Hostem pořadu Páteční finiš Kateřiny Neumannové byl držitel světového rekordu v závodě na 24 hodin na veslařském trenažéru Václav Zitta. Jaké jsou rozdíly ve veslování na vodě a na trenažéru? Jak se psychicky připravuje na vytrvalecké závody pod zavřenou střechou? Co říká na dlouhověkost Miroslava Vraštila? Jak se vesluje v nočních hodinách?

Praha 19:18 12. března 2024 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Vašku, v únoru proběhlo v Praze v halové mistrovství světa ve veslování na trenažéru. 60 zemí a 1500 účastníků, to musela být obrovská akce?
Bylo to naprosto super. Před třemi lety pořádala Praha mistrovství Evropy a nedá se to vůbec srovnat. Tenhle závod byl specifický, že to byly tři mistrovství v jednom – republiky, Evropy a světa, což je poprvé v historii veslování. O to větší váhu to mělo, navíc to bylo v Praze a v krásné nové hale.

Zkus mi vysvětlit, na jakých vzdálenostech jsou soutěže vypisovány?
Já jel čtyři závody. Preferované závody jsou závody na 2 kilometry, což je olympijská trať. Co se týče kategorií, tak se to nedá ovlivnit, dají vás tam, kolik vám je let. Já jsem to měl ve věkové kategorii 40 až 44 let. Závody byly do tří dnů, začalo se ve čtvrtek, v pátek se rozjížděl hlavní program. Já jel 2 kilometry, kde jsem se umístil až na osmém místě. Odpoledne jsme jeli štafetu na 2 kilometry, kde se střídají čtyři veslaři každých 250 metrů. Je to jako biatlon, že člověk může předávkou hodně ztratit. O to je to zajímavější, že člověk odhadne výkonnost veslařů, ale na přesedávce se dá hodně ztratit. Každý má dvě přesedávky. V tom jsme vybojovali bronz.

Je potřeba se na mistrovství světa na trenažérech nějak nominovat?
Je to asi specifické, že se může přihlásit kdokoliv. Co se týče českých závodů, tak pouze veslaři, kteří jsou u nás registrovaní. Výkonnost by měla být, neměl by se hlásit někdo, jen kvůli účasti.

Kdo jsou tedy typičtí účastníci? Aktivní veslaři, závodníci, nebo specialisté?
Je to směs všeho. Máme tam i naše profíky, kteří se kvalifikovali na olympiádu. Tady bych zmínil Míru Vraštila, kterému bylo už 40 let a zajel v kategorii světový rekord. To je podle mě jeden z nejlepších sportovců u nás. Taky Kuba Podrazil, účastník olympiády. Patří sem i hobíci, co veslují pro radost. V lehké váze nad 40 let byl neregistrovaný chlapec, co získal stříbro světové, takže taky klobouk dolů. Zároveň ještě hobby veslaři, to jsem i já, protože po 30 letech veslování už nemohu pomýšlet na vyšší úroveň. Když si udržíte fyzičku na trenažéru, tak oproti veslování na vodě nějakou šanci máte.

To, jak hubneme, by většina lidí nezvládla, říká veslař Vraštil. S tátou je spojuje vášeň pro ironmana

Číst článek

Kolik trenažérů byl v hale postaveno a jak je zajištěno, aby byly všechny stejné?
To by byla dobrá otázka do soutěže, protože jsem je nepočítal. Ale počítám tak přes 50 závodních trenažérů, pak byly i trenažéry na rozveslování tak stejný počet. Co se týče nastavení, tak byly nové trenažéry. Každý veslař je jiný somatotyp a trenažér se nastavuje po straně bubnu. Každý trenažér může mít jinak vytahanou gumu a řetěz. Je tam drag faktor, že si nastavíte třeba šestku zátěž a takhle se dá nastavit každý trenažér. Můžete si to nastavit sami na sebe.

Ty jsi držitel světového rekordu na 24 hodin. Jak vznikne nápad pokusit se veslovat celý den na trenažéru?
Může za to kolegyně veslařka Pavlína Žižková z Olomouce, ta zajela světový rekord pár týdnů přede mnou. Pak za to mohou lidé, kteří tvrdili, že já jako sprinter nemám vytrvalostní předpoklady. Našel jsem si rekordní tabulky Conceptu, výrobce trenažérů, a rozhodl se, že to zkusím. Čtyři týdny na to jsem se o to pokusil a vyšlo to.

Mluvil jsi o výsledcích v tabulkách. Mohou se rekordy dělat v jakýkoliv vzdálenostech, nebo jsou jasně dané možnosti?
Jsou dané, člověk si je nemůže sám vymyslet. Je tam čtyřiadvacetihodinovka, souvislé nepřerušované veslování. Nejkratší jsou na 100 metrů, minuta, pětistovka, opravdu je toho hodně a jsou i kategorie podle váhy a věku. Jel jsem to dvakrát. Napoprvé jsem zajel absolutní světový rekord, napodruhé, když mi bylo 40 let, tak jsem to zajel podruhé. Napotřetí ještě s kamarádem v tandemu a překonali jsme světový rekord v kategorii.

Když už takový rekord padne, co to udělá s organismem? Trpí ruce, záda, nohy? Jak dlouho ses vzpamatovával?
Co se týče těla, tak to už zažilo hodně, takže to odejde samo do dvou dnů. Připravovat se na to moc nejde, spíš jde o hlavu. Je to jen o hlavě. Jel jsem to v sobotu od 9 od rána do neděli do 9 do rána a v pondělí jsem šel normálně do práce. V té době jsem dělal fitness trenéra, takže do posilovny. Nemohl jsem sedět, tak jsem u klientů stál. Nejvíc bolel zadek. Sedět se moc nedalo, na toaletu jsem moc nepotřeboval. Když jsem dokončil těch 24 hodin, tak zadek měl jinou barvu než před startem. To byl velký problém.

Jak se vesluje v noci, respektive brzy nad ránem? Co dělala hlava třeba mezi druhou a čtvrtou hodinou ranní?
To už bylo za půlkou toho pokusu, tak to bylo víc v klidu. Měl jsem tam vždy někoho u sebe, jel jsem to na Slavii Praha. Máme krásnou terasu nad vodou s výhledem na Tančící dům. Jel jsem to v srpnu, bylo asi 16 stupňů, bylo nádherně. Jel jsem jen v kombinéze a vedle sebe ještě jeden trenažér pro příchozí. Sám jsem byl asi jen dvě hodiny, vždycky tam někdo byl. Předseda klubu, předseda olympijského výboru. Utíkalo to rychle.

Jaké jsou technické rozdíly ve veslování na trenažéru a na vodě?
Na trenažéru se využívá fyzické hmotnosti veslaře, trenažéru tělesná hmotnost pomáhá. Na vodě musíte být dobře technicky vybaveni. Já jsem spíš veslař fyzický a co se týče techniky, tam je to horší, a proto jsou na trenažéru výsledky lepší.

Není to venku a na vodě veselejší?
Je, ale pro mě po letech trénování je pro mě zábava závody. Mám svého dlouholetého parťáka, s ním vesluji 15 let, ten je o dva roky starší. Největší radost je, když dojedeme do cíle a za námi jsou dvacetiletí. Můj parťák David Kučera, to je blázen, ten chodí i večer za tmy s čelovkou trénovat. Já jdu radši do posilovny, abych nabral fyzičku. On vesluje a já tahám.

Podle výsledků v zimě, jak jste schopni tahat, kolik wattů, tak se dá predikovat výkonnost pro letní sezonu. Vidíš to taky tak?
Ano. V reprezentaci mají testovací období a každý by měl absolvovat závod na 2 kilometry a pak i test na 6 kilometrů. Když se přechází na vodu, tak jezdí i laktáty na vodě. Z toho pak volí členy do olympijského týmu. Fyzické předpoklady jsou důležité, ale většina veslařů ho chápe jako nutné zlo.

Čím to je, že veslaři vydrží i na špičkové úrovni do relativně vysokého věku?
Je to tak. Třeba Míra Vraštil, to je můj vzor. Ten je známý tím, že jezdí i ironmany a nejede se tam jen zúčastnit, má velmi dobré výsledky. Člověk to musí mít nějak v sobě. Já jsem zvyklý jíst, jsem zvyklý nějak vypadat, a když přestanu veslovat, tak se to nebude shodovat. Ondra Synek trénoval extrémní dávky, byl unavený jen psychicky a fyzicky, takže si potřeboval odpočinout. Když vidíte bývalé veslaře, bylo tam pár bývalých zlatých olympioniků, tak se hmota nabírá na nesprávných místech. To drží u dlouhověkosti mě. Míra Vraštil je úkaz. Dokud ho nevyhodí, bude veslovat a dělat ironmany. Znám i jeho tatínka a ten to dělá do teď. U něj je to o lásce ke sportu a je jedno, co to bude.

Je trenažér skutečně přístroj vhodný pro užívání pro širokou veřejnost?
Určitě. Dělal jsem 20 let osobního trenéra a doporučoval jsem ho všem návštěvníkům. Měl jsem štěstí, že jsem pracoval ve velkých fitness centrech a trenažéry tam byly. Na trenažéru pracuje celé tělo.

Co nejvíc?
Nohy a záda. Většinou jsou ruce podružné. Je to pro mě výborný stroj na úvodní rozehřátí a na celkovou tělesnou zátěž.

Občas sleduji návštěvníky fitness center a přijde mi, že mají pocit, že na trenažéru mají makat ruce. Jaké jsou nejčastější chyby?
Je to tak. Ve fitness centrech je to hodně vidět a když jsem někoho takového viděl, musel jsem k němu přijít a vysvětlil mu to. Člověk si pak víc ubližuje. Je to jako s dýcháním. Já nejsem super technik, ale člověk musí zapojit ruce, nohy. Rozložení pohybu je důležité a lidé s tím mají problémy. Když se to naučí, tak pochopí, že jim to pomáhá jak ekonomicky, tak fyzicky.

Jak dlouho by měli na trenažéru být?
Je to individuální, asi jako s běháním. Čím na tom chcete být lépe, tím více času tomu musíte věnovat. Optimální je po cvičení v posilovně tak 20 minut. Může se to kombinovat v běžeckým pásem, orbitrekem.

Je nějaká svalová skupina, která je na trenažéru přetěžovaná a měla by se pak nějak kompenzovat?
Záda jsou nejvíc problematická, bederní část dostává nejvíc zabrat. Lidé si myslí, že když si dají největší zátěž, budou nejvíc spalovat kalorií. Zatímco závodní veslaři jedou na zátěž číslo šest, hobíci si dávají desítku. Šestku říkají, že necítí, ale kdyby ji měli jet 40 minut, tak to nevydrží. Když člověk cítí problémy, měl by zastavit nebo si dát pauzu.

Vašku, pocházíš z veslování jako takového a máš za sebou i juniorské mistrovství světa. Byla tu éra Václava Chalupy, Mirky Knapkové, Ondry Synka. Teď drží prapor dvojice Vraštil - Šimánek. Proč se najedou ti špičkoví závodníci neukazují?
Nebude to tak horké. V juniorském věku tu jsou jedinci, kteří když vydrží a budou pracovat, mají velké šance. V kategorii do 23 let mají úspěchy. Holky na dvojskifu, tam máme Aničku Šantrůčkovou, s tou jsem byl třetí v mixu na mistrovství světa. U holek je asi větší šance, neházel bych flintu do žita a za pár let se to projeví i na olympiádě.

Hodně studentů vesluje, ale ví se, že špičkového veslařského věku se dosahuje až okolo 30 let. Jak těžké je se sportovně dožít toho věku?
Já vesluji od 13 let a teď je mi 43 a mám dojem, že to strašně uteklo. Neodešel jsem od veslování nikdy. Stihl jsem se oženit, rozvést, mít děti, vystudovat vysokou školu. Takové ty výmluvy, že někdo skončí třeba kvůli studiu... Když člověk chce a snaží se, tak dosáhne toho, co chce. Když chce veslovat, vesluje, pokud studovat, studuje. Moje největší úspěchy přišly až po třicítce. V 18 letech jsem byl na mistrovství světa juniorů, ale i po deseti letech jsem se pořád ve veslování rozkoukával. Myslel jsem, že budu na olympiádě, ale to nevyšlo. Větší úspěchy přišly až po třicítce. Vašek Chalupa měl osobní rekord na trenažéru až ve 43 letech. Člověk se může zlepšovat i v pozdějším věku.

Dá se veslování skloubit i s prací? Ty pracuješ u vojenské policie.
Stejně jako sport, tak i práce má specifika. V armádě pracuji na směnný provoz, později budu mít třeba osmihodinovky, tak se to dá krásně přizpůsobit. Co se týče práce osobního trenéra, tak si to člověk udělá podle sebe. Když pracujete ve fitku, tak ve volném čase trénujete. Kamarád dělá ředitele ve velké firmě a trénuje každý den hodinu až dvě. Musíte si nastavit priority. To by měla být rodina a když žijete sám, tak máte času více.

Musíš mít ten sport ale hodně rád, nebo je to jen kvůli výdeji kalorií?
Ten sport mám rád kvůli lidem. Je hezké vidět své vrstevníky, co dělají trenéry. Stejně jako někdo, kdo skončí s lyžováním, tak si jde na lyžích zaběhat. Já si půjdu zaveslovat. Je tam výhoda, že nám sezona nekončí, přesouváme se ze zimní do té letní. Závodíme v halách a to mě baví. Závodit mě baví, kvůli závodům musíte trénovat.

Vašku, co dál? Se dvěma světovými rekordy jsi neskončil, tak jaké máš plány?
Člověk když něco dobrého ochutná, tak to chce znovu. Neříkám, že to byl super zážitek, protože když jsem skončil, tak jsem řekl, že už to v životě nepojedu. Po týdnu už jsem ale hledal termín, kdybych jel znovu. Čtyřiadvacítku bych si zopakoval, protože tam byla určitá rezerva. Na další věci musím přemluvit pár kolegů, protože to jsou většinou štafetové závody, tak uvidíme, kdo by do toho šel se mnou.

Dá se na takové fyzické vypětí těšit?
Nejdůležitější je najít si tu část, na kterou se těší. Když jdete do sprchy, bolí vás nohy a máte to za sebou, tak ať už jste to dali, nebo ne, tak jste rádi, jste to zvládli. Když jsem běžel první maraton, byl jsem rád, že jsem v cíli a bylo mi jedno, jak jsem dopadl.

Co tě na tom ale láká? Z té psychologické oblasti.
Láká mě na tom to, že překonám sám sebe. Jsou tam určitá specifika, že tím prvním světovým rekordem jsem motivoval kamarádku veslařku. Ta chce udělat světový rekord na 100 kilometrů. Já se budu snažit jet s ní, abych ji taky podpořil. Jinak co se týče psychiky, tak na to neumím odpovědět, prostě to tak musíte mít v hlavě nastavené.

Jsou zkušenosti z předchozích pokusů výhodou, nebo mohou být i na škodu?
24 hodin jsem jel sám dvakrát. Napoprvé se mi jelo lépe, protože jsem nevěděl, co mě čeká. Napodruhé už jsem věděl, že to bude bolet, ale taky se to zvládlo. Když jsem jel ten tandem, tak to bylo nejlepší, že jsem se podělil o bolest s kolegou a že jsme se pravidelně střídali a povzbuzovali. Nejhorší byl asi ten druhý.

Co se dá nejvíc zlepšovat? Příprava stravy, mentální příprava? Kde je prostor pro zlepšení?
Určitě zlepšit aerobní kvalitu. Se sílou problém nebude, ale vydržet sedět a dýchat na trenažéru 24 hodin a oddálit pauzy. Vyplatilo se mi to v srpnu, kdy je teplo, člověk se hodně potí a nemá tolik potřebu na toaletu. Druhý pokus byl v zimě a tam to bylo znát.

Kateřina Neumannová, mim Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít