Slánský byl součástí mocenského triumvirátu. Vlastní slova o nepřátelích se obrátila proti němu
Zatímco v květnu 1945 slavila celá Evropa konec druhé světové války, Rudolf Slánský zažíval vrchol svojí kariéry. Stal se druhým nejmocnějším mužem komunistické strany hned po Klementu Gottwaldovi. Po šesti letech ale přišlo uvěznění a strmý pád. Nejúspěšnější období Slánského politického života přiblíží druhý díl seriálu Radiožurnálu k 70. výročí jednoho z největších politických procesů 50. let
Až do roku 1951 byl Rudolf Slánský druhým nejmocnějším mužem komunistické strany. Pod sebou měl bezpečnostní složky a byl zodpovědný za represe po únoru 1948.
Pusťte si druhý díl seriálu Radiožurnálu k 70. výročí procesu s Rudolfem Slánským
„Ať žije bojující a vítězný československý lid! Ať žije svobodná a krásná naše republika československá!“ hlásil rozhlas v květnu 1945. V té době už byl Rudolf Slánský generálním tajemníkem komunistické strany.
„Což nelze úplně srovnávat s funkcí generálního tajemníka od roku 1953, kdy to znamenalo nejvyšší pozici ve straně. V té době ještě KSČ měla předsedu. Tím předsedou byl Klement Gottwald, a tedy on byl tím nejdůležitějším komunistickým politikem, ale Slánský měl na starosti profesionální aparát komunistické strany,“ vysvětluje historik z Ústavu pro soudobé dějiny Akademie věd Oldřich Tůma.
Triumvirát moci
Důležitou roli hrál Slánský během únorového převratu v roce 1948 i poté, co se komunisté dostali naplno k moci.
„Spolu s Gottwaldem, který teď už byl i prezidentem republiky, a s Antonínem Zápotockým, který byl předsedou vlády, to byl takový mocenský triumvirát,“ vysvětluje Oldřich Tůma.
Muž, kterému se stal osudný režim a praktiky, které sám pomáhal vytvořit. Kdo byl Rudolf Slánský?
Číst článek
Během svého projevu na zasedání ústředního výboru KSČ na podzim 1948 vyhlásil Slánský takzvanou strategii zostřování třídního boje.
„To bylo vyhlášení represí, které už předtím, ale ještě potom mnohem intenzivněji postihly českou a slovenskou společnost. Byl to on, kdo mluvil o tom, to bylo až na devátém sjezdu strany v roce 1949, že se uvažovalo o různých cestách socialismu, ale že ve skutečnosti existuje jediný opravdový socialismus, a to je socialismus v Sovětském svazu,“ říká historik Tůma.
„Třídní nepřítel nezahálí a nebude zahálet. Je a bude stále více podněcován a dirigován zahraničními imperialisty, aby mařil naše budování socialismu,“ řekl Slánský mimo jiné právě na IX. sjezdu KSČ v roce 1949.
„Rozhodně se do té doby nedá dohledat nic, co by umožňovalo myslet si o Slánském, že by zastával nějakou odlišnou politickou linii nebo že by se v něčem protivil Stalinovi nebo sovětským komunistům,“ hodnotí Tůma.
Před 70 lety začal proces s Rudolfem Slánským. Skončil jedenácti tresty smrti
Číst článek
„Musíme stranu mobilizovat v ostražitosti proti třídnímu nepříteli a jeho rostoucí aktivitě, abychom mohli tuto škůdcovskou práci nepřátel v zárodku mařit,“ hlásil Slánský také na zmiňovaném sjezdu.
Sám sobě prorokem
I po únoru 1948 měl Slánský nadále na starosti bezpečnostní složky
„Do jisté míry by se dalo říct, že on byl více než jiní zodpovědný za perzekuce, ať už byly prováděny zdánlivě podle zákona, nebo dokonce i za některé vraždy nebo čistě nezákonné činy, kterých se komunistická státní bezpečnost dopouštěla,“ upozorňuje historik Tůma.
„Nesmíme zapomínat, že legitimace strany není dostatečným průkazem spolehlivosti lidí,“ nabádal Slánský spolustraníky v sjezdu v roce 1949 a nemohl v té době tušit, že o několik let později se jeho slova obrátí proti němu. A že ho bez váhání obětuje i jeho letitý přítel Klement Gottwald.
