V rakouském pohraničí postrádají české turisty. Lákadel je přitom dost
Může drahé veltlínské zelené kazit příhraniční turistiku mezi Českem a Rakouskem? Kromě úsměvných důvodů existují i ty vážnější. Hranici máme pořád v hlavě, říkají někteří Rakušané z oblastí, které sousedí s Českem. Myslí při tom na počet českých turistů, kteří podle nich nejezdí do Rakouska tak často, jak by mohli.
Zatímco Alpy a divokou rakouskou přírodu Češi mají rádi a stále se tam vracejí, v poklidném pohraničí jakoby scházelo to správné lákadlo.
„Nepamatuju se, že by u tohohle stolu seděl někdy nějaký Čech,“ říká Sepp a zamyšleně kouká střídavě do skleničky, střídavě na vinice na obzoru.
O tom, že by více turistů z Česka v rakouském pohraničí uvítali, se přesvědčil zpravodaj Vojtěch Berger
Jsme ve vinném sklípku nedaleko rakouského města Retz. Česká hranice je na dohled. Na složení hostů tady v šenku, to ale není znát.
„Je tady spousta aut s českou poznávací značkou. Ale přímo sem Češi nikdy nezajdou, chybí tu ten obyčejný lidský, sousedský kontakt.“
Logicky za to může jazyková bariéra. Vídeňačka Karin, která na vinicích tráví kus dovolené, ale vidí i další důvod, proč naopak Rakušané nejezdí tak často na českou stranu.
„U vás máte strašně drahé veltlínské zelené, tady ho seženeme i za polovinu,“ říká v narážce na klíčovou vinnou odrůdu, která se pěstuje na rakouské straně hranic.
Turisty z Česka by uvítali i jinde
Ale v tomhle ten zakopaný pes nebude. Stížnosti na malý počet českých návštěvníků jsou totiž slyšet i v západnější části pohraničí, ve Waldviertelu, kde žádné víno nemají, zato spoustu hlubokých lesů.
Bufet v městečku Litschau je polepený českými nápisy, jako "Otevřeno" nebo "Káva malý" či "Káva míchat". Jazykové chyby čeští turisté určitě odpustí, když už sem ovšem přijedou.
Majitelka kiosku říká, že se tu celkem často zastavují hlavně čeští cyklisté.
Jenže třeba na lesním festivalu u jezera, moc příjemné akci s pivem a altánky s typickou muzikou, nebyla včera z Česka prakticky ani noha, a to je to od hranice jen pár kilometrů.
Šanci má mladá generace
25 let po pádu železné opony a sedm let po vstupu do Schengenu by člověk čekal něco jiného.
Možná že Čechy neláká rakouská část společného pohraničí k častějším návštěvám prostě proto, že je příliš podobná té české.
Změnit tenhle nezájem může nejmladší generace Rakušanů, která se v posledních letech naučila česky ve školách, a která vidí v českých hostech zajímavou příležitost.
Zvětšit mapu
