Ve Spojených státech si připomínají den D, u památníku ve Washingtonu zazněla jména všech amerických obětí
Také Američané si připomínají 75 let od zásadní akce druhé světové války, vylodění Spojenců v Normandii. Prezident Donald Trump a řada členů Kongresu přímo v Evropě, ale spousta dalších doma ve Spojených státech. Na čtvrteční slavnostní připomínku v centru Washingtonu dostalo pozvánku i české velvyslanectví.
Program u Památníku druhé světové války ale začal už ve středu, dobrovolníci tam dlouho do noci četli jména Američanů, kteří v bitvě o Normandii padli.
„Jsem na svého otce hrdá a je to čest slyšet všechna ta jména, ale je to stále tak smutné, že jsme je všechny ztratili a oni nemohli být s rodinami a vidět své děti vyrůstat. Mně tehdy bylo asi dva a půl roku, takže na tátu nemám žádné vzpomínky,“ říká Barbara Georgeová, jejíž otec padl v Normandii 7. června, den po vylodění.
Otcova smrt v Normandii ji tíží dodnes, což si intenzivně uvědomila hlavně v roce 2005, když se do Francie vypravila a poprvé spatřila jeho hrob.
„Úplně mě to zničilo. Začala jsem strašně brečet, nedovedla jsem se ovládat. Uvědomila jsem si, že je to realita. Do té doby bylo těžké si to připustit, protože ve 40. a 50. letech se s dětmi moc nemluvilo, natož o válce a smrti, takže jsme se to s bratry dověděli, ale nikdo nám nic nevysvětloval, nekonejšil nás. Když jsme se později stěhovali, ptala jsem se, jak nás táta najde – i když to postrádalo logiku. Bylo to těžké,“ vzpomíná Barbara, dcera za výjimečné hrdinství posmrtně oceněného kapitána Malcolma George, zatímco Památníkem druhé světové války znějí další a další jména celkem devíti tisíc amerických vojáků, kteří padli v Bitvě o Normandii, a podařilo se je identifikovat.
Klíčová akce
„Čteme jména všech Američanů, kteří jsou pohřbeni na normandském americkém hřbitově, protože kompletní seznam všech obětí neexistuje. Ale uctíváme tím i ty, kteří zemřeli a na seznamu nejsou. A přečteme všechna jména, i kdybych tu měla do půlnoci poslední tisícovku číst sama,“ dušuje se Thalia Ertmanová z pořádajícího Spolku přátel Památníku druhé světové války.
Přihlásit se o místo za pultíkem a přečíst v centru Washingtonu dvacet obětí z Normandie mohl kdokoli, někteří se do zástupu čekajících řadí opakovaně.
„Připomínáme si 75 let od každé větší bitvy, které se američtí vojáci účastnili. Ale den D, tedy vylodění v Normandii, je obzvlášť významný, protože při něm zemřelo tolik lidí a protože to byla klíčová akce. Kdyby se Spojenci na pobřeží Normandie nedostali, kdo ví, jak by se válka vyvinula,“ dodává Thalia z organizačního týmu, a zatímco čtení jmen přerušuje vojenská trubka, turisté si ve vodní části památníku dál chladí nohy a zvědavě přihlížejí nečekané atrakci na trase od Bílého domu ke Kapitolu či naopak.
