Máloco tolik výstižně ilustrovalo současnou disonanci mezi Británií a zbytkem EU jako scéna z minulé neděle z paláce Chevening House. Britský ministr zahraničí Boris Johnson si tam pozval osmičku kolegů ze střední a východní Evropy. A během přestávky v jednání se dobře naladěný hostitel vydal s náměstkem šéfa české diplomacie Ivo Šrámkem brázdit vody přilehlého jezera na člunu.

Každý vesloval chvílemi jinak (nemluvě o tom, že Šrámka v tom Johnson nechal na začátku sám), moc rychle jim to neplulo, ale oba se u toho hezky usmívali. Prakticky úplně stejně působí i každé vyjednávací kolo brexitu.

Mediálně vděčné záběry rozverných šéfdiplomatů, následované ještě partičkou kroketu, ale zastínily samotnou schůzku, o které se toho předem ani potom moc nevědělo. Náměstek Šrámek později v Lucemburku přiznal, že v jejím závěru došlo i na brexit a že Johnson kolegům z východu unie vysvětloval britský pohled na věc.

Vášnivá objetí i polibky

O 24 hodin později se jala dělat to samé přímo v jámě lvové, tedy v Bruselu, premiérka Theresa Mayová. Také její večeře s Jeanem-Claudem Junckerem a Michelem Barnierem nebyla dopředu příliš anoncována. Šéfka londýnské vlády se na ní snažila získat předsedu Evropské komise a hlavního unijního vyjednavače na svou stranu, aby jí pomohli přimět další evropské lídry k ústupkům a co nejrychlejšímu posunutí rozhovorů o brexitu k jednáním o budoucích vztazích a přechodném období.

Neúspěšně. V porovnání s podobnou večeří v dubnu v Londýně ale tahle (aspoň zatím) neskočila obří diplomatickou blamáží. Juncker a Mayová svorně prohlásili, že jednání proběhlo v přátelské a konstruktivní atmosféře, což účastníci sedánku ve 13. patře paláce Berlaymont demonstrovali vřelými polibky při rozloučení. Nejvášnivější objetí bylo asi v podání Junckera a britského ministra pro brexit Davida Davise.

Zprávy o chystané předsummitové „ofenzivě šarmem“ přicházely z ostrovů už několik týdnů předem. Podle nejlepších tradic britské diplomacie vsadil Londýn na to, že si své požadavky vymůže dohodou s ostatními lídry a přeskočí hlavního vyjednavače Barniera. Když s tím Mayová narazila v Berlíně i v Paříži, pokusila se aspoň získat „bruselské hlavouny“ na zmáknutí Merkelové, Macrona a spol.

Ani tenhle tah ale britské vládě zjevně nevyšel. V návrhu závěrů páteční schůzky k brexitu jasně stojí, že pokrok v jednáních není dostatečný a že ho lídři znovu posoudí v prosinci. Minimálně do té doby má londýnský kabinet evidentně smůlu. Že to zkouší zleva-zprava, je legitimní. Dokládá to ale přetrvávající britské nepochopení procesu vyjednávání o brexitu, na který Britové sami přistoupili.

Vyjednavač je jen jeden

Ukázkovým příkladem je neustálé dožadování se větší flexibility unijních vyjednavačů. I kdyby byl Michel Barnier z gumy, nic to Londýnu nebude platné. Francouzův manévrovací prostor je jasně vykolíkovaný mandátem od premiérů a prezidentů sedmadvacítky a jemu nezbývá než se držet na úzce vymezeném hřišti. Britové se s tím ale jakoby ne a ne smířit.

„Rádi si poslechneme britský názor, ale vyjednavač je jen jeden,“ komentoval vysoce postavený unijní diplomat snahy Británie. Ta má neustále také problém s tím, že Brusel chce všechno na papíře, a nedokáže – nebo nechce – přistoupit na to, že unii nestačí, že to Mayová veřejně řekla. Jako její vágní příslib, že Londýn bude ctít své finanční závazky i nějakou dobu po vystoupení z unie.

Když Boris Johnson odpichoval od břehu loďku s náměstkem Šrámkem na palubě, dvakrát zopakoval, že to bude úžasný úspěch. Asi měl na mysli plavbu s českým diplomatem, možná si to samé ale stále myslí také o brexitu. Unijní diplomaté připouštějí, že po projevu britské premiérky ve Florencii naděje na úspěšné dotažení jednání o britském odchodu výrazně stouply. Garantováno ale nic rozhodně není, dodávají jedním dechem. Zejména pokud ostrovní partneři nezmění přístup…

Filip Nerad Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít