Stovky zavražděných dětí, mužů a žen, taková byla před 80 lety smutná bilance nacistického masakru v obci Český Malín na ukrajinské Volyni. 13. července 1943 němečtí vojáci vesnici vypálili a zabili 374 Čechů a 26 Poláků. Někteří z přeživších později bojovali v řadách první československé brigády.

Nový Malín 17:19 13. července 2023 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

„My, kteří jsme dokázali udržet zbraň v ruce, jsme se rozhodli, že se musíme pomstít Němcům za to, co provedli u nás v roce 1943,“ říká Miroslav Stárek, který se narodil na Volyni ve vsi Huleč.

Organizaci Paměť národa vyprávěl, že se rozhodl vstoupit do armády právě poté, co Němci vypálili Český Malín. „My, jako volyňští Češi, máme svoje Lidice, Český Malín,“ popisuje.

Během druhé světové války byla situace na Volyni komplikovaná nejen kvůli nacistickým okupantům. „Působí tam ukrajinská povstalecká armáda. Dochází ke zločinům mezi Poláky a Ukrajinci vlastně na běžícím pásu. Češi na Volyni a zrovna v Českém Malíně ale nepatřili k těm, kdo by se jakkoliv zapojovali do odbojových nebo dalších akcí,“ upozorňuje historik Michal Stehlík z Národního muzea.

Přesto brzy ráno 13. července 1943 obklíčilo Český Malín 1500 příslušníku wehrmachtu. Vojáci oddělili muže od žen, dětí a starých lidí. Pak je všechny postříleli. Antonín Činka unikl masakru jen náhodou. Němci ho spolu s několika dalšími chlapci poslali odvést z obce ukradený dobytek.

„Vidíme, že Malín hoří. Tak jsme odešli od dobytka. Tak jsem se zachránil. Všechno hořelo, tak jsme byli jak divočáci, jsme se báli, že nás někdo znova přijede střílet,“ vzpomíná.

Nacisté ale neušetřili ani ženy a děti. „My máme v hlavě Lidice nebo Ležáky, ale toto je něco opravdu nepředstavitelného, kdy jsou zavíráni do stodol, upalováni, více než 160 žen, více než 100 dětí, asi přes 60 chlapců, 40 dívek do 14 let,“ zdůrazňuje Michal Stehlík.

Třetina usedlostí

„Věděli jsme, že se něco dělo. Bylo slyšet střelbu. Vyprávěl nám, že jsou tam asi všichni mrtví a že Malín shořel. Bylo to k nevíře,“ říká Lydie Půrová, které bylo jedenáct let, když k nim v červenci 1943 přiběhl soused a řekl jim, co se v sousední vesnici odehrálo. I ona tehdy ztratila velkou část rodiny, včetně pětiletého bratrance Václava.

Před 81 lety nacisté vypálili obec Lidice. Pietního aktu se zúčastnili také vrcholní politici a prezident

Číst článek

„Já jsem tam jela až za moc dlouho. A vždycky jsem si na to vzpomněla a brečela jsem. Že už nejsou, že už nikdy nebudou. Bylo to hrozné pomyšlení,“ vrací se Lydie Půrová ke svým vzpomínkám.

Z 200 usedlostí vypálili nacisté více než třetinu. Masakr zázrakem přežila jen hrstka lidí. Někteří se později přidali k vojákům z první československé brigády pod velením generála Ludvíka Svobody.

„Když jsem jako přišla, do armády jsem vstupovala, tak přede mnou byl takový chlapec. Oni, že ho nemůžou vzít, že berou od osmnácti let. Tak zavoláme Svobodu,“ vzpomínala Emílie Jarmarová pro Paměť národa na setkání s chlapcem z Českého Malína.

„A Svoboda mu řekl: ,Chlapečku, běž domů k mamince, my tě opravdu nemůžeme vzít.‘ On začal plakat a říká: ,Já nemám ani maminku, ani domov. Já jsem z Českého Malína.‘ A tak ho Svoboda vzal,“ doplňuje.

V roce 1947 začala repatriace volyňských Čechů zpátky do Československa. Vzpomínka na Český Malín ale začala kvůli komunistickému režimu v po únoru 1948 blednout.

„Režim potlačil jakoukoliv vzpomínku právě proto, že volyňští Češi se najednou nehodili, protože znali realitu Sovětského svazu a prožili tam vlastně to nejhorší za Stalina,“ dodává Michal Stehlík. Po příchodu do Československa se řada rodin usadila v obci Frankštát na Šumpersku, která se od roku 1947 jmenuje Nový Malín.

Lucie Korcová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít