Vše začalo, když Rusko ukradlo Krym. Bojovat se bude, dokud ho Ukrajinci nezískají zpět, říká Heřmánek
Na státní vyznamenání je letos navržen i Jan Heřmánek, místopředseda spolku Team 4 Ukraine. Se svými kolegy jezdí na Ukrajinu monitorovat válečné zločiny a také dovážet pomoc vojákům i civilistům. „Jsem voják v aktivní záloze, musím si představovat, že budu nasazovat svůj život za něco, co považuji za správné, a musím s tím být alespoň částečně vnitřně srovnaný,“ říká ke svému působení na Ukrajině.
Pro zapojení do týmu není podmiňující profese nebo zkušenosti. „Samozřejmě čím blíž k tomu člověk má, ať už je vojenský analytik, kriminolog, případně lékař, tak je to lepší. Ale není to to podstatné,“ uvádí Heřmánek.
„Podstatná je schopnost logického uvažování, dokumentace, ideálně jazyková vybavenost a schopnost pracovat v týmu ve stresových situacích.“
Nutná je také vysoká psychická odolnost, protože hlavní náplní práce je zaznamenávat místa činu, sbírat důkazy a pořizovat dokumentaci. Válečných zločinů přitom na Ukrajině podle Heřmánkova odhadu proběhly desítky nebo stovky tisíc.
Psychicky náročné je rovněž pozorování utrpení, se kterým se potýkají běžní civilisté.
„Viděli jsme dva důchodce, kteří se vraceli do rozbouraného města, špinaví, hladoví, s igelitovou taškou, kde měli základní věci, co si sehnali. Dali jsme jim naše vlastní jídlo, abychom jim trošku přilepšili. Viděli jsme, jak jsou strašně vděční, že se o ně někdo zajímá, že jim chce nezištně pomoct. To samo o sobě je strašně emotivní záležitost,“ popisuje svoje zkušenosti Heřmánek.
Ukrajinský národ se semknul
Před výjezdem je klíčové detailně rozplánovat postup a v terénu je nutné přísné dodržování pravidel. Jenom tak lze minimalizovat bezpečnostní riziko pramenící ze dvou zdrojů – blízkosti fronty a blokace humanitární pomoci.
V Chersonu narůstá počet dětí, které zranil granát či raketa. I proto jim česká charita přivezla 200 lůžek
Číst článek
„Rusové cílí na neziskové organizace a dobrovolnické skupiny, které pomáhají, protože to je další tlak na to, aby polevila pomoc Ukrajině,“ podotýká.
„Je potřeba počítat i s kolaboranty, kteří pořád na Ukrajině jsou, byť je jich malé procento. V absolutních číslech jsou to desítky až stovky lidí, kteří třeba v noci dávají miny na cesty a informují o přítomnosti zahraničních zpravodajů nebo neziskových organizací,“ vysvětluje Heřmánek.
Zbytek společnosti se podle něj naopak semknul. „Došlo k ještě větší identifikaci Ukrajinců mezi sebou navzájem,“ popisuje. Mezi lidmi dokonce vzniká nová občanská společnost a intenzivně se pracuje na odstranění společenských problémů.
„Je tam spousta nevládních neziskových organizací, které pracují společně se státem, aby se to výrazně zlepšilo. Paradoxně díky tomu, že je tam válečný stav, jde nyní dělat velké skoky při porušování pravidel anebo standardních postupů a měnit to rychle. To, co by trvalo desítky let, jsou nyní měsíce,“ chválí snahu Heřmánek.
Motivace pro pokračující obranu je často symbolická. „Všechno začalo, když Rusko ukradlo Krym, oni to vnímají jako symbol a chtějí ho zpátky. Už i proto, kolik bylo prolito krve, kolik bylo utrpení. Není možné říct: tak to necháme, už to stačilo,“ uvádí.
„Alternativa, že by to vzdali, vůbec nepřipadá v úvahu. Takže dokud mají potřebu bojovat, aby vytlačili Rusko ze všech svých území, což Krym je, tak bojovat budou.“
Vojáci nejsou na rozdíl od ruské společnosti přesvědčeni o válce, soudí bezpečnostní analytik
Číst článek
Potrestání hlavních viníků
Mezi Ukrajinci se zároveň posiluje odpor k ruské společnosti a vytváří mezigeneračně sdílená obava z agrese. Válka je šok také pro Evropu a celé západní společenství.
„Teď jsme vedeni z období naivity. Západní společenství se snažilo s Ruskem dohodnout, vést s ním, dejme tomu, rovnocenné vztahy. Rusko to vždy považovalo za slabost a naši vlastní hloupost,“ konstatuje Heřmánek.
Cílem do budoucna bude tuto chybu napravit a s Ruskem vést vztahy obezřetněji, případně jej potrestat ekonomickou izolací. Zároveň je podle Heřmánka klíčové přijmout Ukrajinu do NATO, a tím vytvořit nárazníkové pásmo.
„Důležité bude potrestat hlavní viníky, kteří jsou u největších excesů nebo zločinů proti lidskosti, jako exemplární příklad toho, že toto se nepromíjí a nepromlčuje,“ avizuje. Nejhorší možný poválečný scénář je podle něj promlčení a návrat do zaběhlých postupů.
„Máme velmi krátkou paměť. Samozřejmě pro byznys a ekonomiku je hlavní vydělat aktuálně, nikoliv myslet na pět deset let dopředu. Jestli dojdeme do bodu, že zase budeme obchodovat s Ruskem, dělat, že se nic nedělo, tak za pět deset let máme situaci znova stejnou, ne-li horší pro nás, protože Rusko už bude vědět, jak na nás reagovat,“ uzavírá Heřmánek.
Více podrobností o činnosti Team 4 Ukraine, válečných zločinech nebo výhledech na poválečné uspořádání si můžete poslechnout v záznamu celého rozhovoru. Audio najdete výše ve článku.
