O existenci obrazu prababičky vůbec netušili. Majetek židovským rodinám se vrací i téměř 80 let po válce
Tmavovlasá žena v krémových šatech s krásnou, přívětivou tváří - tak zachytil malíř Adolf Wiesner v roce 1926 Louisu Poláčkovou. Obraz s desítkami tisíc dalších židovských uměleckých děl a předmětů zabavili během druhé světové války nacisté. Tehdejším židovským kurátorům se ale portrét podařilo zachránit. Po téměř 80 letech se teď vrátil Louisině rodině.
Babička Mirandy Rijksové Anita emigrovala v roce 1940 do Velké Británie. „Moje babička Anita byla skvělá žena. Ale nikdy se o tom portrétu nezmínila. Takže moje matka a strýc vůbec netušili, že portrét Louisy existuje. Takže když nás kontaktovali vzdálení příbuzní, že viděli fotografii obrazu, kterou židovské muzeum dalo na internet, byli jsme nadšení,“ vysvětluje Rijksová.
I po téměř 80 letech od konce druhé světové války se daří vracet majetek židovským rodinám, který jim během okupace zabavili nacisté. Příběh portrétu Luisy Poláčkové, která zahynula v ghettu v Lodži zpracovala Lucie Korcová.
„Podařilo se jí utéct i s jejími dvěma dětmi – s mojí matkou, které byl teprve jeden rok a mým dvou a půl letým strýcem. Ale její matka Louisa odmítla odejít. Řekla: Všechny moje vzpomínky na děti a manžela jsou tady. Takže tady musím zůstat,“ popisuje dnes Louisina pravnučka.
Louisa Poláčková zůstala sama v rodinné vile v pražské Bubenči. V říjnu 1941 odjela druhým transportem, který nacisté z Prahy vypravili. Měl označení B a směřoval do ghetta v Lodži. Louise tehdy bylo 56 let. Domů se už nikdy nevrátila.
„Louisa měla těžký a tragický osud. Byla krásná a jsem si jistá, že i laskavá žena - tak jako moje babička. A my ji chceme vzdát úctu,“ říká Rijsková.
Obraz Louisy, který namaloval ve 20. letech významný pražský portrétista Adolf Wiesner, zabavili nacisté stejně jako majetek všech deportovaných židovských rodin.
Zjišťování původu
„Malý zlomek uměleckých předmětů se podařilo zachránit kurátorům tehdejšího ústředního Židovského muzea v Praze. Což byli židovští kurátoři, kteří občas získali přístup do těch skladišť a mohli z nich vybírat pro sbírky pražského muzea. A to byl osud právě portrétu Louisy Poláčkové,“ popisuje hlavní kurátorka Židovského muzea v Praze Michaela Sidenberg.
Lidické děti hledala i Státní bezpečnost, zřejmě kvůli propagandě. Nenašli nikoho, shrnuje historik
Číst článek
Kurátorům se stále daří zpřesňovat informace o předmětech uložených ve sbírkách muzea. Často je to ale dlouhá cesta.
„Umělecké dílo obecně je jedno velké dobrodružství a samozřejmě můžete na něm číst věci, které se týkají osobního stylu autora, autorství, jsou tam signatury. Je důležité samozřejmě, co je na averzu toho díla. To dělá to dílo tím dílem.“
Ještě důležitější bývají podle Sidenberg informace na zadní straně obrazu. „Když si to všechno dáte dohromady, tak z toho dokážete zjistit nejenom přesné chronologické zařazení, kdo to dílo maloval, ale často právě - pokud je to práce, kde je anonymní model - tak dokážete někdy na základě dalších druhotných indicií zjistit i komu patřilo to dílo a pak se samozřejmě můžete chytit nějakého vodítka a pátrat dál po identifikaci například toho modelu.“
Kompletní mozaika
Z drobných střípků se jí postupně podařilo dát dohromady kompletní mozaiku. „Potom jsem dospěla k tomu jednoznačnému závěru, že to je portrét Louisy Poláčkové. A takto už byl publikován na našem webu a pak už bylo pro tu rodinu samozřejmě hračkou na to přijít a dohledat to.“
„Je to pro nás velice důležité. Protože nám po prarodičích nezůstalo téměř nic. Takže je to opravdu úžasné. Jsme moc šťastní, že se ten obraz našel, a že si ho teď můžeme pověsit doma na zeď. A každý den se na něj podívat a připomenout si tuhle úžasnou dámu,“ dodává Louisina pravnučka Miranda.
Židovské muzeum v Praze na své webové stránky postupně přidává další předměty, kde se jednoznačně podařilo určit původního majitele. Díla, která ukradli nacisté, se tak i dnes můžou vrátit příbuzným obětí holocaustu.
