Možná mnohem důležitější je, že tento prostor nabyl zcela konkrétního politického významu, a to hned ve dvojím smyslu.

Přehrát

00:00 / 00:00

Na jeruzalémském uzlu přibyla další smyčka

Upíná se k němu židovské i palestinské národní hnutí. A zároveň je možné Chrámovou horu, případně boj o pravomoc nad ní, použít jako politický nástroj – jako nástroj mobilizace nebo odvádění pozornosti. Celému problému napomáhá fakt, že mentálně uchopit problém osudu Chrámové hory je celkem komplikované.

Rozmotávání zašmodrchance

Momentálně má celý Jeruzalém pod kontrolou Izrael. Část, kde leží Chrámová hora, ale do roku 1967 ovládali Jordánci, a proto podle některých názorů jde o okupované území. Jenže Izrael celý Jeruzalém považuje za své nedělitelné hlavní město.

A současně také platí, že Izraelci ponechali správu Chrámové hory muslimské nadaci, která trvá na tom, že na místě se mohou modlit jen muslimové.

Na Chrámové hoře je přítomna izraelská policie, což mnozí Palestinci chápou jako porušení posvátnosti místa. Ovšem aby byla situace ještě složitější, právě příslušníci izraelské policie mimo jiné bedlivě hlídají, aby se žádný nemuslim na místě nemodlil. Ostatně nemuslimové, včetně židů a křesťanů, mohou přijít jen mimo dobu, kdy se zde modli muslimové.

Poslední projev tohoto nábožensko-politického zašmodrchance připadl na dny, kdy končí ramadán a muslimové si připomínají svátek obětování Abrahámova syna. Jenže také Židé slaví svátek, a to 9. den měsíce av, tedy právě zničení jeruzalémského chrámu.

Podle zpráv v arabském tisku se poslední problém vyhrotil proto, že skupiny „sionistických osadníků vtrhly do mešity Al-Aksá“. Aby se toto vtržení mohlo uskutečnit, izraelská policie prý vyhnala muslimské věřící. Potíž je, že podobně formulované zprávy jsou vlastně pokusem o vyvolávání vášní, případně násilí.

Na místo nedorazili „osadníci“, ale židovští věřící. Nevtrhli, ale přišli. A nikoli do mešity Al- Aksá, ale jen na chrámový okrsek, v jehož rohu Al-Aksá stojí. A nevyhnali muslimské věřící, ale palestinské mladíky, kteří chtěli příchodu židovských věřících zabránit i za cenu fyzické konfrontace.

V očích některých arabských pozorovatelů je ovšem i židovská návštěva místa oplakávaného chrámu chápána jako agresivní čin. Je ovšem pravda, že mezi židovskými věřícími přišli nejméně dva pravicoví poslanci a jeden z nich na místě zazpíval izraelskou hymnu.

Jeruzalémský syndrom

Kolem Chrámového okrsku prostě panuje psychóza, v níž je jakýkoli ústupek chápán jako osudová prohra, která povede k dalším ponižujícím ztrátám, a proto se nejen nesmí ustupovat, ale nebezpečný je jakýkoli vstřícný krok.

Zatím se neví, jestli spor povede k větším srážkám, nebo třeba válce. Už teď má ale vývoj dva zásadní vnitropolitické dopady v Izraeli.

K hlasům, které odmítají jakákoli židovská práva na nejposvátnějším místě pro židy, se velmi hlasitě připojila i izraelsko-arabská strana Raam, která se nedávno stala součástí nové protinetanjahuovské koalice. Jak dlouho asi taková strana vydrží v izraelské vládě?

A současně premiér Naftali Bennett neděli po střetech mluvil o právu židovských věřících se na Chrámové hoře modlit. Krátce poté jeho úřad vydal prohlášení, že platí status quo, což znamená, že pod tlakem změnil názor a židům jejich práva upřel.

Skoro jako by chtěl potvrdit Netanjahuovu kritiku, že Bennett je nezkušený a nerozhodný. Netanjahu vycítil šanci. Jistě, izraelské i jiné vlády odcházejí a přicházejí, Chrámový okrsek zůstává.

Autor je komentátor Českého rozhlasu

Jan Fingerland Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít