Únava z války? To je luxus, my jsme tu od toho, abychom pomáhali, zdůrazňuje spisovatel Kosatík
„Strašně se snažím o to, aby, kdyby naši debatu o válce poslouchal v Česku usazený Ukrajinec nebo Ukrajinka, aby mu z toho nebylo špatně od žaludku,“ zdůrazňuje spisovatel a publicista Pavel Kosatík. „My si tady povídáme o tom, že jsme unavení z války, ve které neválčíme?“ ptá se řečnicky v pořadu Jak to vidí... na Dvojce.
Spisovatel Kosatík uznává, že leckdo může být po víc než roce válčení, které na Ukrajině rozpoutal ruský prezident Vladimir Putin, unavený.
„Válka nikomu nepřináší pozitivní pocity, její průběh je vždy strašlivý, i když se třeba těšíme na vítězství. Takže chápu každého, kdo s tím má problémy. Chápu, že někdo může říct, že to na něj působí, že už se to opotřebovává. Na druhou stranu já jsem pod vlivem posledních událostí spíš znova šokován, aniž bych k nějaké únavě směřoval,“
„Putin to totiž opravdu, opravdu myslí vážně a nepřestane, nepřestane a nepřestane, dokud tam bude,“ soudí spisovatel. „A dokud tam bude a dokud nebude přestávat, tak je únava luxusem, který si nemůžeme dovolit.“
Spisovatel Kosatík: Vydávat Spojené státy za nepřítele, to je buď zrada, nebo hloupost. U nás i na Slovensku
Číst článek
„Uvědomme si, že jsme tady od toho, abychom pomáhali. Doopravdy a pořád. Čili buďme třeba unaveni, ale zároveň si každý ohlídejme, že posíláme každý měsíc pár korun nebo stovek na Ukrajinu přes Člověku v tísni nebo přes někoho jiného, komu důvěřujeme,“ apeluje Kosatík.
Deziluze i naděje
Před 400 lety dokončoval Jan Ámos Komenský svoje dílo Labyrint světa a ráj duše.
„Čím dál víc se zabývám představou, že rozdělovat mezi minulostí, současností a budoucností nemá až takový smysl. V Komenského Labyrintu vidím naprosto současné téma,“ přiznává spisovatel Kosatík.
„Komenský byl v jakémsi zoufalství, které mi připomíná mé občasné stavy z tohoto světa.“
V roce 1623 podle něj Komenský prožíval krizi: ještě sice nebyl vyháněn ze země, ale už bylo po popravě sedmadvaceti pánů, vůdců povstání. „Vědělo se, že to nemůže spět jinam než ke Komenského vyhnání, on to cítil a byl v jakémsi zoufalství, které mi připomíná mé občasné stavy z tohoto světa.“
Komenský to řešil zobrazením světa, po kterém se putuje. „V knize prochází strašnými stavy deziluze, ale navzdory tomu je jeho obraz světa neiluzivní, realistický a je v něm naděje. A já mám tohle procházení deziluzí a zjištění, že někde naděje navzdory tomu zůstává, rád a vyhledávám to,“ dodává Pavel Kosatík.
