Mentalita komunistů se nezměnila. Už nemohou mlátit obušky, tak mlátí alespoň do lavic, říká Herman
Lidovci za sebou mají celostátní sjezd. Během uplynulého víkendu se rozhodli pro volební koalici se starosty a určili si staronové vedení. Jako jediný nováček se v čele strany totiž ocitl ministr kultury Daniel Herman. O svém pohledu na další směřování KDU-ČSL, o komunistech i o možné kandidatuře na prezidenta promluvil v rozhovoru pro server iROZHLAS.cz
Jste nováčkem v nejužším vedení strany. Čekal jste, že se do předsednictva dostanete? Hledal jste u spolustraníků podporu?
Já jsem nováčkem de jure. De facto z titulu funkce ministra jsem se v těch minulých třech a půl letech zúčastňoval práce předsednictva také, samozřejmě bez hlasovacího práva. V letošním roce v rámci místních konferencí KDU-ČSL v Praze, kde jsem členem pražské organizace a je to vlastně příprava na volby do Poslanecké sněmovny, tak se začaly objevovat hlasy, že bych měl kandidovat na místopředsedu KDU-ČSL, že už řadu let pražská organizace místopředsedu neměla.
Bělobrádek porazil Čunka a dál povede KDU-ČSL. Nováčkem mezi místopředsedy je Herman
Číst článek
Podobný hlas se začal ozývat také z jižní Moravy. Takže poté, co tyto nominace přišly, jsem řekl „ano, vážím si té výzvy, dávám to naprosto k dispozici." Ale přímo u spolustraníků jsem podporu nehledal. Znají mě a není úplně mým stylem obchodovat v těchto věcech. Já si opravdu vážím té podpory a beru to jako výsledek demokratické volby, stejně jako třeba primárky tady v Praze do Poslanecké sněmovny.
V týdnu jste ve sněmovně při interpelacích ostře vystoupil proti komunistům. Mohlo i to přispět k vašemu zvolení?
Asi to nelze vyloučit, protože na sjezdu mi za to opravdu hodně lidí děkovalo. Ale upřímně vůbec mě to nenapadlo, když jsem tam tehdy vystupoval. Já pocházím z rodiny, kterou celkem drsně zválcoval jak nacismus, tak komunismus. Řada mých příbuzných nepřežila druhou světovou válku, skončili v koncentračních táborech, řada mých příbuzných byla v komunistických věznicích, museli odejít do exilu. Takže já jsem v podstatě od dětství byl vychováván a vnímal naprostou perverzitu těchto totalitních systémů. Já vlastně s komunismem bojuji od doby, kdy jsem rozum pobral. Mně bylo šestadvacet, když komunistický režim padl, zažil jsem i výslechy na státní bezpečnosti.
Jsem opravdu šťastný, že jsem se dožil doby, kdy Česká republika je svobodnou zemí. Ale samozřejmě ten prostor svobody je pouhým prostorem, ten teď musíme vyplnit. A já se snažím zabránit tomu, aby ho vyplnili komunisté. A jestliže v roce 2017 komunisté šíří své lži, a to nelze nazvat jinak, na adresu našich spojeneckých smluv, historického vývoje v Evropě, ve světě, tak jsem prostě pozvedl svůj hlas. Komunisté na to reagovali mlácením do lavic. Ano, dneska už nemohou mlátit obušky, tak mlátí alespoň do lavic. Ukazují ale, že se jejich mentalita nezměnila.
„Dneska už komunisté nemohou mlátit obušky, tak mlátí alespoň do lavic. Ukazují ale, že se jejich mentalita nezměnila.“
Daniel Herman (ministr kultury (KDU-ČSL))
Když se ještě vrátíme k vaší čerstvé funkci v předsednictvu. Vy jste v podstatě ve vedení KDU-ČSL nahradil dosavadní místopředsedkyni Zuzanu Roithovou. Nebude ženský hlas v čele strany chybět?
Určitě ženský element je velkým obohacením vždycky. Je to výsledek demokratické volby. Jak volitelé rozhodli, tak se stalo. Já jsem rád, že máme v tom širším vedení řadu velmi schopných starostek, senátorek. Velkou část členské základny tvoří ženy a nepochybuji o tom, že se v budoucnu ženy zase do toho nejužšího vedení vrátí, ale my nejsme příznivci kvót. Demokraticky se rozhodlo a má to i tento prvek. Já si velmi vážím toho, co paní doktorka Roithová vykonala pro KDU-ČSL a co stále koná pro zdravotnictví v jižních Čechách, ale je to výsledek volby.
Sjezd schválil volební koalici se starosty. Co bude následovat?
Bude následovat intenzivní a poctivá práce, abychom to naplnili. Já vidím v této koalici velký potenciál a chceme-li skutečně mít možnost naši zemi a její chod posouvat směrem, o jehož správnosti jsme přesvědčeni, to znamená tedy sociálně tržní hospodářství, klasický západoevropský model, tak k tomu potřebujeme určitou sílu a toto rozhodně je krok tímto směrem.
Předseda Bělobrádek v sobotu Radiožurnálu řekl, že tato koalice by mohla podle vašich interních průzkumů v říjnových volbách do sněmovny získat i až přes 20 procent hlasů. Vy tomu věříte? Je to reálné?
I když se jmenuji Daniel, nejsem prorokem. Je to možné, potenciál takový je, uvidíme. Je to hodně teď na tom, jak naplníme tento mandát poctivou prací. Máme na to necelý půlrok a je třeba, abychom opravdu neusnuli a pracovali velmi intenzivně.
Ne všichni delegáti byli pro vytvoření koalice. Je na místě nyní s těmito tzv. odpůrci mluvit a přesvědčit je, že je to podle vás krok správným směrem?
Rozhodně je to na místě. Je třeba, abychom se zapojili v co nejširším měřítku do získávání sympatií a důvěry k tomuto projektu. A to, že ne všichni byli stejného názoru, tak to prostě v demokratickém prostředí je. To je v pořádku. To by bylo i nepřirozené, kdyby to bylo jiné. Ale ta většina, která se vyjádřila, je dost veliká.
Kriticky na sjezdu vystoupil zlínský hejtman Jiří Čunek, který se dokonce ucházel o post předsedy strany. Neobáváte se naopak toho, že by ten kritický hlas uvnitř KDU-ČSL mohl sílit?
Já si myslím, že ty kritické hlasy jsou zdravé a že je třeba jim naslouchat, protože když je někde takové unisono prostředí, kde si všichni broukají stejnou notu, to někdy může být takové uspávací. Když tam zazní nějaký disharmonický tón, tak nás to probudí a ptáme se, proč zaznívá. Takže si myslím, že je to úplně přirozené, neobávám se toho a naopak bychom měli se vší vážností těm hlasům naslouchat a snažit se formulovat odpovědi, aby jich ubývalo.
Dovolím si ještě odbočku k prezidentské volbě. Podle předsedy Bělobrádka lidovci nepostaví vlastního kandidáta, jelikož kandidaturu odmítla jak Zuzana Roithová, tak Petr Pithart. Vy jste o kandidatuře neuvažoval? Mluvili jste o tom uvnitř strany?
Já se o prezidentskou funkci ucházet nehodlám, ale ano, byly řádově asi stovky lidí i z řad KDU-ČSL, kteří mě v té věci oslovili. Já si toho velmi vážím a pokládám to za velký závazek, ale sám nevyhodnocuji, že by čas pro mě osobně pro takovéto rozhodnutí byl zralý.
