Dialog mezi francouzskou vládou a odbory zatím k ničemu nevedl a spor o penzijní reformu se nedaří zažehnat. „Ta země je v krizi. V krizi nejsou její instituce, ale politický personál,“ uvádí bývalý velvyslanec ve Francii a nyní senátor Pavel Fischer v Interview Plus.

Interview Plus Praha 21:17 30. března 2023 Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Ilustruje to na návštěvě britského krále Karla III., kterou musel prezident Emmanuel Macron zrušit kvůli obavám o bezpečnost. „Dřív to bylo Spojené království s brexitem, které bylo tak trochu nemocné. Dneska to je Francie, která pro nemoc, neschopnost přijmout hlavu státu, musí odkládat takový diplomatický majstrštyk,“ konstatuje.

Reforma posunuje věk pro odchod do důchodu o dva roky na 64 let a prodlužuje se i minimální doba spoření: „Když jako student s několika vysokými školami jdete do prvního zaměstnání až v 29 letech, tak do důchodu můžete až v 73 letech. A to není krátká doba, není to tak, že ten francouzský systém je nějak příliš komfortní,“ podotýká.

Problém vidí v neschopnosti vést dialog, a to na více úrovních. Zatímco v Senátu se podařilo najít konsenzus, přes dolní komoru vláda reformu protlačila bez hlasování.

„V Národním shromáždění je ten politický personál tak mizerné kvality, že se rozpadlo i to, co v minulosti fungovalo. Voliči rozdali karty tak, že zde poprvé není silná většina a musí se více vyjednávat. A toho současní politici nejsou schopni,“ dodává.

Demonstrace často provázejí násilnosti, stoupá počet zraněných, na ulicích hoří auta a kupí se v nich odpadky. „Násilnická rétorika v politice se přelévá do ulic. Je třeba vrátit autoritu státu a násilí se postavit, zároveň se ale zablokoval dialog s odboráři. Francouzská společnost neumí vést dialog,“ zdůrazňuje Fischer.

Pohroma z dobrého úmyslu

Ve Francii podle Fischera vidíme krizi vlády i opozice. Prezident Macron při vysvětlování reformy působí povýšeně a ukazuje se prý, že se toho ani během několika let v politice mnoho nenaučil. Více si také rozumí s finančníky a byznysmeny než s obyčejnými lidmi.

V opozici sílí hlasy Marine Le Penové nebo Jeana-Luca Mélenchona, který neuspěl v prezidentských volbách, ale s novým programem vystupuje proti establishmentu, přestože sám desítky let byl členem parlamentu, a zároveň se v 72 letech stal mluvčím mladých.

„Je proti kapitálu, proti nadnárodním firmám. Mluví srozumitelně. Chtěl například, aby Francie vystoupila z NATO. A tento člověk vlastně přilévá oleje do ohně, v těch ulicích i doslova, protože mladí, kteří nechodí k volbám, dneska volají po tom, aby se francouzský stát choval demokratičtěji,“ upozorňuje senátor.

Problém spatřuje i ve zvětšující se propasti mezi městy a venkovem, kde mají lidé daleko na poštu nebo do práce, protože firmy se přestěhovaly jinam. Roli může hrát i dlouhodobý tlak proti kumulaci funkcí u politiků, například aby starosta malé obce byl zároveň v parlamentu, protože to nemůže stíhat, zároveň tak ale docházelo k propojování lokální a centrální úrovně.

„Když se to zákonem zakázalo, tak jste vlastně s dobrým úmyslem způsobil pohromu, protože se parlamentní reprezentace odtrhla od toho humusu, ze kterého vyrůstá chuť Francie. To není země, kterou je možné unifikovat,“ poznamenává Fischer.

Poslechněte si celý rozhovor v Interview Plus v úvodu článku.

Jan Bumba, ert Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít