Na Václavské náměstí přišlo 17. listopadu 1939 na sto tisíc lidí. Reakcí byly transporty a popravy
17, listopadu 1939 nacisté zavřeli české vysoké školy. Začaly popravy studentů a transport dalších do koncentračních táborů. Už během jara a léta docházelo k různým vlasteneckým manifestacím, ať už se jednalo o národní pouti na Říp, anebo uložení ostatků Karla Hynka Máchy na Vyšehradě. Tehdy šlo ještě řekněme o akce v mezích protektorátní legality.
Stěžejním datem je pak 28. říjen 1939, kdy si lidé chtěli připomenout výročí vzniku Československé republiky z roku 1918.
Tehdejší masové protesty jsou považovány za vůbec největší formu odporu proti okupantům ve všech podobných zemích za druhé světové války.
„Bylo to poprvé, co se mělo na 28. říjen vzpomínat v podmínkách německé okupace, nesvobody a zároveň už v situaci po vypuknutí světové války. Ta byla určitým příslibem změny neblahých poměrů, které se v Čechách vytvořily vlastně už od podzimu roku 1938, od Mnichovské dohody až po okupaci českých zemí,“ říká Josef Tomeš z Masarykova ústavu Akademie věd.
„Poněkud nerealisticky tehdy šeptaná propaganda, ale i některé odbojové organizace upozorňovaly, že Německo může válku brzy prohrát a vytvoří se nová situace pro český národ. Také mělo dojít k obnově československé republiky v čase, který měl byt velice krátký,“ pokračuje Tomeš.
„Tehdy odboj tvrdil, že Němci válku už brzy prohrají.“
„Byly to nerealistické iluze, což se záhy ukázalo, ale v celonárodním povědomí tehdy podobné nálady opravdu panovaly,“ vysvětluje.
V té době se už formoval domácí i zahraniční odboj, a to především v Londýně a Paříži. Zazněly názory, že 28. říjen má být klidnou manifestací českého odporu před světem. Komunisté zase chtěli spíše protestovat formou stávek na závodech.
Mělo jít o pokojné akce
V každém případě mělo jít o pokojné akce, které by nezavdaly podnět k případným perzekucím. Manifestace podle některých plánů měly vyvrcholit v podvečer na Václavském náměstí, kde by lidé dvěma minutami ticha za vzpomínali na vznik republiky.
O plánech ale dobře věděly německé bezpečnostní složky. Vedle toho se aktivizovali němečtí studenti, kteří měli být součástí davu, provokovat a vyvolávat potyčky s českým obyvatelstvem.
Mobilizovala se také česká protektorátní policie, která ale současně měla chránit Čechy před případnými zásahy z německé strany. „Tuto roli ve své většině čeští policisté plnili a také za to byli později německou stranou kritizováni,“ připomíná Tomeš.
„Na Václavském náměstí bylo v jednu chvíli až 100 tisíc demonstrantů.“
Na Václavském náměstí bylo v jednu chvíli až 100 tisíc demonstrantů. Konfrontační atmosféru ale nastolili zřejmě až němečtí provokatéři – ať už to byli studenti německých vysokých škol, nebo i tajní policisté v davech a na ulicích.
Strhávali českým lidem trikoloru, nebo dokonce legální odznaky národního souručenství, provokovali je. To pak mělo za následek eskalaci potlačovaných nálad, odporu v davu a provolávání hesel proti okupaci, například „Němci ven, Beneš sem‘.
V ulicích padly první výstřely. Uniformovaná SS střílela z kulometů do bezbranných lidí v davu. Střílelo se u Národního divadla, na Václavském náměstí, na Příkopech, na Vinohradech…
První oběti německé střelby se stal pekařský dělník Václav Sedláček. Krátce nato byl postřelen student medicíny Jan Opletal. Ten po několika dnech, 11. listopadu, podlehl následkům zranění.
Celý pořad najdete v audiozáznamu, poslechněte si víc.
