Stát nemůže podporovat všechny sporty. Seznam 30 prioritních aktivit je ale prostupný, říká šéf NSA
Národní sportovní agentura schválila 30 prioritizovaných sportů, kterým poskytne vyšší finanční podporu. Jsou mezi nimi všechny velké svazy, jako je fotbal, hokej, tenis, míčové sporty, atletika nebo plavání. „Pokud bude nějaký sport, který teď v prioritizované skupině není, úspěšný na olympiádě, tak má velkou šanci, že se do ní dostane,“ uvádí předseda agentury Ondřej Šebek ve Dvaceti minutách Radiožurnálu.
Proč vůbec cítíte potřebu upřednostňovat některé sporty?
Dlouhodobě není možné podporovat všechny sporty. Přibývá jich, jsou nové disciplíny, některé sporty se štěpí. Když jsem v roce 2020 nastupoval do Národní sportovní agentury, tak ta podpora byla pro 130 aktivit. Proto jsme rozpracovali myšlenku takzvané prioritizace sportů.
„Bavíme se o svazech, nikoliv o sportech, protože řada svazů pod sebou sdružuje více sportů, takže ta skupina bude rozhodně větší než těch 30,“ říká Ondřej Šebek
Ta se ale týká pouze podpory reprezentace talentů a věcí navazujících přímo na vrcholový sport. Bavíme se o svazech, nikoliv o sportech, protože řada svazů pod sebou sdružuje více sportů, takže ta skupina bude rozhodně větší než těch 30.
Ten systém, který jsme nastavili, je prostupný a čitelný. Měly by to být sporty, které jsou populární jak v Česku, tak na mezinárodní úrovni – sporty, které mají širokou členskou základnu a které naplňují i věci, které stát od sportovních svazů požaduje.
Nebude to pro některé okrajové sporty nakonec za pár let likvidační?
Neřekl bych likvidační. Je ale otázka, jestli z veřejných peněz je v pořádku podporovat úplně všechno. Jsou tu podmínky, které od sportovních svazů stát chce. A pokud je budou naplňovat a budou v tom úspěšní, tak se mohou dostat blíž k prioritizaci.
Je to také o finanční spoluúčasti. Řada sportů, které jsou úspěšné, rozhodně nespoléhají pouze na podporu státu. Mají velkou spoluúčast vlastních zdrojů nebo od komerčních partnerů. My se budeme snažit motivovat další, aby se nespoléhali pouze na podporu státu.
Takže jaká byla ta kritéria výběru?
Ta kritéria byla čtyři. Nejvíce bodovaným kritériem byla úspěšnost sportu na multisportovních akcích, jako jsou olympijské hry, potom úspěšnost na mistrovství světa. U kolektivních sportů, u kterých vnímáme, že je jejich šance se prosadit složitější, jsme hodnotili ještě jejich úspěšnost na mistrovství Evropy. To mělo váhu 45 procent.
Dalším kritériem byl počet členské základny, u kterého jsme ještě akcentovali mládež. To mělo váhu 30 procent. Třetím kritériem byla popularita sportu. Zářným příkladem byl třeba v letošním roce baseball, díky kterému jsme šířili české jméno v Asii.
Poslední kritériem, i když má hodnotu pěti procent, je naplňování společenské odpovědnosti svazu. Hodnotíme třeba věci, jako je genderová vyváženost v jejich vedení nebo pořádání velkých mezinárodních akcí na našem území.
Seznam se bude aktualizovat po každých letních nebo zimních olympijských hrách. Proč a jak?
Systém není definitivně prostupně motivační. Z kritérií, která jsou známa, tak největší hodnotu mají úspěchy. Pokud bude nějaký sport, který teď v prioritizované skupině není, úspěšný na olympiádě, tak má velkou šanci, že se do ní dostane.
A naopak. Samozřejmě neplatí, že pokud by na jedné olympiádě neuspěl, tak ty body ztratí. Hodnotíme tři cykly za sebou.
Sporty, které mají nízkou členskou základnu a jsou budovány na úspěchu svých individualit a nevychovají generaci, která na ně naváže, tak budou mít problém v té skupině prioritizovaných dlouhodobě zůstat.
Proč se do výčtu zařadil například florbal? Proč tam není box nebo ragby? A zveřejní se pořadí sportů na seznamu? Poslechněte si celých Dvace minut Radiožurnálu v úvodu článku.
