Taková blbost a kolik to dalo práce, hráli jsme si, žertuje vědec o unikátní výrobě kovové vody
Jako první na světě dokázali vědci z Ústavu organické chemie a biochemie Akademie věd připravit takzvanou kovovou vodu. Vedoucí mezinárodního týmu Pavel Jungwirth vidí hlavní přínos objevu v popularizaci vědy. „Tím, jak to není k ničemu praktickému, tak by to aspoň mohlo být dobré k tomu, že to zaujme lidi pro vědu,“ říká s úsměvem.
Kovová voda má stejné vlastnosti a vodivost jako kov. Doposud panovalo přesvědčení, že takovou látku nelze v pozemských podmínkách připravit, protože k tomu jsou třeba velké tlaky o velikosti 50 milionů atmosfér.
„Řekli jsme si, že to trošku ošidíme – a je to podvod, správně se v některých komentářích objevilo, že to není kovová voda, ale kovový vodný roztok –, a když vodu nejde stlačit, tak tam elektrony dostaneme odjinud, z alkalického kovu,“ vysvětluje.
Alkalické kovy ovšem ve vodě vybuchují a vědci museli najít způsob, jak tomu zamezit.
„Řekli jsme si, že to trošku ošidíme – a je to podvod, správně se v komentářích objevilo, že to není kovová voda, ale kovový vodný roztok.“
Pavel Jungwirth
„Místo házení sodíku do vody jsme kondenzovali malinké množství vody na sodíku a bylo jí tak málo, že k explozi nedošlo a kovová voda na malou chvíli vznikla,“ dodává s tím, že klíčem byla vrstva vody o síle desetitisíciny milimetru.
Základní suroviny kovové vody jsou snadno dostupné a připravit by to šlo prý i doma. „Vodní pára je zadarmo, slitinu sodíku a draslíku pořídíte za 15 korun a vakuovou komoru jsme stavěli dva tři roky, no, tak tu bych půjčil,“ žertuje Jungwirth.
Vědecká kratochvíle
Podle kovového lesku je na první pohled jasné, že se jim podařilo připravit kovovou vodu, což následně potvrdila i měření na synchotronu v Berlíně. A přestože objev nyní nemá praktické využití, vědci se při ověřování naučili snímat fotoelektronová spektra během několika vteřin, protože látka je velmi nestálá.
„Člověk se brání proti vyhoření v chemickém ústavu tak, že dělá exploze. Tohle nebylo to, za co jsme placeni.“
Pavel Jungwirth
„Hlavně nás to naučilo hrozně moc o tom, jak vzniká kov a jak vznikají exotické stavy kovu. Je to takové hezky výukové, není to nudná chemie. Hrozně moc jsem se naučil, protože jsem studoval fyziku, ale během třiceti let v chemických ústavech jsem ji úspěšně zapomněl. Takže jsem si musel nastudovat to, co jsem se učil na matfyzu v 80. letech,“ popisuje.
Experiment s kovovou vodou označuje spíše za kratochvíli. „Člověk se brání proti vyhoření v chemickém ústavu tak, že dělá exploze. Tohle nebylo to, za co jsme placeni, ale spíš taková víkendová, večerní věda. A pak se to trochu zvrhlo do skutečné vědy,“ přibližuje a cituje některé ohlasy:
„Některé jsem si vypsal a docela se mi líbí. To muselo dát příšernou práci a přitom taková blbost, co? To komentátor citoval Pelíšky.“
V současnosti Pavel Jungwirth pracuje na výzkumu způsobu, jak do buněk dopravit léčiva nebo kontrastní látky prostřednictvím kladně nabitých peptidů.
„Kolegové na Weizmannově institutu v Izraeli pomocí kryoelektronové mikroskopie prokázali, že mechanismus, který jsme počítačovými modely předpověděli, skutečně asi funguje. Je to povzbuzení do budoucna,“ uzavírá.
Daří se v Česku popularizovat vědu? A existuje něco jako česká věda? Poslechněte si v záznamu Interview Plus.
