Že se případ týrání dítěte dostane k soudu, ještě neznamená, že se mu pomůže, upozorňuje advokátka
Násilí na dětech není v pořádku a děti by neměly být neviditelnými oběťmi domácího násilí, snažilo se v pondělí zdůraznit 40 tisíc lidí bubnováním. „Podle statistik se k soudu dostane domácí násilí na třech procentech dětí a sexualizované násilí na jednom procentu,“ upozorňuje v rozhovoru pro Radiožurnál advokátka Lucie Hrdá. Děti navíc často ani nedostanou advokáta. „A že se to dostane k soudu, neznamená, že se dítěti dostane pomoci,“ dodává.
Můžete popsat, co vše musí během vyšetřování absolvovat dítě, u kterého je podezření, že je v rodině týrané?
Musí navštívit spoustu odborníků. Musí být vyslýcháno policií za přítomnosti psychologa, ale ten psycholog je jiný psycholog, než který potom dítě bude vyšetřovat, protože tohle je policejní psycholog.
‚Budili ve mně pocit, že si za to tak trochu můžu sám.‘ Týrané děti mají často trauma i z vyšetřování případu
Číst článek
Potom jde dítě většinou ke znalci, to může být psycholog i psychiatr. Potom musí chodit za opatrovníkem, to je Orgán sociálně-právní ochrany dětí (OSPOD). Také může mít zmocněnce, což je velmi často advokát. A tohle všechno musí dítě udělat několikrát.
Když se podíváte na statistiky, tak někdy v průběhu dlouhodobého řízení, které se třeba promítá potom ještě do opatrovnického řízení, se dítě může setkat s takovými výslechy až třeba dvacetkrát.
A samozřejmě nejvhodnější je, aby děti chodily na jedno místa, kam za nimi všichni ti lidé budou přicházet. To by bylo pro děti samozřejmě mnohem jednodušší.
Existuje u nás takové místo?
Centrum Locika bojuje za zřízení advokačního centra. Bylo to řečeno, že mají založené. Už ho založili a teď bojují za to, aby se stalo pravidlem, že budou děti vyslýchány právě tam.
Jak dlouho podle vašich zkušeností trvá, než se dítěti dostane pomoci a než se vůbec takový případ dostane k soudu?
To jsou dvě různé věci. To, že se to dostane k soudu, neznamená, že se dítěti dostane pomoci.
Děti mají vyrůstat bez násilí. Rodiče sankciovat nechceme, říká k novele o trestání dětí náměstek
Číst článek
Pomoci se mu musí dostat akutně a okamžitě. To znamená, že musí být zabráněno pachateli, aby nedále pokračoval. To je velmi těžké. Protože soudy velmi často říkají: Tady máme presumpci neviny, a tudíž nemůžeme oddělovat dítě od pachatele a podobně.
Někdy se to podaří na základě předběžných opatření nebo na základě rozhodnutí opatrovnického soudu.
Potom probíhá přípravné řízení, které může klidně trvat rok, rok a půl. A potom probíhá soud, který může trvat další rok nebo rok a půl.
A to, že se dítě dočká trestního rozsudku, neznamená, že se mu dostane pomoci, protože ten rozsudek se týká pachatele. Jediné, co rozsudek přinese dítěti, je, pokud byl připojen nárok na náhradu škody nemajetkové újmy, že má dostat nějaké odškodnění od pachatele. Ale pak je tady věc druhá, jestli pachatel na to má peníze.
Děti, které propadnou sítem
Kdo zastupuje týrané dítě, pokud jde o týrání v rodině? Je to stát?
Dovolte, abych se zasmála. Takové děti v podstatě nemají žádného zástupce, který tomu opravdu rozumí.
Ano, ze zákona je to kolizní opatrovník, ale bohužel se v praxi setkáváme s tím, že kolizní opatrovníci z OSPODu nemají vůbec praxi v trestním řízení, neumí ty děti připojovat s nárokem na náhradu škody. Nechodí na výslechy, protože na to nemají čas, a podobně.
Tady by dítě mělo mít svého zmocněnce od samého začátku a ten zmocněnec by měl být advokát. Máme případy dobré praxe soudů, které automaticky, jakmile je dítě obětí závažného trestného činu, tak mu advokáta ustanovují.
Je potřeba obrat o 180 stupňů. Odborníci bijí na poplach, pomoc dětem s duševními problémy v Česku selhává
Číst článek
A pak máme děti, které tím sítem propadají, a buď nemají advokáta žádného, nebo jako advokáti se o tom dítěti dozvídáme třeba od známého dva dny před zahájením soudu a podobně. Takže situace je tristní.
Pracuje stát na tom, aby se tohle změnilo, aby dítě mělo větší zastání?
V trestním řízení se žádné změny nechystají. A nechystají se ani v rámci zákona o obětech trestné činnosti. Tedy alespoň nevím, že by tam takové změny byly.
To, co se chystá, je změna, aby jakýkoliv sexuální a sexualizovaný styk s dítětem pod 12 let bylo znásilnění. Na tom je v současné době shoda. Je to takzvané znásilnění z podstaty, které se snad podaří realizovat.
Ale tady by musela být shoda na tom, že jakmile se dítě stane obětí trestného činu, tak od prvního kontaktu s policií má právo na to, aby ho zastupoval advokát, a ten mu byl ustanovován. To se neděje a nevím zatím o žádném záměru, který by v tomto směru byl připravován.
Taky není žádný zákon třeba o advokačních centrech. Aby minimálně v každém kraji, nebo v každém okresu bylo advokační centrum pro děti.
Vím, že je na stole zákon chystaný ministerstvem práce a sociálních věcí, který by měl umožnit právě vznik center pro dětské oběti násilí, kde by dostaly komplexní pomoc. Víte, v jaké fázi ten záměr je a jak se ho daří posunout do praxe?
To je zatím záměr toho zákona. Zatím vůbec neprochází parlamentem. A odborníci ho kritizují, protože tam není psáno, kdo to bude platit. Kompetence nejsou vyjasněné. Takže tady je samozřejmě otázka, co bude, až to narazí například na ministerstvo financí.
To, že advokační centrum někdo může zřídit, to neznamená, že je musí zřídit, takže ty děti tu pomoc dostanou. To je přece velký rozdíl.
Česko trpí nedostatkem psychologů. Na místo pro dítě v poradně se čeká několik měsíců
Číst článek
Jaká bývá výše trestů za týrání nezletilých? Vím, že asi neexistuje žádná statistika, ale pohybujeme se tu spíš v podmíněných, nebo nepodmíněných trestech?
Tady opravdu žádná statistika neexistuje. A navíc si musíme uvědomit, že spousta těch trestních činů naprosto nevychází najevo. Podle statistik se k soudu dostane domácí násilí na třech procentech dětí a sexualizované násilí na jednom procentu dětí.
Zbytek se nikdy nedostane před orgány činné v trestním řízení. Takzvanou latenci to má obrovskou.
A ty tresty se nedají jen tak shrnout, protože tresty jsou individuální a domácí násilí může mít spoustu různých podob.
My se můžeme podívat na statistiky s násilím na dítěti pod 15 let. To existuje.
Ale právě narážíme na to, že spousta soudů místo toho, aby to trestala jako znásilnění, tak to trestá jako pohlavní zneužití, kde se dají ukládat podmínky a těch je tam velké množství, a to 86 procent.
To znamená, že ty statistiky jsou vlastně zkreslovány tím, že nemáme žádnou kvalitativní analýzu těch konkrétních skutků.
