Nejprve se zajímala pouze o alternativní duchovno, postupně se ale na sociálních sítích propojila s lidmi, kteří šířili dezinformace o onemocnění covid-19. „Působilo to vyloženě jako odborné články, takže nebylo tak těžké se do toho zamotat,“ říká v rozhovoru pro projekt iROZHLAS.cz Společnost nedůvěry Zdeňka, která byla do smrti svých rodičů aktivní členkou české dezinformační scény.

Společnost nedůvěry Praha 6:00 18. června 2023 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Jak to celé začalo?
Někdy v 2015 jsem si založila facebook, ale to jsem tam ještě nebyla nijak zvlášť aktivní. Postupně se mi tam skládala přátelství, budovala jsem komunitu s různými andělíčky, léčením, šambalou, reiki.

Tenkrát mě to ještě zajímalo, teď už ne. Teď jsem se od toho radikálně odstřihla. I maminku to ale tehdy zajímalo. Kupovaly jsme si třeba časopis Meduňka. Maminka si na sebe přikládala obrázky z časopisu – takové hologramy, a víra ji prý léčila.

Ona si je třeba dávala pod nohy, tak jsem řekla: „Funguje ti to?“ A ona: „Jo, jo, udělalo se mi líp.“ Asi že tomu i člověk věří. Víra je strašně důležitá. Na facebooku byla spousta lidí, kteří se mi zdáli, že jsou stejného ražení a zajímají se o duchovno.

Koho jste třeba měla v přátelích?
Třeba tam byl Jaroslav Dušek, Soňa Peková nebo Tomáš Lukavec. Pak i lidi, kteří přispívali do časopisu Meduňka.

A kdy jste spadla do dezinformační zóny?
Když začal covid, tak to ještě úplně na začátku nebylo tak silné. Až v momentě, kdy jsem viděla incident s Lubomírem Volným v Poslanecké sněmovně, flákanec. Tehdy se ve mně ta cesta nějak vyostřila.

Přidala jsem si Volného do přátel a začala sledovat jeho streamy. Tím se mi začali ukazovat i další, kteří také dělali videa.

Najednou se mi tam začali objevovat Lenka Tarabová, Jakub Netík a lidi, které jsem dřív neznala. Bylo to jako lavina, začaly přicházet různé žádosti o přátelství, nebo jsem je sama začala ze zajímavosti sledovat. Vlastně to byl pro mě alternativní směr, který říkal: „My víme, že je něco jinak.“

Tehdy jste začala věřit dezinformacím?
Vzhledem k tomu, že jsem měla třeba čtyři tisíce přátel, a když vám denně od nich začnou chodit zprávy ohledně očkování: „Nedělejte to, obsahuje to čipy, které budou nějak reagovat s 5G sítěmi.“ Chodilo mi to pořád a já byla jak vyšinutá.

Šla jsem třeba po městě a hledala, kde jsou antény. Našla jsem ji třeba naproti bratrovi a hned jsem mu volala. Oni mě měli za blázna, ale měla jsem strach, že už je instalují. Protože na facebooku říkali, že to bude v kanálech, že to bude všude.

Budeme prostě kontrolovaní. Očkování k tomu bude dopomáhat a nás to celosvětově propojí a budou ovládat elity. Takže jsem čím dál tím víc začala propadat strachu. Hrnulo se to na mě ze všech stran na facebooku.

‚Jako odborné články‘

A začalo to až s covidem?
Ano. Ono, když vám to pošle jeden člověk, tak to třeba zpochybníte. Druhý taky. Deset lidí bych ještě zvládla, ale když se vám valilo klidně sto příspěvků denně, kde byly tyhle 5G sítě, očkování, že to obsahuje grafeny, že to rozřezává krevní buňky nebo že z toho vznikají trombózy, myokarditidy. Byly to články jakoby oficiálně psané, lékařskou řečí.

Přišly vám ty články důvěryhodné?
To nebylo „...jedna Madla támhle řekla, že to někoho zabilo...“. To byly články na webech – že vědci v Norsku, v Dánsku něco zjistili. Působilo to vyloženě jako odborné články, takže nebylo tak těžké se do toho zamotat, protože se to zdálo na první pohled strašně důvěryhodné.

Týden Společnosti nedůvěry: kdo v Česku věří v konspirace? A k čemu vede nedůvěra v systém?

Číst článek

Pořád vám podsouvali, že v televizi lžou, a stavěli se do pozice kamarádů: „My jsme ti kamarádi, my jsme ti dobří, kteří vás chtějí zachránit před globálním očkováním, před elitami.“

V pozadí jsou Soros, Gates a nevím kdo ještě. Očerňovali i královskou rodinu, že to jsou reptiliáni, co pijí dětskou krev.

Teď se do toho přimíchal Donald Trump, který zachraňuje děti v nějakém „deep state“, které tam mučí. Člověk s tím úplně až trpěl. Říkala jsem si: „To není možný, co se na tom světě děje.“

Říkala jste, že máte bratra. Jak se na to díval on?
Jsem hodně na duchovno, ale on je materiálně a realisticky založený. Snažil se mamce vysvětlit, že to jsou bláboly. Jenže já to v té době vůbec nebrala. Dokonce jsem na něj útočila.

Prali jsme se o telefon, když volal mamce. Říkala jsem: „Nesmíš se očkovat, zabije tě to.“ A on reagoval, že jsme hloupé. Ani mi to pořádně nevysvětlil, snažil se to vysvětlit mamince. Možná i tam se stala chyba, že třeba si se mnou nesedli a nevysvětlili to.

Myslíte, že byste ho tehdy poslouchala?
Asi ne. S lidmi, kteří spadnou do dezinformací, není už možné komunikovat. Protože já jsem třeba i útočila na šestnáctiletou neteř, která mi už tehdy říkala: „Vykašli se na to, na facebooku jsou žvásty.“

Odpovídala jsem: „Nejsou. Tam prostě říkají zaručený informace. Tam se snaží lidi upozornit na to, co se děje ve vládě a co je špatně.“

‚Přišli okrádat stát.‘ Klienti sociální služby v Chomutově podlehli dezinformacím o Ukrajincích

Číst článek

Existoval tehdy nějaký způsob, jak vás donutit pochybovat?
Ne. Byla jsem v těch dezinformacích tak ukovaná, že by mě v tu dobu nepřesvědčilo nic. To je tak pevná bariéra, že vás nepřesvědčí vůbec nic.

A vy jste sledovala všechno, co se na vás valilo?
Ano, s maminkou jsme to sledovaly denně. Ještě jsem jí to ukazovala a říkala jsem: „Hele, podívej, co je nový, támhle, tohle.“ Do toho jsme poslouchaly, co říká Lubomír Volný.

Začaly jsme ho považovat za takového kámoše přes politiku. On si potom začal dělat svoje streamy: „Ahoj, kamarádi, přátelé, tak si představte dneska tohle a tohle. Řešilo se ve Sněmovně tohle.“ Byly jsme zkrátka zfanatizované.

Vzpomenete si třeba, kolik času jste tehdy trávila na sociálních sítích?
No, dost. Není to, že bych nechodila ven, ale třeba čtyři hodiny denně jsem na tom mohla strávit, protože jsem sledovala ta videa. A třeba jedno, když má hodinu, když vám tam něco povídá, tak to zabere čas.

Volný chodil s těmi lízátky, aby nemusel mít roušku. Radil: „Běžte do obchodu, sundejte si roušku a uveďte, že něco jíte.“ Takovéto nesmysly. Tak já mamince sundávala roušku, já jsem ji taky nenosila, protože Volný řekl, tak my jsme to poslouchaly.

Strach ze všeho

V tu chvíli, kdy se na vás valily dezinformace na sociálních sítích, otevřela jste si třeba někdy nějakou jinou stránku s jinými informacemi?
Všechny jiné informace jsem v té době považovala za mylné. Dostupným informacím v televizi, rádiích, novinách jsem nevěřila.

Když jste v tom, cítíte se pořád někým atakovaný, šizený, utiskovaný, někdo vás chce zabít, chce otrávit moukou z Ukrajiny nebo na nás sype chemtrails, a vy musíte koupit třeba ocet a octovat si místnosti.

Konspirace patří k demokracii, rozklad důvěry ale může umést cestu autoritářům

Číst článek

Žijete ve strachu ze všeho. Třeba řeknou, že nesmíme mít mobil, kde by bylo 5G, že to odposlouchávají. Vlastně strach, pořád jenom strach. Teď to zase přehráli na bídu, teď zase bude: „Nezaplatíte, musíme se vzbouřit.“

V jakém momentu jste poprvé začala pochybovat, jestli věříte pravdivým informacím?
Probralo mě jedině úmrtí rodičů. Jinak bych v tom asi jela dál. Převrátilo mi to život na ruby, takže tyhle lidi prostě nenávidím. Věřila jsem jim. Absolutně se to událo tou smrtí mojí maminky. To byl nejhorší šok mého života.

Seděla ještě pár dní před smrtí na posteli, nemohla se hýbat. Celý život uslyším, jak říkala: „Měli jsme se nechat očkovat.“ Tatínek ji přežil o rok a myslím si, že zemřel na následky long covidu, protože také zemřel na respirační onemocnění. Vlastně od té doby už měl zničené plíce.

Nerada na to vzpomínám. Asi mě Bůh zachránil. Asi tady mám ještě nějaký úkol, ale radost ze života už nemám. Poznamenalo mě to takovým způsobem, že si do konce života ponesu výčitky za to, že mám na rukou de facto krev svých rodičů, protože jsem jim to zakázala.

Křičela jsem na mamku, křičela jsem: „Nedělej to, umřeš, nedělej to. Mám o tebe takový strach, prostě nechoď tam.“ Já jsem ji i kontrolovala, jestli nemá na ruce vpich, jestli už ji tam brácha neodvezl. Jestli náhodou už tam nebyla, tak strašně jsem se o ni bála.

Tak s prominutím tyhle sv**ě uměj vyvolat strach v lidech, že prostě uděláte to, co chtěj. Ta mediální masáž je tak velká, že skrze manipulaci se šíleným strachem vás dostanou, kam chtějí.

Pokud budeme diskutovat civilizovaně, tak tu ruská propaganda nenatropí takovou paseku, míní Pojar

Číst článek

Vaši rodiče zemřeli tady? Doma?
Tatínek zkolaboval doma, oživili ho ještě, ale zemřel v nemocnici. A maminka tady. Mně oba zkolabovali v ruce, co vám budu povídat. Maminku jsem držela, měla jsem její hlavu v rukou. A táta nedávno na zemi v koupelně.

Bavíte se dnes s bratrem?
Bavíme se s bratrem, my jsme nikdy neměli extra dobré vztahy. On je hodně uzavřený introvert, takže se bavíme, ale navždy tam bude, že jsem ho připravila o rodiče. Takže nejen že se mu nemůžu podívat do očí, ale ani sama sobě.

Když vám maminka zemřela, vy jste asi ještě v tu chvíli stále měla na facebooku spoustu přátel. Co jste udělala s těmi sociálními sítěmi?
Napsala jsem to tam. Dokonce i ty kamarádky, co tu byly po úmrtí maminky, mi řekly, že jim je to sice jako líto, ale že mám na druhou stranu být ráda, že má spasenou duši. Ti, co jsou očkovaní, o duši přijdou. Nedostanou se k Bohu a jejich duše zemře. Zkrátka mám být ráda, že teda zemřela bez očkování.

To byla jedna z věcí, kterou jsem vlastně šířila i já. Psala jsem to lidem. Všichni jsme v tom jeli. Někdo začal šířit, že AstraZeneca (jeden z výrobců vakcíny proti covidu – pozn. red.), že znamená latinsky „zabíjet hvězdy“, jelikož věřím, že máme všichni nějaké vnitřní světlo, život, hvězdu.

‚Ta je neprůstřelná‘

Vy jste říkala, že jste měla hodně přátel na facebooku, že jste tam měla čtyři tisíce lidí. Pak jste je smazala?
Ne. Postupně je eliminuju. Spoustu z těchto kovaných ezoteriček jsem smazala, protože mi začaly nadávat. Začaly na mě upozorňovat mého jednoho kamaráda, který je teď i jejich vinou v nemocnici.

„Ale co s ní chceš dělat, ta je teď neprůstřelná,“ říkaly o mně. Už mám úplně jiné názory. Začaly mě blokovat nebo jsem je začala vyhazovat, protože ony si do dneška pořád jedou to svoje.

‚Do hospody nechodí, peníze nosí, je laskavý otec, ale je dobrý člověk?‘ Žena příznivce dezinformací tápe

Číst článek

Cítila jste, že někam patříte, když jste byla mezi nimi?
Jo, cítila jsem tu komunitu, pospolitost, že vlastně jedeme to stejné, že si věříme, že se podporujeme, ale všechno to bylo jinak. Tihle lidé vám nikdy nepomůžou.

Vlastně akorát se mi tu objevili ještě, když maminka zemřela a byla jsem na tom zle. Tak se mi ještě takové hyenky začaly ozývat, že mi udělají různé seance, že přijedou a tak.

Snažíte se teď s dezinformacemi něco dělat? Váš facebook je plný různých varování před nesmysly na internetu.
Snažím se hodně. Přidala jsem se ke spolku Illumicat (dobrovolníci, kteří bojují proti dezinformacím na internetu – pozn. red.). Oni vlastně, ti dezinformátoři, s kterými jsem byla, upozorňovali na ty „kočičáky“. A já jsem ani tehdy nevěděla, co to jsou „kočičáci“. Takže pro mě tito lidé, které mám dneska v přátelích, byli v té době nepřátelé.

Máte teď někoho blízkého?
Nemám. Vůbec nikoho. Mám jedině pejska, se kterým žiju a dvě kočky. Děti nemám, manžela taky ne. Měla jsem toho kamaráda, nebudu jmenovat, se kterým jsme si rok volali, ale rozdělilo nás to Rusko. Protože s Ruskem nejdu, jsem za podporu Ukrajině, ať se osvobodí, mají na to nárok, na svou státnost, že jo, proč by měli být okupovaní.

Nechala jste se po tom všem naočkovat proti covidu?
Očkovaná nejsem. A prakticky ještě ve mně i teď je stále taková nějaká vnitřní upozaděná pochybnost. Stále tam ten malý háček prostě je, že co kdyby se mi něco stalo. I když vidím, že se spoustě lidem nestalo nic, tak tam takový hlásek někde v pozadí ze strachu zůstal.

Strach byl enormní, až doslova vyšinutost. Normální očkování si člověk dá. Jsem očkovaná na všecko možné od dětství. Ale v tomhle mě vyděsili natolik, že to je nějaká mRNA vakcína, že to není odzkoušené, že se to musí minimálně deset let zkoušet, že to uvedli do provozu strašně moc rychle.

Takže strach z vakcíny tam přesto všecko někde v pozadí je, ale kdyby teď znova přišla nějaká vlna covidu, tak už bych asi na to očkování radši šla.

Jana Magdoňová, Jana Karasová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít