Před jednou z pražských porodnic postává sedm mužů v čele s premiérem Andrejem Babišem (ANO), ministrem zdravotnictví a čtyřmi doktory a pro televizní přenos představují projekt s názvem Porodnictví pro 21. století.

Jedna žena se ve videu přece jen najde: je jí tlumočnice do znakové řeči stojící v rohu.

O nás a stále bez nás

Vtipy, jak bude české porodnictví natolik moderní, že brzy začnou rodit i muži, ovládly po zveřejnění fotografie celý internet.

Podobného faux pas se přitom Babišova vláda dopustila už před lety, kdy na podobně laděné fotce skupina mužů obdivovala porodní lůžka. Ženy u toho zase nebyly – možná proto, že se zrovna staraly o děti, nebo rodily.

Převzato z Plusu

Ale nechme uštěpačnost stranou: nejde ani tak o to, že by se debaty o porodnictví měly vést výhradně se ženami, jako spíš o to, že by se s nimi měly vést alespoň trochu. Stejně jako u případu z Bílého domu nebo Saúdské Arábie je i česká varianta do očí bijícího all-male panelu především smutným ztělesněním úrovně politické diskuse u nás.

A vlastně nejen jí: kromě tří politiků jsou totiž na fotce také lékaři. Žádná zdravotní sestra, žádná porodní asistentka, tedy lidé, se kterými se rodičky během porodu dostávají do největšího a nejužšího kontaktu. Ve fotce tak znovu ožívá legendární výrok porodníka a bývalého pražského primátora Bohuslava Svobody z ODS „já jsem odrodil stovky dětí“, kterým nevědomky shrnul přístup lékařů k rodičkám u nás. Porody u nás, zdá se, nejsou pro holky. Rodí přece doktoři.

Nemá smysl pouštět se do větších debat o genderové rovnosti, vytahovat jeřábnice, ušklíbat se, že ve světě ideálního zastoupení žen a mužů je přece jedno, kdo o jakém tématu mluví – jsme si v něm přece všichni rovni. Nikdo ani nechce tvrdit, že by z tématu porodů měli být muži jakkoliv vyloučeni, naopak: v zahraničí je běžnější než u nás, že partneři své ženy u porodů podporují, zajímají se o průběh těhotenství, jsou součástí předporodních příprav.

A nejde jen o otce. I v jiných zemích samozřejmě existují porodníci a je to tak bez debat správně. Jenže je to právě české porodnictví, které je proslulé vysokou mírou paternalismu k rodičkám.

Jedním z důvodů, proč mezi ženami v Česku panuje taková míra nedůvěry v institucionální porodnice a lékaře především, je nepříjemná zkušenost s nerespektujícím vedením porodu. Každá žena, která při jednom z nejdůležitějších okamžiků svého života zažila nevhodné zacházení, nebo přímo ponižování, musí fotku sedmi mužů a jejich projektu brát trochu jako výsměch. Ve většině porodnic se totiž běžně nerespektují doporučení Světové zdravotnické organizace, mezi něž patří co největší pochopení k potřebám rodiček.

Seznam, obsahující celou řadu postupů, které jsou pro hladký a bezpečný průběh porodu podstatné, vydala WHO už v roce 1999. Stávající praxe porodů v Česku však jeho body neustále zpochybňuje. I takové věci jako nerušený kontakt dítěte s matkou po porodu nebo zajištění plynulého porodu bez zbytečných zásahů jsou u nás nahlíženy jako vysoce alternativní.

Svůj podíl na tom má kromě jiného i pokřivené vnímání porodu jako medicínské operace, a to ačkoliv jde o proces, který se ve zdravotnictví odehrává skutečně často. Možná by pro vybudování „porodnictví pro 21. století“ stačilo, kdyby se začalo respektovat více než 20 let staré doporučení Světové zdravotnické organizace a kdyby do podoby českého porodnictví mohly větší měrou mluvit ty, kterých se nejvíc týká – rodičky a porodní asistentky.

Autorka je komentátorka serveru A2larm.

Apolena Rychlíková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít