypadá jako výtah, zde vytahují vozík plný čerstvého chleba. Nejméně tisíc kusů baget, chleba a dalších pět set kusů sladkého pečiva zde každý den upeče deset lidí. Také tu mají velký hrnec, ve kterém dokážou uvařit 250 litrů polévky, což vyjde zhruba na tisíc porcí.
Obědy v Charkovské oblasti vaří díky podpoře ukrajinských donorů i pomoci ze zahraničí. Mezi velkými zahraničními dárci jsou i české neziskové organizace.
Diakonie Českobratrské církve evangelické posílá Myrnemu nebi peníze z prostředků ministerstva zahraničních věcí i veřejné sbírky. Letos by to podle Kristiny Ambrožové z Diakonie mohlo být až 14 milionů korun. Organizace Camino na východ Ukrajiny vypravila i kamion s materiální pomocí.
„Rozjížděla jsem naše kuchyně v Izjumu, Kupjansku, Chersonu… A když řeknou Bachmut, tak pojedu do Bachmutu,“ uzavírá rázně Olha.
