‚Mívali jsme normální život.‘ Po útoku Hamásu veškerý ruch v Tel Avivu utichl, ulice jsou poloprázdné
1200 mrtvých, brutální zabíjení a masakry Izraelců v kibucech – to je výsledek sobotní invaze ozbrojenců Hamásu na jih Izraele. Z masivního teroristického útoku jsou Izraelci stále v šoku. Mnozí ztratili důvěru ve stát i armádu. Změnil se i jindy bujarý Tel Aviv, který přitom události nezasáhly přímo.
Ulice Tel Avivu jsou nezvykle liduprázdné. V tuhle roční dobu jsou ještě krásně teplé večery, po bulvárech a nábřeží se obyčejně procházejí davy lidí, kavárny a restaurace bývají plné.
Teď je atmosféra úplně odlišná. Skoro všechny restaurace a obchody jsou zavřené.
Jednou z mála výjimek je stánek s japonským suši. „Obchody jsou zavřené, protože většina lidí, kteří v nich pracují, jsou záložní vojáci a museli do války. Hodně lidí také někde pomáhá jako dobrovolníci,“ popisuje mi servírka Polina.
Malý stánek se suši na Rotschieldově bulváru, který bývá jindy obsypaný hosty, teď zeje prázdnou. A jen na jedné stoličce u jeho baru si jeden host dopřává japonskou pochoutku. Polina tu obsluhuje s jen jedním kolegou.
„Pro lidi to byl šok. Teď je hodně lidí na pohřbech svých příbuzných, není to úplně atmosféra vhodná pro oslavy a party. Řada klubů v Tel Avivu určitě zůstane dlouho zavřená. I pokud Izraelci zvítězí, na tohle nikdy nezapomenou. Moji dobří kamarádi byli na hudebním festivalu, na který ozbrojenci zaútočili. Dodneška o nich nic nevím,“ popisuje Polina.
‚To se nedá skousnout‘
Po zeleném středovém pásu bulváru s krásnými stromy místy projde paní se psem, občas projede cyklista. Lavičky jsou prázdné až třeba na tuhle výjimku.
Repatriačním letadlem se z Izraele vrátilo domů 40 Čechů. Komerční lety jsou téměř nedostupné
Číst článek
„Je to smutné, strašně smutné. Potřebujeme si proto připomenout, že jsme mívali normální život a že ho snad budeme mít brzy znovu. Z toho, co se stalo, máme trauma. Je to neuvěřitelné. Na rakety si zvyknete, ale tohle se nedá skousnout. To trauma tu zůstane dlouho,“ popisuje místní Monika.
Monika je učitelka v mateřské školce. Teď má tedy volno, protože školky i školy jsou zavřené. A sedí tu na lavičce, kterými Rotschildův bulvár oplývá, a s kolegyní tu mají otevřenou lahev vína.
Upozorňuje mě, abych prý nezískal nesprávný dojem, že je jí všechno jedno a že si jen užívá. „V sobotu jsem vstala a chystala se jít běhat na pláž. A pak jsem viděla zprávy. Myslela jsem nejdřív, že je to zase jeden z těch běžných útoků. Ale bylo to něco úplně jiného. Pracujeme ve školce. Až školky znovu otevřou a děti se vrátí, bude to pro ně těžké. Děti tu špatnou energii cítí,“ přemítá Monika.
‚Jsme naštvaní‘
Kousek dál je dětské hřiště, a je tady skupinka lidí s dětmi a se psy. S přáteli a známými se tu baví Doron. „Já jsem veterán Jomkipurské války. Byl jsem tehdy mladý pilot vrtulníku. Ale nesrovnával bych to. Tehdy nebyli v ohrožení civilisté. Tohle je poprvé, kdy bojujeme na izraelské půdě o své životy. Ani tak se nebojíme, jsme spíš naštvaní a smutní,“ popisuje muž.
Netanjahu ani Izrael nebyli připraveni, prohlásil Trump. Za výrok ho kritizují i republikáni
Číst článek
Takhle to bývalo v Tel Avivu před útokem. Dneska jsou tu tihle lidé jedni z mála. Orit je kurátorka velkého izraelského muzea.
„Atmosféra tu není jako obvykle. Půlka města je doma s dětmi, protože školy jsou zavřené. Většina obchodů a restaurací má zavřeno. Některé teď začínají doručovat jídla domů. A půlka mužů šla do armády. Kdo ví, kdy a v jakém stavu budou zpátky. A někteří lidé se bojí raket,“ říká Orit.
Ona a Doron viní z událostí svou vládu, proti které od začátku roku týden co týden protestovali.
„Jsme naštvaní. To je první fáze, smutek nastává až potom. Takže my jsme zatím ještě naštvaní. Jsme naštvaní především na naše vedení. O Hamásu jsem si nedělala iluze. Ale od své vlády očekávám, že bude fungovat. A ona nefunguje vůbec,“ upozorňuje Orit.
Řada lidí si tu myslí, že události posledních dnů změnili naladění Izraelců na dlouhé roky dopředu.
