Nehodu pochopíte hlavou. Tohle ne, říká mluvčí pražských záchranářů o střelbě na filozofické fakultě
Žádný den v práci dispečera záchranářů není stejný, jsou ale hovory, které ani zkušený záchranář nevymaže. Pro Janu Poštovou, mluvčí a dispečerku pražské záchranné služby, to byl loňský 21. prosinec, kdy pro pomoc volali zranění lidé z Filozofické fakulty Univerzity Karlovy. Dispečerům a záchranářům nejvíc pomohl dril a zkušenosti. „Lidem prostě musíte pomoct a musíte fungovat. Adrenalin je skvělý,“ říká Poštová v pořadu Blízká setkání na Dvojce.
Mezi záchranáři pracuje Poštová už 14 let. „Je to pestrá práce a každý hovor na dispečinku je jindy. Ale jako červená nit se táhne to, že je to práce s lidským neštěstím, při které máte jen svůj hlas. Operátor je prvním záchranářem na místě,“ popisuje Jana Poštová.
S téměř každým člověkem, který volá záchranáře, se ale dá domluvit, věří Poštová, výjimkou jen lidé pod vlivem. „Každý reaguje na stres jinak a my dostáváme ty emoce přímo ze sluchátka,“ uznává.
Dispečink Zdravotnické záchranné služby hlavního města Prahy je v Česku nejvytíženější, za 24 hodin odbaví i 700 hovorů a posádku vyšle ke 350 až 400 případům. „V průměru na jednoho operátora připadá 60 až 80 hovorů denně,“ shrnuje Poštová s tím, že nejčastěji lidé volají záchranářům v pondělí, o víkendu a před Vánoci.
V poslední době záchranářům pomáhá, pokud si s lidmi mohou volat přes videohovor. „Jde to přes aplikaci Záchranka. To je super v situacích, kdy si nejste jistí, ten člověk popisuje úraz, ale vy ho nevidíte,“ uznává.
‚Tohle ne‘
Střelba na Karlově univerzitě v prosinci 2023 byla pro záchranáře náročnou zatěžkávací zkouškou.
„Je to jeden z dní, který se zapsal černým písmem do srdcí všech lidí a speciálně záchranářů. Když jsme se nad tím zamýšleli, byly nehody, kde bylo více zraněných. Ale nehodu pochopíte hlavou. Tohle ne,“ vzpomíná.
Ředitel FBI: Pomáháme s vyšetřováním střelby na filozofické fakultě, vztahy s Českem máme úzké
Číst článek
Jana Poštová tenkrát byla na odchodu z práce, když volal dispečink s prosbou o pomoc.
„Běželo mi hlavou, že to není možné. Atmosféra, která panovala na dispečinku, byla všeříkající. Sedla jsem si za linky, kterých zvonila spousta, a byly to hovory, které nikdo z nás nevymaže z hlavy,“ přiznává.
V prvních chvílích volali na dispečink studenti přímo z fakulty. „Když slyšíte mladého člověka, který naříká a pláče a v pozadí slyšíte střelbu, tak to hlava nechce pochopit. Pamatuju si na moment, kdy jsem zvedla telefon a pak vám to všechno dojde,“ ohlíží se.
„Lidem prostě musíte pomoct a musíte fungovat. Hodiny drilu se zúčtují právě v takové chvíli.“
Dispečerům a záchranářům v tu chvíli nejvíc podle ní pomohl dril a zkušenosti. „Lidem prostě musíte pomoct a musíte fungovat. Adrenalin je skvělý. Hodiny drilu se zúčtují právě v takové chvíli,“ říká Poštová.
„Ale jsme jen lidi a ta událost zasáhla všechny, ať už byli na dispečinku, nebo přímo na místě. A ne málo. Byl to obrovský tlak, a byť jsme všichni odolní, tak jsme potom byli rádi, že máme psychology, peery a interventy, se kterými jste to mohli probrat,“ uzavírá Poštová v Blízkých setkáních.
Poslechněte si celý rozhovor, audio je nahoře v článku.
