Neratifikací Istanbulské úmluvy vysíláme signál, že je nám to jedno, říká senátorka Marvanová
Senát ve středu večer těsnou většinou neschválil Úmluvu Rady Evropy o prevenci a potírání násilí na ženách a domácího násilí, kterou Česko podepsalo v roce 2016. Česko tak bude patřit mezi menšinu zemí, které takzvanou Istanbulskou úmluvu sice podepsaly, ale neratifikovaly. Ve vysílání Radiožurnálu o hlasování promluvila senátorka Hana Kordová Marvanová (ODS/TOP 09) a senátor Michael Canov (STAN).
„Politici a političky, kteří hlasovali proti úmluvě, naplno ukázali, že přehlížejí osudy obětí, kterým se kvůli nedostatkům v našem systému pomoci, nedostává včasné a adekvátní podpory,“ prohlásila ředitelka České ženské lobby Hana Stelzerová. Pane senátore, můžete vysvětlit, proč jste nezvedl ruku pro dotyčný dokument?
Canov: To je jednoduché. Istanbulská úmluva zavádí do našeho právního řádu gender, a navíc ho definuje. A definuje ho tak, že gender není daný biologií, ale tím, jak se kdo společensky cítí.
Přitom právě v Istanbulské úmluvě gender nahrazuje pohlaví. A pro mě je nepřijatelné, aby si gender mohl určovat každý tak, jak chce, namísto toho, jak je biologicky daný.
Odpůrci úmluvy poukazovali na to, že přijetím úmluvy se prý nesníží počet násilných případů – je to příklad ze zemí, které ji ratifikovaly. Paní senátorko, jak rozumíte tomuto argumentu, a proč především jste vy podpořila ratifikaci Istanbulské úmluvy?
Marvanová: Mě velmi mrzí rozhodnutí těsné většiny senátorů, kteří odmítli úmluvu a kteří to zdůvodňují argumenty, které jako kdyby vůbec nesouvisely s textem úmluvy.
Úmluva se týká právě a jenom potírání násilí na ženách a domácího násilí a prevenci proti násilí a to, že tento problém je vážný nejen u nás, ale i v dalších zemích, a to nejen třeba muslimských, ale i evropských demokratických zemích, ukazují případy z poslední doby.
Senátoři odmítli ratifikaci Istanbulské úmluvy. Ke schválení chyběly jen dva hlasy
Číst článek
My máme velké rezervy, nedostatky jak v legislativě, tak zejména v činnosti příslušných institucí, které mají obětem pomáhat. Teď je známý průzkum, že devět z deseti obětí nevěří institucím. Spousta těchto trestných činů, násilí na ženách nebo i na dětech v rodině nebo na mužích není hlášeno. Takže ta úmluva je o potírání násilí.
Problém tady je, a samozřejmě samotná úmluva nikdy nepomůže. Úmluva znamená závazek státu tento problém řešit a my bychom ho měli řešit taky, a to jak třeba zpřísněním některých ustanovení trestního zákona, aby například za opakované znásilňování nezletilé osobě nemohla přijít podmínka.
Také se musí školit odborníci, kteří by měli obětem pomáhat tak, aby se jim skutečně dostalo pomoci i od státních institucí.
Pane Canove, úmluva odsuzuje domácí násilí, sexuální obtěžování, znásilnění, nucené sňatky, takzvané zločiny ze cti či mrzačení genitálií. Poukazuje na to, že ženy bývají mnohem častěji obětí domácího a sexuálního násilí než muži i oběti masového znásilňování v ozbrojených konfliktech. S čím se tady dá nesouhlasit?
Canov: Problém je v tom, že jádrem Istanbulské úmluvy je právě ten gender. I kdyby zbytek byl sebe zlatější, tak prostě ten gender neodstraňuje, ale způsobuje.
Kdyby se dnes úmluva přijala, tak ve všech stupních vzdělávání, v nevzdělávacích zařízeních i ve sportu, médiích a podobně bychom byli povinni dělat různé věci, jako například zkoušet na žácích nestereotypní genderové role. A to je pro mě nepřijatelné.
Takže kdyby tam ten gender nebyl, tak by se o tom dalo mluvit. Řada věcí je tam dobře. Ale toto je pro mě nepřekročitelné.
Ročně se policii ohlásí asi 600 znásilnění. Podle odhadů je to zhruba pět procent případů. Změnilo by se na tom podle vás něco samotným přijetím úmluvy, paní Kordová Marvanová?
Marvanová: Jsem přesvědčená, že pokud by Česká republika ratifikovala Istanbulskou úmluvu, tak by vyjádřila výrazný zájem konečně řešit problémy obětí a v tomto smyslu by se to mohlo změnit.
Istanbulská úmluva není nutná. Její přijetí by mohlo narušit tradiční role, tvrdí senátorka Chalánková
Číst článek
Samozřejmě, ty věci můžeme měnit a pomáhat obětem i bez úmluvy. Ale co to je dnes za signál, že Česko po boku například Turecka se odmítá připojit k deklaraci? Je to vlastně deklarace o tom, že chceme bojovat proti násilí, které se děje v rodinách, zejména na ženách.
A s tím souvisí gender. To je sociologický pojem, který mluví o tom, že nejde o prosté násilí jedné fyzické osoby, muže na ženě. Ale že to násilí má kořeny v tom, že ženy v historii byly podřízeny muži a měly trpět třeba i nelidské zacházení.
Koneckonců, já jsem včera mluvila na plénu o zkušenostech advokátky, která řešila velmi vážné případy domácího násilí. Dokonce skončily vraždou. A právě obětem, zpravidla ženám, nedopřává sluchu policie ani státní orgány. A pak dojde k vraždě, protože násilník využívá dominantní role.
A jestli o něčem úmluva také mluví, tak o tom, že je třeba podporovat rovnoprávnost mužů a žen. Ale to opět máme i v úmluvě o lidských právech. Snad nikdo nepopírá, že bychom měli podporovat myšlenku, že muž a žena jsou si rovnoprávní a mají stejná lidská práva a proto není možno někoho nutit setrvávat ve vztahu, kde se druhý partner chová násilně.
A že tedy ve chvíli, kdy žena je podrobována opakovanému násilí nebo třeba věznění doma, tak jí musí instituce okamžitě pomoci. Čili o tom to je, a je to důležitý problém. To, že jsme to teď neodhlasovali, doufám, že není na vždy. Ale znamená to, že se tohle téma u nás bagatelizuje a že mu není přikládaná taková váha.
Vláda schválila novou definici znásilnění. Vynucený pohlavní styk nahrazuje stykem nesouhlasným
Číst článek
Přitom si myslím, že případy znásilňování nezletilých v rodině za poslední dobu ukázaly, že to veřejnost vnímá a je pobouřena. A pokud takové trestné činy nejsou výrazně postihovány, pachatelé odsouzeni, tak se obětem nedostane ochrany.
Například ministr pro evropské záležitosti za STAN Martin Dvořák označil závěr včerejšího hlasování Senátu za „mezinárodní ostudu“, a odpůrci úmluvy z ní udělali „strašák tradičních českých rodin“. Vy to tak necítíte, pane senátore?
Canov: Především musím s prominutím říci, co si to pan ministr dovoluje. Napadá tím oprávnění senátorů a jejich povinnost rozhodovat podle Ústavy a svého nejlepšího svědomí a vědomí.
Znovu opakuju, jádrem není ochrana násilí. Jádrem je gender. O ten jde, a jeho zavedení by mohlo vést k rozvratu rodin. Gender by se mohl měnit.
Vezměte si dnes už v Německu, buď to chtějí schválit, nebo to mají schválené, tak jednou za rok si každý může změnit pohlaví, jak ho napadne. To jsou věci, které vedou k rozvratu.
Já jsem přesvědčen, že muž je muž a žena je žena, od narození až po smrt a nic to nezmění. Dokonce ani když si někdo změní vnější pohlavní znaky, tak tělo se změnit nedá a o to jde.
A proto já a řada mých kolegů jsme hlasovali proti. S tímto se nemůžeme smířit a nechceme způsobit tento rozvrat tím, že gender se zavře do našeho právního řádu.
Psychoterapeutka: Přála bych vám vidět, co všechno rodiče považují za přiměřený trest a základ vychování
Číst článek
Paní senátorko, můžu poprosit o krátkou reakci k té ostudě?
Marvanová: Ano, já to taky vnímám jako ostudné. Mě to hlavně mrzí za nás, protože myslím, že česká a moravská společnost je tolerantní a většina lidí nepodporuje násilí. Ani násilí na ženách ani na dětech. Teď vysíláme signál, že je nám to jedno.
To co říká pan senátor v úmluvě opravdu vůbec není. Úmluva nepojednává o genderu. To je částečně medicínský a psychologický problém lidí, kteří řeší svou identitu.
Úmluva mluví o tom, jaká konkrétní opatření je potřeba udělat pro to, aby se pomáhalo obětem násilí, kterými jsou většinou ženy a zpravidla jde o domácí násilí. Ale týká se ochrany obětí domácího násilí obecně. Tudíž i dětí i mužů. Takže o tom je ta úmluva. Mě mrzí ta mystifikace, že se uvádí jako argument proti úmluvě něco, co v ní vlastně vůbec není.
