Drobní živnostníci si čím dál více stěžují na to, jak fungují velké stavební zakázky. Často je to tak, že velká firma dostane peníze od investora a za ty si najímá například pokrývače, malíře nebo topenáře. Jenže ti nemají vůbec žádnou jistotu, že dohodnutou odměnu skutečně dostanou. Trpělivost dochází například cechu malířů a lakýrníků.

6:15 19. dubna 2012 Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

„Pokud nás osloví jako subdodavatele a my jim toto provedeme, nějaká splatnost – to tu neplatí,“ říká podnikatel Josef Urbanský.

Je hodně naštvaný a už ho nebaví počítat peníze, které mu někdo dluží. Podle svých slov řádně podepisuje smlouvy s firmami, kterým dodává konkrétní práci. Jeho zaměstnanci malují místnosti a natírají konstrukce. Potom mu ale zůstávají jenom cáry papíru s razítky.

„Většinou na to není ani reakce, a když, tak reagují třeba že nejsou peníze, nebo se vymlouvají, že taky nemají třeba zaplaceno,“ dodává živnostník.

Ještě horší je, když firma, která mu dluží, nemalou sumu, skončí v konkursu. Celkem mu zákazníci dluží nejméně čtvrtinu peněz.

Nastává paradoxní situace – zakázek není tolik, aby se dalo vybírat, a přitom firma pana Urbanského vybírá. Musí, protože jenom tak dokáže aspoň částečně vyloučit riziko dalších pohledávek.

Zákazníci stále častěji neplatí za odvedenou práci. Trpí tím hlavně malé firmy

Číst článek

Prstem ukazuje na zákonodárce a říká, že jenom ti mohou vyměnit byrokracii za skutečnou pomoc. „Všichni říkají, co dělají pro živnostníky, ale nedělají nic,“ stěžuje si Josef Urbanský.

Jsou to ti nejposlednější řemeslníci v řadě v rámci velkých stavebních zakázek. Přitom to bez nich nejde. Na otázku, jestli se to někdy změní a obchodní smlouvy se budou dodržovat, pan Urbanský jenom krčí rameny.

Martin Knitl, Eva Presová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít