Detailnější informace nemáme, tak můžeme jen spekulovat, že Petr Pavel v rámci vedených rozhovorů čerpal i ze svých armádních zkušeností. Také se mohl vyptávat na fungování systému civilní ochrany.

Přehrát

00:00 / 00:00

Lukáš Jelínek: Pavlova cesta dokládá český zájem na stabilitě Blízkého východu

Izrael ji má na znamenité úrovni, zatímco u nás sice od vojáků i politiků slýcháme, že bychom se měli chystat na válku, ale neodpovídá tomu informovanost a příprava občanů co dělat, když dojde na nejhorší. Izrael nás ostatně může inspirovat i při zvládání situací, jako byla brutální předvánoční střelba na filozofické fakultě.

S Pavlovým nástupem do funkce se česká zahraniční politika stala výraznější a sehranější. Nejlépe to dokládá postoj k ruské invazi na Ukrajinu a komunikace s partnery v Evropské unii a Severoatlantické alianci.

Dohánění evropských restů

Jenže v přístupu k Blízkému východu lze cítit jisté odlišnosti mezi jednotlivými stranami a ústavními činiteli. Ze seriózní role jsme vypadli, když se loni ministryně obrany Jana Černochová na demonstraci zahalila do izraelské vlajky.

Nejšťastnější nebyl ani příslib premiéra Petra Fialy, že budeme izraelským hlasem v Evropě. Není radno se zavazovat k pouhému papouškování, zvlášť když arabsko-izraelský konflikt je komplikovaný a plný dramatických zvratů.

Však jsme také za některé radikálnější postoje loni zaplatili překvapivým zrušením přijetí premiéra Fialy čelnými reprezentanty Nigérie, odpískáním návštěvy ministra průmyslu a obchodu Jozefa Síkely v Saudské Arábii či poklesem akcií v Organizaci spojených národů.

Přitom činy našich politických špiček jsou mnohem pragmatičtější než slova. Stojí například o hospodářskou spolupráci s Katarem, jenž je považován za klíčového sponzora Hamásu. Netrápí je ani to, že podle izraelských tajných služeb mají palestinští teroristé těsné vazby na Turecko, tedy členskou zemi NATO. Prezident Pavel se může pokusit tyto kostrbatosti vyžehlit. Zvlášť když si jako druhou zastávku své aktuální cesty vybral právě Katar.

Asi by bylo příliš odvážné nabízet Českou republiku coby zprostředkovatele či moderátora blízkovýchodního dialogu. Faktem ale je, že stejně jako jsme stáli u počátků izraelské státnosti, tak jsme byli léta oporou palestinské samosprávy. Dobré jméno máme i v mnoha arabských zemích. Už proto má český zájem o tento region hluboký smysl.

Přestože voliči zhusta vyhlížejí, co jim z výjezdů politiků do ciziny kápne, a i Petr Pavel přirozeně otevřel několik bilaterálních témat, tak na významu získává obecný zájem evropských států na stabilitě regionů na jih od nás. Zvlášť když vedle tlumení ozbrojených konfliktů hodláme mírnit migrační tok motivovaný důvody bezpečnostními, sociálními či klimatickými.

Kromě toho jistota transatlantického bloku zvolna oslabuje a Evropská unie se bude muset otáčet intenzivněji než dosud. Také proto je důležité, abychom byli v klíčových destinacích vidět a slyšet. S tím souvisí i loňské asijské turné premiéra Fialy nebo jeho letošní návštěva Indie.

Nyní převzal štafetu Petr Pavel, jenž se dosud soustředil převážně na dohánění evropských restů zbylých po Miloši Zemanovi. Současný prezident je týmový hráč, což má v diplomacii cenu zlata. Snad tedy na jeho návštěvu Izraele nebudeme vzpomínat jen jako na symbolickou a stane se cenným sklíčkem v ucelené mozaice české zahraničněpolitické strategie.

Autor je politický analytik

Lukáš Jelínek Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít