Rozhodnutí vraždit klíčí v útočnících delší dobu. Nejsou k zabíjení naprogramovaní, míní psycholožka
Lidé, kteří spáchají masovou vraždu, nepřicházejí na svět jako monstra naprogramovaná zabíjet lidi. Jsou produktem mnoha okolností, rozhodnutí čin spáchat v nich klíčí delší dobu. Na semináři k tématu bezpečnosti měkkých cílů v Poslanecké sněmovně to v úterý řekla forenzní psycholožka Ludmila Čírtková. Podle ní neexistuje žádná specifická duševní porucha pro tento typ útočníků, navíc jen zhruba pětina z nich trpí nějakou závažnou poruchou.
„Masoví vrazi se neliší od normální populace tak, jak bychom si přáli,“ řekla Čírtková. První detekce varovných příznaků podle ní může přijít především z nejbližšího okolí rizikového člověka. Posouzení je vždy individuální, mezi nápadnosti v chování může patřit například zapšklý pohled na svět, vypadnutí ze sociálních struktur či glorifikace násilí.
Kriminalistka: Někdy se nestačíte divit, jak málo stačí, aby se z obyčejného člověka stal vrah
Číst článek
Jako příklad varovných signálů, které bylo možné předem rozpoznat, uvedla Čírtková případ rodičů patnáctiletého střelce z USA, který při útoku na školu ve státě Michigan zabil čtyři lidi.
Americký soud je nedávno uznal vinnými z neúmyslného zabití. Podle Čírtkové rodiče nereagovali na varování školy, která je například informovala o tom, že si student při hodině na internetu vyhledává munici. Neřešili ani jeho předchozí psychické problémy.
Někdy si podle psycholožky okolí změn všimne, pomoci pak může třeba větší pozornost a zájem o daného člověka, poskytnutí psychiatrické či psychologické péče, změna prostředí a zabránění přístupu ke zbraním.
Účinná intervence v případech, na které nedosáhne trestní zákoník, tedy ve chvílích, kdy rizikový člověk nic nespáchal, může podle psycholožky spočívat v monitoringu, psychosociální intervenci či u psychicky nemocných lidí přímo v léčbě. Předpokladem je spolupráce blízkého okolí a rodiny.
