Kolik vydrží obal pro radioaktivní odpad? Liberečtí vědci zkoumají, co s ním udělají bakterie a tisíce let
Od roku 2050 by Česká republika mohla mít hlubinné úložiště jaderného odpadu. Vědci Technické univerzity v Liberci teď zkoumají, co s obalem na jaderný odpad udělají bakterie za desítky tisíc let. „Cílíme na extrém. Jeden experiment děláme třeba rok dva. Simulujme extrémní podmínky a hledáme, jestli to má efekt,“ popisuje vědkyně pro liberecký rozhlas.
Mohly by bakterie narušit materiál, ve kterém se bude ukládat jaderný odpad? A co když na to budou mít desítky tisíc let? Na to se snaží odpovědět odborníci z Ústavu pro nanomateriály, pokročilé technologie a inovace při Technické univerzitě v Liberci.
Zkoumáme především mikrobiální korozi, jestli nemůže vlivem bakterií docházet k degradaci, popisuje vědecká pracovnice univerzity Kateřina Černá
To, co zkoumají především, je mikrobiální koroze, která by mohla narušit schránku odpadu.
„My o tom mluvíme jako o úložném obalovém souboru – to je ten kovový kontejner, ve kterém bude skryté vyhořelé palivo,“ říká Kateřina Černá z vědeckého týmu.
„Zkoumáme především problematiku mikrobiální koroze. I to, jestli v bentonitu – což je jílová hmota, která celé úložiště utěsní – nemůže vlivem bakterií docházet k nějaké degradaci. Jestli dokážou bakterie bentonitu ublížit,“ vysvětluje.
„Cílíme na extrém,“ doplňuje další členka týmu Veronika Hlaváčková. „Jeden experiment děláme třeba rok dva. Simulujeme extrémní podmínky a hledáme, jestli to má efekt. Když nevidíme žádné velké změny ani v extrémních podmínkách, tak se to pak dá aproximovat do budoucnosti,“ přibližuje další plány.
Vědkyně Černá přibližuje první výsledky testování: „Víme, jak bude vypadat úložný obalový soubor. Ještě se ověřujeme jeho parametry v dílčích experimentech. Dokonce už existuje prototyp. Teď zpřesňujeme, jak tlustou vrstvu bentonitu potřebujeme. Víme, že to je dobrá těsnící vrstva,“ shrnuje.
Další zkoumání se zaměřuje na rizikové faktory takového obalu. „Víme z našeho úložišťového programu, jak by to mohlo vypadat. A zkoumáme, za jakých podmínek se může stát co a kde jsou slabá místa,“ vysvětluje Hlaváčková.
Na výzkumu liberečtí vědci spolupracují s Českým vysokým učením technickým (ČVUT), se Správo úložiště radioaktivního odpadu a s Ústavem jaderného výzkumu v Řeži u Prahy.
