Plážoví volejbalisté Ondřej Perušič a David Schweiner uzavřeli loňský rok jako mistři světa. Účast na hrách v Paříži mají jistou, a tak se soustředí na přípravu. V rozhovoru pro iROZHLAS.cz mimo jiné komentují i možnou účast ruských sportovců na olympijských hrách. „Už šest měsíců před olympiádou je to využíváno k propagaci režimu a maskování války, takže si neumím představit, jak intenzivní to bude těsně před ní nebo během ní,“ říká Schweiner.

Praha 7:00 4. ledna 2024 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Uplynulý rok byl nejúspěšnějším ve vaší kariéře. Jak jste na jeho konci bilancovali?
David Schweiner: Já jsem spíš, než bilancoval, tak balancoval mezi bramborovým salátem a cukrovím. To byla asi ta největší odměna po té úspěšné sezoně, kterou hodnotíme jako životní.

Přivítání na letišti ukázalo, jak moc komunita v Česku drží spolu, říkají mistři světa v beachvolejbale

Číst článek

Ondřej Perušič: Každého při pohledu na výsledky napadne, že to byla naše nejúspěšnější sezona. Pro nás dva byla snová, zejména díky vítězství na mistrovství světa. Na druhou stranu to byla sezona, kterou provázely některé zdravotní potíže a herní výkyvy. Můžeme být spokojení, ale neměli bychom dovolit, aby úspěch z mistrovství světa překryl i ty nedostatky, na které se musíme zaměřit.

Když jste zmiňovali bramborový salát, tak jak moc jste si mohli po této stránce dopřát během svátků?
David Schweiner: Po dlouhé době to bylo období, kdy jsme v lednu nezačínali další turnaje nebo ostrou přípravu, takže letos jsem si první Vánoce mohl na dva dny odbrzdit, až mi z toho nebylo dva dny dobře. Jídlem se rádi odměňujeme a tentokrát to bylo opravu intenzivní.

Hlídáte si hodně váhu?
David Schweiner: Během sezony spíš než váhu hlídáme to, co jíme, aby byl jídelníček zdravý. Váha se hlídá sama, protože máme hodně pohybu. Spíš je složité to občas ujíst těmi zdravými surovinami.

Ondřej Perušič: Spíš si hlídáme stravu, protože váha se může proměňovat v závislosti na tom, v jakém období sezony se nacházíme. Během silové přípravy třeba i nějaké kilo nabereme a v sezoně, kdy hodně cestujeme a hrajeme, tak nějakou váhu zase ztratíme.

Máte nějakého výživového poradce?
David Schweiner: Stará se nám o to náš kondiční trenér Valerio a konzultujeme to také s panem Liborem Vítkem z 1. lékařské fakulty, který se zaměřuje na nutrici ve sportu a pracuje se spoustou vrcholových sportovců.

Můžete přiblížit, jak vypadá den plážového volejbalisty z hlediska tréninku?
David Schweiner: Většinou je to dlouhý a krátký týden. Dlouhý je pondělí až sobota, krátký pondělí až čtvrtek a pak je do neděle volno. Záleží taky, jak se cítíme a jak jsme unavení. V pondělí začíná dopoledne posilovnou a odpoledne je beachvolejbalový trénink. Když je posilovna náročná, tak je trénink na písku spíš technického rázu a ani neskáčeme. Když jsme odpočatější, tak děláme herní situace a trénink na písku je náročnější.

Jak regenerujete? Svaly dostávají zabrat asi dost...
Ondřej Perušič: Regenerace je spíš pasivního charakteru, zejména po těch delších týdnech. Musíme ale dbát na strečink, kvalitní spánek a prevence zranění hodně souvisí se zdravým životním stylem.

Mezi sportovní elitou

Wimbledonská vítězka Vondroušová vyhrála anketu Sportovec roku. Předčila Perušiče se Schweinerem

Číst článek

Co pro vás znamenala druhá příčka v anketě Sportovec roku, kde jste za sebou nechali třeba hokejistu Davida Pastrňáka? Předčila vás pouze vítězka Wimbledonu Markéta Vondroušová.
Ondřej Perušič: Jakožto dvojice, která se v téhle anketě neumísťovala prakticky vůbec, tak je to pro nás velká čest. Moc si toho vážíme, ale uvědomujeme si, že jakékoliv hodnocení výsledků napříč sporty je vždy ošemetné, takže jsme mohli skončit klidně desátí.

Dostali jste gratulace od jiných sportovců?
Ondřej Perušič: To bude spíš vědět David, který spravuje náš instagramový účet. Tam asi tyhle gratulace probíhají. Určitě to ale pro nás po mistrovství světa byla hodně nová role a to i z hlediska mediálního zájmu. Na olympiádě jsme už byli, měli jsme medaili z mistrovství Evropy, tak tento úspěch byl o hodně jiný. Pomáhá to člověku si uvědomit, jak tenká je hranice mezi úspěchem na mistrovství světa a třeba druhým nebo třetím místem.

David Schweiner: Gratulace přišly, ale není tam asi nic, co bychom vyzdvihli. Nejvíce si ceníme gratulací od rodiny, od kamarádů a od těch, kteří nám k tomu pomohli. Každá další gratulace zahřeje na srdci, ale nejvíc asi to vědomí toho, kdo nám v cestě pomohl.

Právě při pohledu na váš instagramový účet je zcela jasně vidět, že vy dva jste i velcí kamarádi mimo písek, že ano? Dal by se váš sport dělat i bez té vzájemné „chemie“?
David Schweiner: Jsou týmy, které jsou důkazem, že to jde i bez toho a úspěšně, ale to není náš případ. To, že spolu vycházíme na kurtu i mimo něj, tak to hodně pomáhá. Tolik času netrávíme ani s manželkami, jsme spolu na cestách, v jednom pokoji a to většinu roku. Kdybychom spolu nevycházeli dobře, tak by to dřív nebo později skončilo.

Zmiňujete manželky. Ony byly u vašeho triumfu v Mexiku také, že?
David Schweiner: Jenom Ondrova manželka, ta moje pracovala.

A na pokoji jste tedy bydleli spolu vy dva, nebo Ondra s manželkou?
Ondřej Perušič: My jsme byli na pokoji spolu s Davidem. Jediné období, kdy jsem byl s manželkou, tak bylo, když David během turnaje krátce onemocněl, tak abych se od něj nenakazil. Většinou ale spíme na pokoji spolu, i když manželky jedou s námi. Je to lepší logisticky kvůli poradám s trenéry před zápasy. Je to jednodušší.

V jednom z rozhovorů jste zmiňovali, že jste v rámci přípravy na turnaj zařadili i spaní v hypoxických stanech, které simulují pobyt v nadmořské výšce a tím v těle pomáhají ke zvýšené tvorbě červených krvinek. Plánujete stejný postup zařadit i před olympiádou v Paříži?
Ondřej Perušič: Už jsme se o tom bavili s panem doktorem Tlapákem z Ústavu leteckého zdravotnictví a určitě to budeme řešit i s kondičním trenérem. Je to jedna z variant, protože se nám to hodně osvědčilo a i na turnaji v Paříži před mistrovstvím světa v Mexiku byla kvalita přípravy znát. Myslím, že nám to pomohlo, ale je to těžko měřitelné, protože ve sportu rozhoduje spousta proměnných.

Spaní v hypoxických stanech, trénink ve speciální komoře. Plážoví volejbalisté se připravují jako piloti

Číst článek

Před olympiádou vás čeká kolik turnajů?
David Schweiner: Momentálně máme odehraných osm turnajů, takže potřebujeme odehrát ještě pět, abychom usilovali o nasazení v prvním koši mezi nejlepšími pěti týmy. Šestí nasazení budou domácí Francouzi, tak potřebujeme obstojně odehrát těch pět turnajů. Od března do poloviny června je potřeba odehrát turnaj, a pak budeme mít asi měsíc a půl na to se připravit na olympiádu.

Hodně sportovců říká, že ten, kdo vyhraje olympiádu, nemusí být zároveň nejlepší na světě. Je ve vašem sportu olympiáda vrcholem, nebo znamená víc titul mistrů světa?
David Schweiner: Olympiádu vnímáme jako vrchol, ale jsou i hlasy, které tvrdí, že na olympiádu se kvalifikuje 24 týmů, zatímco na mistrovství světa je jich dvakrát tolik, takže špička je tam daleko širší. Olympiáda je v našem sportu vrchol, ale současně olympijský turnaj nemusí vyhrát ten nejlepší pár. Náš sport je v tomhle hodně podobný tenisu, nejužší špička je velmi vyrovnaná a papíroví favorité mohou na nejdůležitějším turnaji v roce selhat. My jsme sice vyhráli mistrovství světa, ale nejsme dlouhodobě nejlepší tým na světě.

Depresivní Tokio

Když jste mluvili o onemocnění během světového šampionátu v Mexiku, tak vy jste Ondřeji onemocněl i během olympiády v Tokiu. Jak jste se s tím tehdy vypořádal?
Ondřej Perušič: Ta karanténa tehdy trvala deset dní. Měli jsme štěstí, že náš start v turnaji byl možný později, takže jsme skrečovali jen jeden zápas a naskočili do druhého. Prvních pár dní jsem jen ležel v posteli a řešil mediální výstupy s celou tou kauzou ohledně covidu. V dalších dnech jsem se snažil připravovat, ale v izolaci nebylo možné vycházet z pokoje. Nechal jsem si dovézt míč, tak jsem si pinkal o zeď, pak jsem absolvoval dvě seance s fyzioterapeutkou a jednu s kondičním trenérem, která byla extrémně depresivní. Před zápasem se to zlepšilo, pustili mě z izolace. Nejhorší na celé situaci byla ta nejistota, jestli budeme moct startovat a hlavně kdy. Ze strany japonských lékařů nebyla komunikace ideální. Pustili mě odpoledne před zápasem, měli jsme aklimatizační třičtvrtěhodinku na centrkurtu mezi půlnocí a čtvrt na jednou ráno...

David Schweiner: Ondra byl v karanténě, já v izolaci, takže jsme museli na centrkurt jít v jinou dobu, než ostatní. Pak to po nás museli vydezinfikovat. Zpětně to zní bizarně, že na vrchol sportovní kariéry se člověk připravuje takovým způsobem. Byla to cenná zkušenost nejen do sportovního života, ale i po té osobní stránce.

A vy jste se tam Davide tehdy připravoval jak?
David Schweiner: Mohl jsem vycházet na chodbu a protože nás nikdo nekontroloval, otevřel jsem si dveře na požární schodiště a běhal tam deset schodů nahoru dolů.

Ondřej Perušič: Ta příprava v izolaci byla hodně vtipná, protože zvuková izolace nebyla nic moc, takže jste z těch pokojů slyšeli, jak někdo něčím hází, já jsem si tam pinkal, na chodbě byl můj oblíbenec: ekvádorský maratonec, který běhal na chodbě tam a zpátky, protože potřeboval trénovat. Ta chodba měla třeba dvacet metrů. Zejména tihle sportovci museli dost trpět.

Motivace na Paříž musí být obrovská, když jste si na poslední olympiádě vybrali takovou porci smůly...
David Schweiner: Ano, ale už do Tokia jsme jeli s tím, že na tribunách nebude nikdo kromě našeho trenéra. Už jen to, že si zahrajeme na olympiádě před diváckou kulisou, která bude obrovská, protože se připravuje stadion až pro patnáct tisíc fanoušků... Opravdu se moc těším, stadion bude pod Eiffelovkou a to mluví asi za všechno. To nám bude sloužit jako motivace do tréninku, abychom tam předvedli maximum, co dokážeme.

Florbalista Perušič

Vy jste si Ondřeji v minulosti vyzkoušel i florbal a v sezoně 2011/2012 jste ovládl kanadské bodování Sparty Praha, o rok později se zúčastnil mistrovství světa juniorů. Vidíte zpětně nějaký rozdíl mezi florbalem a plážovým volejbalem z hlediska týmového sportu?
Ondřej Perušič: Jsem toho názoru, že ačkoli je beachvolejbal definován jako kolektivní sport, má mnoho rysů sportu individuálního. Já jsem oba tyto sporty dlouho kombinoval dohromady a na každém se mi líbilo něco jiného. Na florbale se mi líbila ta parta, ten sportovní kolektiv, což mi v beachvolejbale vždycky chybělo. Zároveň mám daleko raději situace ve vlastních rukou a raději převezmu zodpovědnost za něco, co jsem neudělal správně, než když je ta odpovědnost rozložená často mimo vaší kontrolu.

Je podle vás nějaká linka mezi šestkovým volejbalem a plážovým volejbalem? Je to tak, že kdo chce hrát plážový volejbal, musí začít tím šestkovým?
David Schweiner: Jsem přesvědčený, že dnes už jde začít rovnou na písku. Dříve se tyto sporty kombinovaly, hráči šestkového volejbalu si v létě chodili zahrát beach, protože ten ještě nebyl tak rozvinutý a profesionalizovaný. Dnes to už není doplněk šestkového volejbalu, a kdo chce uspět, musí se tomu věnovat naplno a nebrat to jako sekundární sport.

Ve sportu je nejdůležitější všeobecný rozvoj, tvrdí Krpálkův trenér Lacina. Děti postrádají pohyb, dodává

Číst článek

Specializace je velkým tématem napříč všemi sporty. Dochází k čím dál tím dřívější specializaci sportujících dětí. V kolika letech je podle vás vhodné začít s plážovým volejbalem?
Ondřej Perušič: Obecně nejsem příznivcem brzké specializace. Konkrétně s beachvolejbalem se dá začít téměř v každém věku, já jsem se mu osobně začal věnovat až v devatenácti letech, takže určitě zastávám názor, že se dá začít i v pozdějším věku. V našem sportu není brzká specializace nutná, je hlavně důležité být pohybově zdatný a ochotný hodně trénovat. 

Máme v České republice dobrou oddílovou základnu? Je zde dostatek klubů a trenérů, kteří mohou přivést nejen mladé sportovce k plážovému volejbalu a dále je rozvíjet?
David Schweiner: Rok od roku se to zlepšuje. Dětská, trenérská i klubová základna pomalu roste a my doufáme, že i náš úspěch přispěje k tomu, aby beachvolejbal začalo hrát více dětí a rodičů. 

Ondřej Perušič: V českém beachvolejbale je obrovský rozdíl mezi městy a nějakými menšími centry. Není to například jako ve fotbale, kde máte na každé vesnici fotbalové hřiště. Beachvolejbal je hodně koncentrovaný do měst, ale doufám, že náš úspěch na mistrovství světa a případně i na olympiádě v Paříži pomůže k tomu, aby náš sport narostl na popularitě.

David Schweiner: Pozitivní je, že ta hřiště nevznikají pouze z iniciativy měst nebo Národní sportovní agentury, ale lidé si staví kurty svépomocí, skládají se na ně. To je podle mě skvělý krok vpřed.

Oba jste studenti, Ondřej studuje na Karlově Univerzitě historii a David na Vysoké škole ekonomické daňovou politiku, dostáváte od svých škol nějakou podporu formou stipendia? A jak dokážete skloubit studijní povinnosti s těmi sportovními?
David Schweiner: Oba jsme součástí programu UNIS, který podporuje sportující studenty. Školy nám vycházejí vstříc, takže je to spíše o vůli jednotlivce, protože ty podmínky jsou nastaveny dobře a program funguje.

Ondřej Perušič: Pilíře podpory jsou dva. Jednak jsme součástí Vysokoškolského sportovního centra Victoria, skrze nějž jsme členy UNIS, který pomáhá vysokoškolským studentům sladit sport se studiem. A druhý pilíř je ta samotná fakulta, která nás podporuje. V mém oboru není důraz na prezenci, což se snadno kloubí s cestováním. Zároveň mi vyučující umožnili vytvořit individuální studijní plán a stanovit vlastní termíny zkoušek, čehož si velmi vážím.

Budete se chtít v budoucnu pohybovat v oborech, které teď studujete?
David Schweiner: Pro mě jsou to další dveře, které jsou otevřené. Momentálně se nevidím jako daňový poradce, který sedí mnoho hodin u počítače, ale jsem rád, že hlavu zaměstnám i jinak než cestováním a mlácením do míče. Zároveň je to můj plán B a dává mi to širší rozhled. 

Dali jste si do nového roku nějaká předsevzetí?
David Schweiner: Já si spíše dávám motivace a cíle v průběhu celého roku. Mou motivací do každého roku je být o kousek lepší jak ve sportovním, tak osobním životě. 

Ondřej Perušič: Já bych si jako předsevzetí dal to, abych dorazil zdravý do Paříže. 

Z příspěvků na vašem instagramu čiší nejen týmový, ale i kamarádský duch, což je v dnešním sportovním světě unikát.
David Schweiner: Ano, to se trochu vymyká tomu dnešnímu sterilnímu sportovnímu prostředí. 

Ondřej Perušič: U nás je to specifické tím, že jsme jen dva. Když to porovnám s individuálními nebo i kolektivními sporty, tak tam vztahy tolik nevyniknou.

Dá se očekávat, že mezi hráči v plážovém volejbale nastane čas od času nějaké pnutí. Jak se k tomu stavíte? Vyřešíte to mezi sebou rovnou na kurtu, nebo to odložíte až na později?
David Schweiner: Abych byl upřímný, my žádné takové pnutí nezažíváme. Když já osobně vím, že jsem udělal nějakou chybu, jsem naštvaný sám na sebe. V těchto situacích je dobré nejprve začít od sebe. 

Ondřej Perušič: V takové situaci záleží, jestli jsou to osobní nebo herní problémy. To, že se na kurtu neshodneme, jak jsme měli vyřešit nějakou situaci, je normální. A problémy herního charakteru řešíme okamžitě, když nastanou. V tom je důležitá role trenéra, který má převzít tu zodpovědnost, udělat finální rozhodnutí a rozsoudit spory. Osobní spory mohou znamenat velký problém. My je ale nemáme a díky tomu jsme jeden z nejdéle hrajících párů. 

‚To rozhodnutí nechápu.‘ Olympiáda s Rusy nemusí být definitivní, trumfy drží i sponzoři

Číst článek

Jaký máte názor na to, že byla Mezinárodním olympijským výborem (MOV) umožněna Rusům a Bělorusům účast na olympijských hrách?
David Schweiner: Našeho sportu se to netýká, jelikož jsme kolektivní sport, každopádně osobně s tím nesouhlasím. Už teď, šest měsíců před olympiádou, je to využíváno k propagaci režimu a maskování války, takže si neumím představit, jak intenzivní to bude těsně před ní nebo během ní. Dle mého názoru jde ze strany Mezinárodního olympijského výboru o alibistické rozhodnutí. 

Ondřej Perušič: Myslím si, že to je špatné rozhodnutí, které jde proti spoustě olympijských myšlenek zanesených v olympijské chartě. Zároveň má to rozhodnutí MOV povahu doporučení, takže záleží na jednotlivých zastřešujících organizacích, jak se k tomu postaví. My sportovci ale v tuhle chvíli nevíme, kolik se kvalifikuje Rusů a Bělorusů, a jestli půjde o sportovce, kteří válku a režim nepodporují a kritizují. Kdybych o tom měl rozhodovat já, tak bych Rusy a Bělorusy nevyloučil úplně, ale povolil bych účast pouze těm, kteří se aktivně a konzistentně vymezují proti režimu a u kterých je nízké riziko zneužití potenciálního úspěchu k propagandě.

Michal Markup, Karolína Laura Hornová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít