Nefunguje vám odkaz, kritizoval soud ministerstvo. Podobné problémy ale mají i rozsudky

Veřejné instituce stále častěji opírají svá rozhodnutí o dokumenty a studie dostupné na internetu, jenže z toho odkazované stránky postupně mizí. Archivační nástroj pro uchovávání online obsahu chybí, nejde přitom jen o problém Česka.

Praha/Brno Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Archiv Danmarks Radios

Vydavatelé papírových novin či knih mají povinnost zasílat kopie knihovnám, které se starají o jejich archivaci. V případě online obsahu ale nic takového neexistuje. Ilustrační foto | Foto: DRs Kulturarvsprojekt | Zdroj: Flickr | CC BY-SA 2.0,©

Studie o ochraně dýchacích cest z dílny Výzkumného ústavu bezpečnosti práce posloužila v červnu ministerstvu zdravotnictví jako argument, že respirátory třídy FFP2 chrání před vdechováním kapének. Při psaní epidemických opatření ale ministerští úředníci použili špatný odkaz, případný čtenář se tak na text studie nedostane.

„I nadále se v odůvodnění napadeného mimořádného opatření například nachází nefunkční odkaz na informace poskytované Výzkumným ústavem bezpečnosti práce,“ kritizoval ministerstvo Nejvyšší správní soud v rozsudku z konce července, kterým opatření o povinném nošení respirátorů v uzavřených prostorách zrušil.

Nejvyšší správní soud zrušil nošení roušek a respirátorů uvnitř. Není podle něj dostatečně odůvodněné

Číst článek

Ve srovnání s ostatními výtkami jde o drobnost, protože studie je snadno dohledatelná pomocí libovolného webového vyhledávače. Poukazuje to ale na širší problém: o nyní již zaniklé odkazy se opírá řada úředních rozhodnutí včetně rozsudků a v některých případech je obtížné ztracené informace dohledat.

Datoví novináři serveru iROZHLAS.cz prošli balík rozhodnutí Nejvyššího správního soudu od poloviny roku 2003 až do současnosti a identifikovali jednotlivé webové stránky, na které soudci ve svých textech odkazovali.

Soud sice všechny své rozsudky zveřejňuje, nicméně nikoli ve strojově čitelné podobě. Analýza proto proběhla nad surovým zněním rozsudků, které serveru iROZHLAS.cz poskytli tvůrci právního informačního systému Zakonyprolidi.cz.

Takových unikátních adres bylo více než 1500, dodnes jsou funkční tři čtvrtiny z nich. Zhruba 11 procent odkazů je mrtvých proto, že přestal fungovat server, který jim poskytoval prostor. V podobném počtu případů pak server stále běží, ale stránka se na něm již nenachází. Zbytek důvodů tvoří jiné technické problémy.

Překlepy i smazané stránky

Někde jde, podobně jako v případě ministerstva zdravotnictví, o překlep v odkazu. Soudci například v adrese vlastního soudu napsali čárku místo tečky, a odkaz proto nefunguje. Jinde webové stránky neexistují v důsledku samotného soudního rozhodnutí: když soud rozpustil extremistickou Dělnickou stranu, časem zanikly i její webové stránky.

V řadě případů odkazované materiály z webu zmizely bez náhrady, což se týká i stránek a dokumentů na webech ombudsmana, některých ministerstev či médií. Pokud tedy například chce čtenář zjistit, co přesně podle soudu vyplývá z kontrolního závěru č. 05/36 Nejvyššího kontrolního úřadu, má smůlu: odkazovaný dokument na adrese neexistuje. Podobně jako třeba stanovisko ombudsmana k ochraně ovzduší v rozsudku sporu mezi Ostravou a státem nebo rozhodnutí Energetického regulačního úřadu, na které odkazuje rozsudek mezi úřadem a panem J. S.

Soudy i noviny

Nejde přitom o problém, který by se týkal jen českých soudů. Analýza provedená harvardským profesorem Jonathanem Zittrainem a jeho kolegy a kolegyněmi ukázala, že nefunguje polovina odkazů v rozhodnutích amerického nejvyššího soudu.

Další zkoumání zaměřené na články deníku The New York Times pak odhalilo, že během čtyř let přestane fungovat asi pětina odkazů, o které se texty opírají.

V případě rozsudků Nejvyššího správního soudu (NSS) data naznačují, že odkazy „vyhnívají“ podobnou rychlostí.

Podle Zittraina jde o důsledek digitalizace. Zatímco pro archivaci papírových dokumentů mají státy světa vyvinuté příslušné postupy, pro web něco takového chybí. To platí i v Česku: vydavatelé papírových novin či knih mají povinnost zasílat kopie knihovnám, které se starají o jejich archivaci. V případě online obsahu ale nic takového neexistuje.

Nástroj nemáme

Jistý pokus představuje Webarchiv provozovaný Národní knihovnou, ten ale funguje poměrně komplikovaně: s autory webů uzavírá smlouvy a uložené stránky není možné zobrazit mimo budovu knihovny.

Světová Wayback Machine je pružnější, archiv je veřejně dostupný a běžní uživatelé navíc můžou požádat o archivaci konkrétní stránky. Její podoba v danou chvíli se trvale uloží a je možné na ni odkazovat. Třeba jako na titulní stránku serveru iROZHLAS z doby, kdy měl český lezec Adam Ondra ještě šanci na olympijskou medaili.

„Nejvyšší správní soud dosud archivační nástroj k ukládání webových stránek, na které se odkazují naše rozhodnutí, nemá,“ napsala serveru iROZHLAS.cz vedoucí kanceláře předsedy soudu Jana Humplíková.

Podle ní by případný provoz takového nástroje muselo zajistit spíše ministerstvo spravedlnosti. „Do budoucna se touto otázkou může vedení soudu zabývat,“ dodala.

Jan Cibulka Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme