Obraz nemusí jen viset na zdi. Jde si je i poslechnout, říká k výstavě HraJeTo Homola z Wohnoutu

Kytarista, zpěvák a skladatel kapely Wohnout Honza Homola se nevěnuje jenom hudbě. Na svém kontě má také řadu výtvarných děl, o čemž svědčí právě otevřená interaktivní výstava HraJeTo v pražské TwinArt galerii. Jak vznikl nápad, aby obrazy mluvily? A kdo stojí za projektem Art 332? Vladimír Kroc zpovídal nejenom autora vystavených děl, ale i kurátorku výstavy Renatu Mužíkovou.

Host Radiožurnálu Praha Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Kapela Wohnout při křtu knihy Wohnout: Sladkých dvacet

Jana Homolu z kapely Wohnout přesvědčila k malování kurátorka umění Renata Mužíková | Zdroj: Profimedia

Čí to byl nápad spojit všechny umělecké aktivity do jednoho díla?
Honza: Samozřejmě to byl nápad Renaty, protože ona je vizionář a já jsem vývojář. Občas si to sice prohodíme, ale prvotní popud celé myšlenky putuje z Renatiny hlavy. Já jsem jenom nevěděl, jak to technicky uchopit, což se ale nakonec po docela dlouhé době podařilo.

Přehrát

00:00 / 00:00

Honzova video tvorba je nesmírně propracovaná. V podstatě jde o malá umělecká díla, chválí kurátorka umění Renata Mužíková

A jak jste tedy dosáhli toho, že obrazy hrají?
Honza: Dosáhli jsme toho naprosto jednoduchým způsobem. Dneska už to můžeme říct otevřeně, ještě nedávno jsme ale museli mlžit. Lidi si zřejmě představovali, že přijdou na výstavu, kde bude nějaký strojek a repráčky, a bude to hrát.

Ale my jsme potom na každém obraze odtajnili jednoduchou ikonu v dřevěném kolečku s QR kódem, který každý z nás zná a který spouští každému individuálně na mobilu děj obrazu. V tomto případě tedy animované klipy.

Žádaná jsou tedy sluchátka k chytrému telefonu, protože kdyby to všichni pustili naráz nahlas, tak to bude asi příliš velký chaos.
Honza: Popravdě jsme se těšili na to, že to bude hrát přes sebe. Nejvíce jsme ale bojovali s tím, že se nejdříve spustí reklama. Toho jsme se děsili. Zajímavé taky bylo pozorovat, jak se lidé pokoušejí to spustit. Ne všichni věděli, že stačí namířit foťák jejich telefonů a klip se spustí sám.

Připomeňme ještě, co nebo kdo je Art 332?
Renata: Art 332 jsme vlastně my. Už asi šest let. S Honzou jsme se jednou potkali po jeho koncertě. Já jsem potom viděla jeho kresby, a protože se mi moc líbily, napadlo mě udělat mu výstavu obrazů.

Tušila jsem, že nemaloval. Začal malovat, až když jsem mu řekla, ať začne malovat a udělá obrazy. On obrazy udělal a první výstavu jsme měli v Mánesu. Dneska už jich máme za sebou asi 70.

Co je tedy přesně v galerii k vidění a ke slyšení?
Honza: Je tam 13 obrazů, které vycházejí z nějaké fáze klipu. Napadlo to Renatu při tom, když si pouštěla mojí dvacetiletou tvorbu, co se týče animací a klipů pro kapelu Wohnout. Zastavila si to na telefonu a vlastně zjistila, že okno záběru je sám o sobě obraz.

Když tedy divák přijde a pokochá se obrazem na zdi, může pak namířit telefonem a spustí se mu klip. V jednu chvíli tak vidí obraz i děj obrazu, který v případě klipu trvá většinou tři až čtyři minuty.

Jakou technikou jste pracoval, jak jste klipy převedl do obrazu?
Honza: Nejdříve jsem hledal moment, který z toho klipu vyzobnout. To jsem pak zpracoval v počítači digitální tvorbou, kterou já dělám běžně. Znovu jsem to tedy nakreslil na speciálním tabletu, pak se to tisklo na speciální desky a to jsem znovu celé překreslil. Když to tedy máte celé před očima, tak je to plastické. Je v tom dokonce i lepidlo. Celé to hraje všemi možnými materiály.

Neznamená to ale, že bych neměl rád analogovou filmovou tvorbu. Vždycky jsem strašně obdivoval Švankmajera, Zemana, to jsou ikony. 

Renata: Honzova video tvorba je nesmírně propracovaná. Jsou tam animované věci a v podstatě jde o umělecká díla. Vlastně to vzniklo tak, že jsme udělali projekt Videoart 332, jezdili jsme po besedách, pouštěli klipy, zastavovali je a Honza vyprávěl o technice, kterou to vzniklo, a já si říkala, že to jsou opravdu obrazy. Takže bylo z čeho vybírat.  

Absolutně unikátní ale na tom všem je, že vlastně Honza je člověk, který toto dělá celé od prvopočátku. Není to jenom obraz. Nejdříve musel Honza napsat píseň, potom k ní vyrobit videoklip, takže je to velký proces.

Je tam opravdu 20 let práce. Je to opravdu autorské od začátku do konce. Řekla bych, že je to neopakovatelné a nenapodobitelné, protože to všechno stojí na osobě a osobnosti Honzy Homoly.

Který obraz považují tvůrci výstavy za nejstrašidelnější? A co uměleckým počinům Jana Homoly říkají kamarádi v kapele? Poslechněte si celý rozhovor.

Vladimír Kroc, opa Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme