Čeští vědci pátrají ve vesmíru po stopách gama záření. Pomáhá jim v tom Krabí mlhovina
Krabí mlhovina slouží jako šikovný orientační bod českým vědcům. Pomáhá jim při zkouškách speciálních dalekohledů pro novou mezinárodní observatoř. S tou chtějí prozkoumat, odkud se ve vesmíru bere takzvané gama záření, jejichž spršky ve vesmíru není vůbec jednoduché zachytit.
„Krabí mlhovina je pozůstatek po výbuchu supernovy. Takový oblak, obálka původní hvězdy, která se rozpíná do okolní prostoru a v centru se nachází pulzar. Je to malá hvězdička úplně uprostřed,“ ukazuje snímky Krabí mlhoviny Jakub Juryšek z Fyzikálního ústavu Akademie věd.
Krabí mlhovina bude na noční obloze pozorovatelná do dubna, ovšem pouze dalekohledem.
‚Vypadá to nadějně‘. Po erupcích na Slunci by v noci v Česku mohla být vidět vzácná polární záře, míní vědci
Číst článek
„Po výbuchu velmi hmotné hvězdy jádro zkolabuje na asi třicet kilometrů. Třicetikilometrové těleso se otočí kolem své osy jednou za 33 milisekund. Vytváří něco, čemu se říká majákový efekt. Jak se točí, kužel záření dopadne pokaždé někam jinam, a svítí všemi druhy záření, od radiového po gama,“ popisuje Juryšek.
Gama záření z Krabího pulzaru vědci objevili před více než 60 lety a byl to dlouho ojedinělý objev. Jsou to paprsky s obrovskou energií. Od té doby astronomové hledají místa na obloze, která by zářila podobným způsobem. V poslední době tak objevují dosud neznámá tělesa.
„V naší galaxii to mohou být například vybuchlé supernovy. Nebo mimo Mléčnou dráhu, aktivní galaxie, kde se uvolňuje energie v obřích výtryscích, které sahají klidně za danou galaxii do velkých vzdáleností,“ říká Petr Trávníček z Fyzikálního ústavu.
Jenže zachytit gama záření z vesmíru není jednoduché. U gama-astronomie je problém, že zemská atmosféra není průhledná pro záření gama. To je štěstí pro život na zemi, protože gama záření je zdraví škodlivé, ale pro astronomy je to překážka.
Spršky gama jako déšť
Spršky záření mohou astronomové sledovat jen nepřímo. Jako kdybychom v místnosti bez oken sledovali, jak prší nebo padají kroupy. Gama spršky sice nejsou slyšet, ale zanechají po sobě slabé namodralé světlo v atmosféře, a to je vidět speciálními dalekohledy. Dva takové stojí na observatoři v Ondřejově.
„Spršek k nám létá obrovské množství. Když si představíte, že sedíte v noci u dalekohledu, zapnete sběr dat, tak můžete čekat, že dostanete jednu událost, to znamená jednu detekovanou spršku s frekvencí asi 200 hertzů. Dat z jedné pozorovací noci je obrovské množství. Problém je v tom, že ne všechny jsou gamafotony, které nás zajímají,“ vysvětluje Jakub Juryšek.
Česká fotografie slaví úspěch. NASA ocenila Horálkův snímek komety Pons-Brooks
Číst článek
Právě Juryšek vyvíjí speciální software, který bude umět zachycené spršky roztřídit podle druhu, potom dopočítá původní gama záření a pokud možno sestaví i obrázek zdroje, odkud přiletěly.
„Je to hledání jehly v kupce sena. Drtivá většina událostí, které zaznamenáme, je způsobena částicemi kosmického záření, hlavně protony. A ty při analýze gamafotonů musíme nejdřív separovat,“ doplňuje.
Program i dalekohledy potřebují dolaďovat, nastavovat a zaostřovat. Většinou jsou proto namířené ke Krabí mlhovině, která slouží jako silný a stabilní zkušební obraz. I tak s nimi vědci objevili dosud neznámá místa ve vesmíru.
„V polovině března jsme pozorovali vzdálený blazar – aktivní galaktické jádro. Jde o velmi jasný zdroj a my jsme pozorovali jeho zjasnění, které bylo úplně nečekané. Hned jsme o tom zpravili vědeckou komunitu prostřednictvím astronomického telegramu, aby byli ostatní schopni na zdroj natočit svoje dalekohledy,“ popisuje Juryšek nový objev.
Ještě větší objevy podle odborníků už za několik let přinesou nové observatoře na Kanárských ostrovech a na hoře Paranal v Chile. Speciální technika jako superrychlé kamery s úplně novým typem snímačů pak bude užitečná i pro pozemské využití.
