‚Zaměstnali s odpuštěním kreatury, část lidí to jako otroctví nebrala.‘ Pekárková píše o obchodu s lidmi
Kdo jsou novodobí otrokáři a jak složitý může být opravdový příběh lidí, kterým v jistém smyslu takoví otrokáři pomohli, to je námět nové knihy Ivy Pekárkové S orlem na zádech. „Změnila jsem jména a příběh jsem umístila do neexistující londýnské čtvrti, ale jinak je to absolutně stoprocentně pravda,“ tvrdí Pekárková.
Otrokářství existuje, co svět světem stojí, shrnuje spisovatelka. „Vezmete lidi, násilím nebo jinak je nalákáte někam, odkud jim nedovolíte odcházet. A většinou je přinutíte pracovat. Ale nemusíte je zavírat na klíč, stačí jim výhrůžkami zakázat odcházet. Třeba že když uteče jeden ze dvou, tak se pomstíte na tom druhém.“
V příběhu, o kterém píše Pekárková, se čeští otrokáři zaměřili na své krajany a věznili je v Londýně. Jejich náborář vyhledával sociálně slabé lidi v Česku, které posílal do Anglie, některé odchytil i přímo v zahraničí.
„Až do brexitu měli lidé od nás v Anglii automaticky povolení k pobytu a k práci. Bylo až neuvěřitelné, jaké s odpuštěním kreatury se těm otrokářům podařilo zaměstnat. To by se nepovedlo žádné legální pracovní agentuře,“ popisuje Pekárková.
Za obchodování s lidmi bylo loni v Česku odsouzeno 16 lidí. Oběti nejčastěji směřují do Británie
Číst článek
„Vezmou člověka, který v životě nepracoval, vypadá příšerně, nemá zuby. Je to v podstatě bezdomovec, neumí slovo anglicky a pořádně ani vlastní řeč, není moc chytrý. A oni mu najdou práci. A vlastně z něj otrokáři udělají tímto způsobem člověka, který si sám sebe potom víc váží. To je úplně absurdní. A je tam ten drobný nedostatek, že mu berou peníze, které si vydělá.“
Nejde přitom o malé peníze, zotročený člověk i s přesčasy dokáže vydělat podle Pekárkové asi 400 až 600 liber týdně, v přepočtu 11 až 17 tisíc korun.
Našli domov u otrokářů
„Já jsem si vybrala případ, který je na hraně. Protože z těch obětí dobrá třetina nikdy neuznala, že byla oběťmi,“ zdůrazňuje spisovatelka. Někteří ale vypovídali.
‚Uprchlíci tu nejsou, aby se flákali, ale často jsou to stateční lidé.‘ Vesna Evans sdílí zkušenost z války
Číst článek
„Anglie má neskutečný systém, který se fantasticky stará o oběti těchto činů, obchodování s lidmi. Takže je až zázrak, že někteří lidé – potom, co úřady odhalily to hnízdo a oni sami nevěděli, kam jít – prohlásili, že tam byli z vlastní vůle. Že ty vedoucí milovali a že se o ně hezky starali a že sami nejsou oběti,“ žasne Pekárková.
Mezi nimi byl i pár, který byl před příchodem k novodobým otrokářům závislý na drogách. „Je to naprosto absurdní. Ti lidé, otrokáři, vlastně některým skutečně pomohli. Pravděpodobně jim nevzali občanky a pasy, nezamykali je. A oni tam byli spokojení. Našli domov u otrokářů,“ říká spisovatelka.
Většinou organizuje obchod s lidmi skupina a ten hlavní vůdce má partnerku, popisuje Pekárková: „On je hlava a ona je ten ženský prvek.“
Ve skupině, o které píše Pekárková, se žena o ostatní starala, například jim prala. Případ těchto obchodníků s lidmi jde v současnosti k soudu.
Romové si našli práci
Není pravda, že většina Romů odcházela v minulosti z Česka do Anglie za sociálními dávkami, říká spisovatelka:
Kovačič Hanzelová: Já viděla neochotu zdravotníků, kolega křičící Romy. Tak se prohlubují předsudky
Číst článek
„Já jsem pro ně 16 let tlumočila. A ano, jsou mezi nimi lidé, kteří pobírají sociální dávky, ale daleko méně, než by nás napadlo. A naopak lidé, kteří nebyli schopní najít si práci v Česku, si ji v Anglii za týden našli. Člověk, který si pomalu neuměl říct v hospodě o kávu, dnes prodává na trhu ve tři ráno ryby, naučil se pár výrazů a za pár dní už byl zaměstnaný.“
„Zažila jsem neuvěřitelné věci, kdy lidé po práci skočili. A udělalo jim dobře, že jsou schopní se o sebe postarat,“ zdůrazňuje Pekárková a dodává:
„Samozřejmě některým ‚sociálka‘ pomohla třeba ve výchově dětí nebo s nějakými drobnostmi. Ale bylo až neuvěřitelné, jak Romové nabrali důstojnost. Jsou šťastní, že mohou pracovat.“
Celý rozhovor si poslechněte v audiozáznamu.
