Vějíř je ve Španělsku naprostá nezbytnost. V minulosti tam pomohl i nejedné nevěstě k ženichovi
Ještě na začátku října padaly v Česku teplotní rekordy. A když je horko a nemáte klimatizaci, pomůže vějíř. Dobře to vědí ve Španělsku, kde se jimi ovívají nejen ženy, ale i muži. V minulosti se ovšem za pomoci vějířů taky svádělo a existovala dokonce i takzvaná řeč vějíře.
Ve Španělsku se pestrobarevné vějíře třepou v rukou lidem v čekárnách, na zastávkách autobusů, na úřadech, v kavárnách či při chůzi rozpálenými ulicemi měst. Nejen domácí, ale i turisté si ve Španělsku vějíře rychle oblíbí a rádi je nakupují jako dárky v obchodech se suvenýry.
Jako v jednom obchůdku v centru Sevilly. Mluvný mladý spolumajitel mi vysvětluje, že základem pro výrobu kostry vějíře je hruškové dřevo, protože je ohebné a dobře se z něj dělají žebra, díky kterým se tyto skládací vějíře otevírají.
Hlavní výroba vějířů je soustředěna ve Valencii. Malují se a dekorují buď přímo na dřevo, nebo na látku, kterou drží právě tenká a ohebná žebra. Látka může být jak z bavlny, tak z hedvábí. Vějíře mívají i krajku nebo péřové chomáčky.
Cena a vzácnost vějíře pochopitelně závisí nejen na materiálech, ze kterých je vyrobený, ale i na tom, kdo na něj maloval. Ve Španělsku je celá řada umělců, kteří se věnují dekoraci vějířů. Někteří jsou vyhledáváni a proslulí.
Řeč vějíře
Běžná Španělka – taková, co žije v teplejších oblastech – má podle prodavače ke každodennímu používání po ruce půl tuctu či tucet vějířů. Za celý život mohou projít Španělkám rukama údajně i stovky různých vějířů – od obyčejných papírových, s reklamou na nějaký produkt, až po ty krásnější a vzácnější.
Ty jednodušší nosí v kabelce do práce a barevně si je ladí k oblečení či botám. Ty kvalitnější, nápadnější a vypracovanější používají zase jako doplněk například na svatby, do kostela, do divadla, na náboženské procesí nebo i na koridu.
V minulosti se ženy díky tomu, jakým způsobem vějíř držely, uměly i dorozumívat a dávat znamení mužům, kteří se jim dvořili. Projevovaly jimi náklonnost a touhu, ale i žárlivost. Takzvanou „řeč vějíře“ si však dnes pamatují už jen starší dámy. V éře esemesek, messengerů a whatsappů už ovšem „řeč vějíře“ nikdo ve Španělsku nepoužívá.
Různobarevné vějířky s potiskem či ručně malovanými květinkami, tanečnicemi flamenca, případně historickými událostmi, bere však do rukou každý. I muži a děti. Zejména během horkého léta, ale i jako teď za neobvykle teplého podzimu.
