Zachoval se Západ vůči Ukrajincům jako v Mnichově? Ušli jsme dlouhou cestu, míní historik
Hanba, porážka, ústup a zbabělost. To jsou slova, která se dodnes pojí s mnichovskou dohodou. Smlouvu, která znamenala postoupení Sudet Německu, přesně před 85 lety podepsali zástupci Itálie, Německa, Velké Británie a Francie. Proti výsledkům Mnichova se důrazně ohradil francouzský generál Louis-Eugène Faucher, který do té doby vedl francouzskou vojenskou misi v Praze.
V Československu se v třicátých letech narodil jeho syn, který dodnes žije v malém městečku na západě Francie.
„Československo bylo pro otce druhou vlastí. Když to říkal, tak to myslel zcela upřímně, nepřeháněl. Bratrské pouto k Československu a československým vojákům cítil už od roku 1919.“
Evžen Václav Faucher je syn francouzského generála, který se do Československa přestěhoval krátce po první světové válce. Jeho otec, generál Louis-Eugène Faucher, žil v Československu 20 let. V Praze vedl francouzskou vojenskou misi a ve Stromovce se seznámil se svou budoucí manželkou.
Generál před nacisty varoval. Když ho Francouzi neposlechli, tak se rozhodl francouzskou armádu opustit a nabídl své služby Čechoslovákům: „Po Mnichovu se můj otec cítil zahanbeně. Francie měla do té doby prestiž, byť nezaslouženou a neúměrnou svému skutečnému postavení.“
Francouzský generál byl za svůj veřejný nesouhlas s postojem Francie pokáraný a dostal důtku. „Odsoudili ho. Generál Maurice Gamelin to musel udělat, protože ho k tomu vyzval sám ministerský předseda Édouard Daladier,“ popisuje syn francouzského generála Evžen Václav Faucher, který se narodil v 30. letech v Československu.
Pamatuje si vůni růží z pražské Stromovky a taky odjezd s matkou a babičkou z Protektorátu v březnu roku 1939.
„Pomáhalo nám hodně lidí. Nebylo to jednoduché. Velmi nám pomohl například advokát Otakar Flanderka, kterého bohužel zadrželo gestapo a zemřel při deportaci. Odjeli jsme Orient Expressem. Byli jsme ve stejném kupé jako českoslovenští židé. Když zjistili, že jedeme do Francie, tak nám řekli, že míří do Spojených států, a že je to jistější,“ vzpomíná.
Evžen Václav Faucher rodinný příběh vyprávěl i spisovateli Georgesi-Marcu Benamouovi, který o mnichovské konferenci napsal knihu Mnichovský přízrak.
‚Býk z Vaucluse‘
„Když se řekne Mnichov, tak to je porážka, ústup a zbabělost. Je zajímavé, že francouzský ministerský předseda Édouard Daladier byl ještě před konferencí považovaný za člověka, který se mohl postavit diktátorovi, přezdívalo se mu ostatně Býk z Vaucluse. Říkalo se, že to Hitlerovi natře. V Mnichově se ale nechal chytit do pasti. Myslím, že trpěl posttraumatickým syndromem z první světové války,“ vypráví spisovatel.
Beanamouova kniha se měla stát předlohou k filmu, který chtěl natočit český režisér Miloš Forman ve spolupráci s někdejším prezidentem Václavem Havlem.
Producent ale nakonec projekt opustil, protože byl příliš nákladný. Benamou by se k němu ale rád vrátil i proto, že má stále schované materiály, na kterých pracoval s Formanem. „Miloš Forman se jel podívat do Hitlerova domu Führerbau v Mnichově, kde se odehrávala mnichovská konference. Chtěli jsme tam natáčet. V Hitlerově kanceláři byl Forman naprosto otřesený. Řekl tehdy, že právě v této místnosti se rozhodlo o jeho životě. Přišel o rodiče, jeden byl totiž v odboji a druhý byl Žid. I proto velmi stál o to, natočit tenhle film,“ vzpomíná.
Překvapení z Mnichova
S mnichovskou konferencí a s jejími dopady měl přímou zkušenost i historik Antoine Mares. „Když jsem přijel poprvé do Česka, tak jsem ještě nemluvil Česky. V roce 1970 jsem nastupoval na letní kurz Univerzity Karlovy. Pokojská připravovala můj pokoj a zeptala se mě, odkud jsem. Lámanou češtinou jsem ze sebe dostal, že jsem Francouz. Ukázala na mě prstem a řekla: Mnichov. To byl můj první kontakt s Mnichovem a s Československem. Byl jsem velmi překvapený.“
Antoine Mares je přesvědčený, že se z mnichovské dohody stal koncept, který vrhá stín i na současné mezinárodní vztahy. „O Mnichovu se mluvilo v roce 1956 v době Suezské krize, neustále se zmiňuje v konfliktech Blízkého východu a znovu se připomněl taky v souvislosti s válkou na Ukrajině. Jestli se západ nezachoval vůči Ukrajincům jako v Mnichově. Na druhou stranu je vidět, že jsme od té doby ušli dlouhou cestu,“ myslí si historik.
„Ve Francii se mnichovský koncept dostal do každodenní politiky, používá se jako synonymum pro případ, kdy někdo někoho opustí nebo před něčím ustoupí. To všechno je Mnichov,“ uzavírá francouzský historik a autor knihy o bývalém československém prezidentovi Edvardu Benešovi, Antoine Mares.
