Jak se píše o Hamásu a Izraeli. ‚Kontext? V Česku spíš názorové pozice. Debata je emocionální,‘ říká Šlerka
Debata o blízkovýchodním konfliktu je v Česku plná emocí. „Je úplně jedno, na kterou stranu. Ale je emotivní,“ upozorňuje Josef Šlerka, datový analytik serveru Investigace.cz a vedoucí oboru Studia nových médií na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. „Stále voláme po kontextu. Ale nedostáváme ho. Vidíme to opakovaně: jsou to předem dané názorové pozice. Snažím se číst spíš zahraniční servery než domácí,“ říká v pořadu Jak to vidí... na Dvojce.
Bezmála tři týdny dominuje zpravodajství dramatická situace na Blízkém východě, eskalace letitého izraelsko-palestinského konfliktu. Jak to pokrývají média? Vidíme žurnalistiku věcnou, nestrannou, pravdivou?
To je hrozně složitá otázka. Jsou tu dvě věci. Za prvé už dnes skoro nemá smysl mluvit o médiích jako o jednolitém celku, protože jsou tolik fragmentovaná a kvalita jednotlivých médií je dost divoká.
A pak v českém prostředí platí, že vždycky, když začne debata o Izraeli, tak je okamžitě emotivní. Je úplně jedno, na kterou stranu. Ale je emotivní. A tak to bylo už předtím.
Teď se tyhle dvě věci potkaly. A potkaly se ještě s tím, že řada médií a novinářů si neuvědomují, že to, o co Hamásu v tuto chvíli jde, je prosadit nějaký způsob rámování, jak se tomu říká. Zkrátka způsob, jak to vidět. Prosadit, aby fakta byla interpretovaná v tom kontextu, který Hamás chce.
Konflikt má dvě strany.
Tak. A myslím, že jsme mohli vidět jednu věc, a je to hrozně dobrá zpráva, byť posluchači asi budou překvapeni.
Vychází to z porovnání s ruskou invazí na Ukrajinu. Tam trvalo až řadu měsíců, než novináři k postoji, který podporuje Ukrajinu – a já tomu rozumím a je to v pořádku, v některých konfliktech nejde být neutrální – přidali určitou opatrnost vůči informacím, které přináší. Než pochopili, že být takzvaně digitálně první, ve válkách úplně neplatí.
Vojenská operace problém Izraele a Palestiny nevyřeší. Povede k větší radikalizaci, říká politolog
Číst článek
Tento proces jsme v případě Izraele a Hamásu viděli během čtrnácti dnů. Od prvních emotivních reakcí, kdy informace, které přicházely ze všech stran, byly do prostoru přeposílány často rychle, teď vidíme určitou zdrženlivost. To je hrozně dobře, protože média začala skutečně uvádět informace v kontextu.
Dám příklad. Na jednom z největších českých serverů v den, kdy Hamás podnikl ty barbarské útoky, byl velký titulek: Izrael je ve válce. A vevnitř v článku bylo: Izrael je ve válce, říká Benjamin Netanjahu. Tak to měl jakýkoliv jiný významný anglosaský server – okamžitě říkaly, kdo je jaký aktér. Zato český server dával přednost dramatičnosti před faktem.
Myslím, že největší bolestí současné situace je, že stále voláme po kontextu. Ale my ho nedostáváme. Vidíme to opakovaně: kontext, který přichází, není kontext, ale předem daná názorová pozice.
Z toho jsem upřímně řečeno smutný. A snažím se v tuto chvíli číst spíš zahraniční servery než ty domácí.
Izrael musí dát Palestincům stát nebo občanství. Bez řešení konflikt vybuchne, říká politolog Shanaáh
Číst článek
Myslíte, že jsou více neutrální?
Myslím, že mají tendenci k mnohem většímu vysvětlování toho, co se děje, v kontextu.
Umberto Eco má v románu Pražský hřbitov a v řadě esejí obraz toho, že to je jako hodit kámen a schovat ruku.
Řada informací, které dostáváme, je postavená tak, že „izraelské rakety něco vybombardovaly“. Dobře, ale kde je ten kontext? „Hamás podnikl útok.“ Ne, Hamás surově vyvraždil lidi.
Přijde mi, že zamlčování kontextu a zamlčování fakticit se nakonec snaží manipulovat s lidmi.
Ale jak říkám, ta debata je velmi emotivní. A mám pocit, že v tuhle chvíli se česká společnost rozdělila po svém oblíbeném zvyku na dvě části, které vlastně tu druhou nepotřebují k tomu, aby mohly fungovat.
Neutralita, vyváženost, kontext?
V Británii se rozhořela kontroverze kvůli rozhodnutí britské veřejnoprávní televize BBC nepopsat Hamás jako teroristickou skupinu. Za teroristy je přitom považuje tamní vláda. BBC ale zdůrazňuje svou dlouholetou tradici neutrality.
Analytička Bellingcatu: U nemocnice v Gaze jsme potvrdili kráter, těžko říct zda od rakety
Číst článek
Cituji slova Johna Simpsona, dlouholetého válečného zpravodaje a editora BBC: „Terorismus je slovo, které lidé používají u organizace, kterou morálně neschvalují. Není úkolem BBC lidem říkat, koho mají podporovat a koho odsuzovat. Říkat, kdo jsou ti hodní a kdo ti zlí. Pravidelně poukazujeme na to, že britská a další vlády odsoudily Hamás jako teroristickou organizaci. Ale to je jejich věc. Vedeme také rozhovory s hosty a citujeme přispěvatele, kteří Hamás označují za teroristy.“ Co je úkolem…
Hrozně se omlouvám, ale to mi připomnělo, jak se říká, pět minut pro Židy a pět minut pro Hitlera. Tohle je přístup, který je cestou do pekel, protože ze všech možných definicí teroristických organizací si vybírá ten, který jí vyhovuje.
Rámování Hamásu dnes je, jako kdyby to byly ETA nebo IRA (baskičtí a irští separatisté – pozn. red.). Ale Hamás je spíš Daesh (Islámský stát – pozn. red.). Moje otázka je, jestli vlastně chceme, tím, že ty věci nebudeme pojmenovávat…
Smyslem novinařiny přece není přinášet stranu A a stranu B. Smyslem novinařiny je přinášet kontext a ověřené informace lidem, aby se mohli sami dobře rozhodovat. Schovávat se za to „my jenom přinášíme něco zprava a zleva, a vy si vyberte“ je zbabělost, ne novinářská práce.
Ano, v referování zpravodajství má být minimum hodnotících slov. Ale je asi rozdíl mezi vraždou, která je brutální, a tím, když někdo někoho shodí ze schodů a on umře. Můžeme v obou případech říct, že někdo někoho zabil, ale jsou to úplně jiné události.
Pocit bezpečí je pryč, říká sestra oběti z izraelského festivalu. O smrti úřady informovaly až v den pohřbu
Číst článek
Spíš mi šlo o tvrzení novináře Simpsona, jestli mají média říkat lidem, konzumentům zpráv, „koho mají podporovat a koho odsuzovat, kdo je hodný.“
To je manipulace ze strany autora výroku.
To znamená, že nečekáme od médií neutralitu? Co čekáme?
To je strašně dobrá otázka. Média nejsou neutrální. Média mají být vyvážena a objektivní, ale to není to samé co neutrální.
Dokonce důvody, proč vznikla veřejnoprávní média, jsou, aby stála na straně demokratického režimu a prosazovala jeho hodnoty. Proto zvou do studií různé strany, proto zvou do studií tu divergenci, proto se snaží zprostředkovat kontexty.
Slovo neutralita tam nepatří. Protože jak by se ten novinář třeba rozhodoval, o čem bude vůbec referovat? BBC je médium, které vzniklo proto, aby dalo hlas stávkujícím dělníkům. To přece není neutrální. To je potřeba napravit nespravedlnost.
A ve chvíli, kdy se děje nějaká nespravedlnost, tak zůstat neutrální? Myslím, že o tom je spousta chytrých citátů.
Takže kontext a vyváženost?
Ano, kontext, vyváženost, ale to neznamená mlčet k tomu, když se páchá zlo.
A mají média na pokrývání konfliktů, válek je opravdu mnoho, stejný metr?
Stejný metr mezi čím a čím? My máme nějaká místa zájmu. To znamená, že ano, bohužel v českém prostředí se třeba výrazně méně referuje o konfliktech v Africe. Když se budeme koukat na BBC, tak těch zpráv uvidíme mnohem víc. My máme svoje soustředěná místa.
Ale o kterém konfliktu bychom řekli, že na něj máme dvojí metr?
Například konflikt na Ukrajině nebo další?
Já si myslím, že konflikt na Ukrajině a útoky Hamásu v Izraeli a následná reakce nejsou žádný dvojí metr.
Také se hodně diskutovalo o tom, zda média, samozřejmě která, říct nemůžeme, to je velká množina, selhala při informování o útoku na nemocnici v Gaze.
Vyhrál princip „chceme být první“ nad principem „chceme být přesní“. Uvidíme. Pořád čekáme na výsledky analýzy Bellingcatu (investigativní novinářská platforma – pozn. red.). Myslím si, že to prvotní informování mohlo být trošičku lepší.
Situaci budeme nadále sledovat. Co vás čeká v tomto směru?
Popravdě řečeno, já udělám to, co dělat umím. Podívám se na to, jak fungují na sociálních sítích v České republice různé skupiny, které se k tomu vyjadřují.
