Supervolební rok - parlamentní a senátní volby
Jako supervolební rok - tak už dopředu politici viděli rok 2010. A nepletli se. Největší změny potkaly hned obě komory parlamentu, vedení zavedených i menších politických stran a hlavně pak volby do Poslanecké sněmovny výrazně zamíchaly kartami na české politické scéně. V polovině roku vznikla nová vláda, která už po půl roce své existence musela čelit vážnému sporu mezi koaličními stranami.
Doprostřed rozběhnuté volební kampaně vstoupilo Česko v lednu 2010. Po neuskutečněných předčasných volbách z předcházejícího podzimu totiž politické strany více či méně neustále lidi zásobovaly svými předvolebními sliby.
Nejostřeji se proti sobě vymezovali dlouhodobí rivalové - tehdejší šéfové ODS a ČSSD Mirek Topolánek a Jiří Paroubek. Už za několik měsíců ale měli oba o své funkce přijít.
První velkou personální změnou na politické scéně byl právě odchod Mirka Topolánka z čela ODS ještě před samotnými parlamentními volbami. Vaz mu srazily výroky na adresu homosexuálů, církve nebo Židů, které řekl při fotografování pro časopis LUI. Topolánek nakonec odstoupil z funkce volebního lídra i šéfa strany a předal své kompetence Petru Nečasovi.
Další pády politických špiček pak přišly až po volbách. V těch sice zvítězila sociální demokracie, kvůli rozložení hlasů mezi ostatní strany ale nemohla sestavit koaliční vládu. Sami sociální demokraté proto mluvili o Pyrrhově vítězství. Šéf ČSSD Jiří Paroubek ještě v den voleb rezignoval:
„Prohráli jsme. Pro mne osobně z toho vyplývá závěr odejít z funkce předsedy sociální demokracie. Je to má osobní iniciativa.“
Do sněmovny se nicméně po letech nedostali ani lidovci, přes pětiprocentní hranici nepřešli zelení a s projektem Strany práv občanů - Zemanovců neuspěl ani Miloš Zeman. I v čelech těchto stran proto padaly hlavy. Miloš Zeman například oznámil, že se vrací zpátky na Vysočinu:
„Když se voliči rozhodli tak, že mne odeslali zpátky na Vysočinu, tak já se tam pokorně vrátím.“
Kroužkování
Parlamentní volby ale přinesly i nový fenomén - kroužkování. Lidé unavení politickým stereotypem začali více číst jména na kandidátkách a dávat preferenční hlasy. Tak se i stalo, že do sněmovny nastoupilo 114 úplně nových poslanců, někteří se do dolní komory dokonce dostali z posledních příček kandidátek. A někteří ostřílení matadoři naopak ze hry vypadli.
Takto lidé například takzvaně vykroužkovali lídra kandidátky ODS v Olomouckém kraji Ivana Langera. I přes vítězství ČSSD vládu nakonec sestavili občanští demokraté s TOP 09 a Věcmi veřejnými. Už v červenci jejich kabinet jmenoval prezident Václav Klaus.
„Já bych chtěl velmi ocenit úsilí všech tří partnerských stran, které se účastní tohoto koaličního projektu, že byly schopny dosáhnout programové shody. Chtěl bych také ujistit českou veřejnost, že toto bude pracovitá vláda,“ řekl tehdy premiér a v tu chvíli už i nově zvolený předseda ODS Petr Nečas na Pražském hradě.
Spolupráci strany stvrdily v poměrně podrobné koaliční smlouvě.
„V zásadě je to otevřený dokument, protože vláda bude muset korigovat své plány a kroky s objektivní skutečností a s vnějším světem, ve kterém se ocitá. Pokud se odchýlí od koaliční dohody, může se tak stát pouze za souhlasu všech tří subjektů,“ vysvětlil princip dohody místopředseda TOP 09 Miroslav Kalousek.
„Dokonce se nám někdo smál, proč jsme tak podrobní a proč nám to tak dlouho trvá. Je to proto, že nyní již stačí to jen naplnit a je to hotové,“ dodal šéf Věcí veřejných Radek John.
Oranžový Senát
Sociální demokracie, která i přes vítězství ve volbách zasedla ve sněmovně v opozičních lavicích, si nicméně mohla spravit chuť v Senátu. Tam totiž na podzim získala většinu křesel a její zástupce obsadil i post šéfa Senátu - tedy druhou nejvyšší ústavní funkci v zemi.
Ještě před koncem roku ale vládu čekal velký spor. Kvůli možné korupční kauze na Státním fondu životního prostředí nejprve rezignoval ministr životního prostředí Pavel Drobil:
„Rozhodl jsem se žádným způsobem nedovolit zneužitím této mediální kauzy diskreditaci vlády premiéra Petra nečase a ODS. Proto jsem Petra nečase seznámil se svým rozhodnutím abdikovat na funkci ministra.“
Kauza dokonce přiměla opozici vyvolat hlasování o nedůvěře vládě ve sněmovně.
„Tady se samozřejmě nabízí vážné podezření o tom, zda jednání ministra Drobila a jeho blízkých spolupracovníků ve skutečnosti neprobíhalo s tichým souhlasem předsedy vlády Nečase," zdůvodnil požadavek šéf sociální demokracie Bohuslav Sobotka.
Kauza nicméně způsobila i krizi v samotné koalici. Až do poslední chvíle tak nebylo jasné, jak budou hlasovat koaliční Věci veřejné. Spor mezi stranami se podařilo urovnat až po schůzce u prezidenta Václava Klause.
„Já jsem velmi rád, že zástupci všech tří politických stran, které tvoří vládní koalici, si vážně uvědomují vážnost politické, hospodářské situace u nás a proto kladou zásadní důraz na to, aby vláda v tomto koaličním složení mohla fungovat dále," uvedl po jednání Klaus.
Jako jeden z bodů dohody měl být i odchod policejního prezidenta Oldřicha Martinů z funkce. Ten na ni rezignuje ke konci letošního roku.
