Číselné kódy instruovaly agenty na obou stranách železné opony. Využívala je i východoněmecká Stasi

Nadšení radiomatéři mohli za studené války nerušeně poslouchat i zprávy určené tajným agentům. Jejich centrály totiž vzkazy proměnily v soubor čísel a kromě pověřených lidí takovému vysílání nikdo jiný nerozuměl. Výhodou systému bylo, že špion nepotřeboval žádnou speciální vysílačku. Zpravodaj Radiožurnálu v Německu se vypravil zjistit podrobnosti do berlínského muzea špionáže.

Berlín Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Uvnitř bunkru východoněmecké tajné policie (ilustrační foto)

Uvnitř bunkru tajné policie se nacházel i šifrovací stroj - ilustrační foto | Zdroj: Pixabay | CC0 1.0,©

Tajné radiové vysílání se dalo naladit na každém krátkovlnném rádiu. Za soustavou čísel je skrytý kód, který dokáže rozluštit jediný posluchač, a to agent s dešifrovací tabulkou v ruce.

Přehrát

00:00 / 00:00

O radiových kódech, které se používaly za Studené války, natočil reportáž Václav Jabůrek

„Mělo to čtyři kritéria. Každý člověk má svou vlastní číselnou kombinaci. Šifra je použitá pouze jednou. Centrála ji vytvořila naprosto náhodným výběrem cifer a udržela ji v tajnosti. Pokud je tohle všechno splněné, tak to ani dnešní počítač nerozklíčuje,“ vysvětluje Florian Schimikowski z německého muzea špionáže.

Takzvané číselné stanice předávaly instrukce agentům na obou stranách železné opony. Hojně je využívala třeba východoněmecká služba Stasi, která přes ně řídila stovky lidí.

„Začínalo to v padesátých a v šedesátých letech. Tehdy vznikly i hlavní stanice spravované Stasi. Například slavnou G08 vedla východoněmecká zahraniční rozvědka a podle všeho vysílala odněkud z Berlína anebo z okolního Braniborska. Signál šlo zachytit i na západě, mimo jiné ho poslouchali špioni v Bruselu,“ říká Schimikowski.

Stovky běžců zdolaly 160 kilometrů po trase Berlínské zdi. Od jejího pádu letos uplyne přesně 30 let

Číst článek

A fenoménu si velmi rychle všimli i radioamatéři. Jednotlivým stanicím brzy dali zvláštní názvy, jako například Švédská rapsodie nebo Bulharská Betty.

„Ani nevíme, jak se ty stanice oficiálně jmenují. Řada z nich dostala přezdívku podle jejich rozpoznávací melodie, která hrála před začátkem vysílání. Angličané tam většinou pouštěli lidové písně. Asi nejslavnější rádio, které provozovala Stasi, se jmenovalo G08. Začínalo to čtyřmi akordy. Takhle agenti při ladění rádia poznali, že jsou na správné frekvenci,“ sděluje Schimikowski.

Číselné stanice používalo i Československo. Tou nejznámější byla takzvaná S10.

„Problémem živého vysílání bylo, že studia často stála ve vojenském prostoru a v pozadí byl slyšet hluk. Postupně se tak začalo pracovat s předem připravenými nahrávkami. No a v osmdesátých letech se objevil tenhle přístroj,“ ukazuje.

Symbolická vzpomínka na pád železné opony. Češi a Němci v Rozvadově znovu přestřihli ostnatý drát

Číst článek

Florian Schimikowski ukazuje na něco, co se vzdáleně podobá váze, kterou najdeme třeba v řeznictví. Velká bílá bedna, seshora potažená hliníkem, má na boku číselnou klávesnici.

„Jmenuje se to Sprach-Morse-Generator. Je to digitální zařízení, kam ručně vyťukáte zprávu a ta se pak sama nahraje. Zajímavostí je, že ženský hlas tohoto generátoru byl tak oblíbený, že ho převzaly i jiné rozvědky. Má ho třeba ruská GRU. Díky němu máte jistotu, že ta zpráva bude srozumitelná,“ vypráví Schimikowski.

S koncem studené války většina stanic utichla. Podivné číselné kombinace se ale tu a tam dodnes objevují. S technikou dál pracují třeba Rusové, Egypťané nebo Severokorejci.

Václav Jabůrek Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme