,Facka jde, psychické vydírání je horší.‘ Jozef Kycka nezradil kamaráda, komunisté ho odsoudili na 18 let
Jozefa Kycku odsoudili v 50. letech komunisté k 18 letům v Jáchymovských dolech. Jeho osud - tak jako řadu dalších - zaznamenal projekt Političtí vězni.cz. Ten se snaží vrátit do veřejného povědomí příběhy komunistických lágrů a jejich vězňů. Většina táborů na Jáchymovsku zmizela - na jejich místech jsou teď chatové osady, nebo husté lesy.
„Tak tohle je Jozef Kycka, jeden z bývalých politických vězňů, který mě fyzicky přivedl na Jáchymovsko. Prošel se mnou bývalé tábory a ukázal mi problematiku uranového běsnění v celé nahotě,“ popisuje dnes seznámení s Jozefem Kyckou zakladatel spolku Političtí vězni.cz Tomáš Bouška.
Za to, že nezradil svého kamaráda byl Jozef Kycka odsouzen 18 letům těžkého žaláře
Od roku 1948 Jozef Kycka pracoval v uranových dolech na Jáchymovsku a na Slavkovsku jako civilní zaměstnanec.
„To znamená jako mladý kluk, jako brigádník, který si tam šel za pěkným přivýdělkem. A jelikož se znal se svým spolužákem z dětství, který byl později zatčen jako agent chodec, tak byl pan Kycka v roce 1952 sám zatčen,“ doplňuje Bouška.
„Tak vyšetřovací metody... jestli člověk koupí nějakou tu facku nebo kopanec, tak to celkem... to jde. Když je to na vás. Ale když začnou psychicky a začnou vás vydírat, že když nebudete mluvit, tak zavřou manželku nebo rodiče, to už je potom horší,“ popisoval své zážitky z vazby pro spolek sám Jozef Kycka.
Přestože se k ničemu nepřiznal, byl odsouzen k 18 letům těžkého žaláře - za to, že svého bývalého spolužáka nenahlásil komunistickým úřadům.
„Když mě zatýkali, tak jsem měl 92 kilo. A pak mě asi za dva měsíce vážili v Klatovech a měl jsem 61 kilo,“ vzpomínal pamětník. „Proč nás popravovali a dělali z nás zločince? Dvě stě čtyřicet lidí popravili, kolik jich umlátili, kolik jich zahynulo v šachtách...“
Místo mnoha příběhů
„Postupem času mi prošlo rukou asi na pět desítek pamětníků. S každým z nich jsme natáčeli někdy od čtyř, pěti hodin materiálu až třeba po dvanáct hodin. Pracovali jsme s tím, že každé to místo, ať je to spojené s bývalým uranovým běsněním na nějakém lágru nebo dole, tak i nějaká vesnice poblíž je spojena s mnoha příběhy,“ popisuje Bouška.
Podle Tomáše Boušky se právě přes konkrétní místa dá lépe odvyprávět historie komunistických lágrů.
Snažil jsem se pomáhat pronásledovaným. Příběh odbojáře a převaděče Františka Wiendla mladšího
Číst článek
„Vezmeme předmět nebo odvedeme ty vzdělávané do místa paměti, kde se taková věc odehrávala a ukážeme jim to v tom autentickém prostředí, což si každý člověk vždycky lépe zapamatuje. A v neposlední řadě jsou to i ty příběhy těch samotných aktérů, jako je třeba pan Kycka, protože díky tomu audiovizuálnímu záběru můžeme opět znovu vyvolat, pustit a připomenout ten jejich odkaz,“ vysvětluje Bouška.
„Víte, já nejsem pro to, aby se nějak glorifikovali lidé, ale myslím, že by bylo největší zadostiučinění, kdyby se ti bolševici byli opravdu omluvili. Aby se národ dozvěděl, že se to skutečně stalo, a že to bylo odsouzené. My už s tím nic neuděláme. My staří. Škoda, že nám není o dvacet míň,“ litoval Jozef Kycka.
„Toto všechno, když se dělá dostatečně citlivě, ve spolupráci s archivy a dalšími zdroji, aby se ověřovaly historické události, tak může velmi dobře posloužit jak didaktice, tak k oživení nějakého místa, příběhu, předmětu nebo člověka,“ dodává Tomáš Bouška.
Pan Kycka zemřel v roce 2008. I jeho příběh teď chce spolek Političtí vězni.cz oživit v takzvané Řetízkárně - bývalé řetízkové šatně vězňů tábora a uranového dolu Rovnost a jednom z mála původních objektů, které se na Jáchymovsku z komunistických lágrů dochovaly.
