Průmyslník Wichterle: Česko jako čipová velmoc? Hezké, ale fronta na investice v Česku se fakt nestojí
- Už před dvěma lety přišli podnikatelé s výzvou s názvem Druhá transformace. Požadovali v ní po politicích, aby zlepšili podmínky pro podnikání v Česku, protože potenciál z 90. let, kdy Česko těžilo z první ekonomické transformace a levné ceny práce, se již vyčerpal. V zemi podle podnikatelů chybí také silné české značky s přidanou hodnotou.
- Jedním z iniciátorů výzvy byl průmyslník Martin Wichterle, majitel strojíren Wikov Industry a skláren Bomma a Rückl. Jak se dívá na současné vize vládních politiků o čipové velmoci a centru jaderné energetiky v Evropě? Martin Wichterle byl hostem v pořadu Peníze a vliv.
Česko jako ekonomická křižovatka Evropy nebo jako čipová velmoc se spoustou jaderných elektráren. Sledujete prohlášení politiků? A co na to říkáte?
Samozřejmě prohlášení politiků sledujeme pozorně. Nevím, jestli nás čipy nebo jaderná energetika zachrání, ale je to určitě jeden z mnoha kroků, který před námi stojí. Jestli chceme být úspěšným státem, samozřejmě se nejedná jenom o investice do energetiky nebo o podporu určitého segmentu. Je tu celá řada opatření, které nám chybí a které jsme bohužel měli učinit už před mnoha lety. Teď je budeme muset velice rychle dohánět.
Co nám hlavně chybí?
Jistě je to také infrastruktura, ale pak jsou tu věci, které nevyžadují tak zásadní investice. Třeba digitalizace nebo zásadní problém, na kterém se možná zbrzdil celý růst české ekonomiky už před mnoha lety, a to je nedostatek kvalifikované pracovní síly. Pokud nebudeme mít schopnost přilákat lidi, kteří tu budou chtít studovat, pracovat nebo podnikat, o které je ve světě obrovský boj, tak to zcela prohrajeme.
Čím to je, že ani předchozí vlády nedokázaly udělat věci, na které stačí změnit legislativu? Nezůstane nyní zase jenom u prohlášení: tohle chceme, ale pak se neudělá nic?
Bohužel, trochu jsme zlenivěli. Politickými tématy se staly věci jako EET, poplatky u lékaře nebo kdo dostane přidáno. A naprosto vymizely jakékoliv dlouhodobější vize, jak posunout tento stát a jak ho učinit konkurenceschopným.
Uzavřeli jsme se a zastavili rozvoj průmyslu. Když to nezměníme, prohrajeme, říká podnikatel Wichterle
Číst článek
Tak teď tady máme vizí hned několik. Pan premiér má vize, podnikatelé mají vize, ministr průmyslu Síkela má vize. Takže jste spokojený?
Nastartoval se určitý proces. My jsme začali už před dvěma lety s druhou ekonomickou transformací, což byl nějaký „wake up call“, a teď to již plně dolehlo i na politiky. Protože jsme se zastavili a myslím, že si celá společnost uvědomuje, že se něco musí stát. A že teď je správný moment, aby se začalo řešit, kam se dál vydáme. Musíme najít nějaké odvážné kroky, které nás posunou, protože jinak úplně zamrzneme.
Vraťme se ale k otázce, proč doposud nešlo udělat nějaké změny, třeba aby k nám mohlo přijít víc lidí zvenku? A cítíte, že by to teď už mohlo být jinak?
Cítím, že je tady čím dál větší vůle a dobrý moment k odvážnějším krokům. Opravdu jsme strašně zaspali. Zatímco sousední země jako Německo, Polsko, Maďarsko začínají o kvalifikovanou pracovní sílu bojovat, my jsme se zcela uzavřeli a zastavili jsme tím rozvoj průmyslu. V podstatě už nejsme atraktivní pro zahraniční investory, protože když u nás budou investovat, tak stejně neseženou pracovní sílu. Bohužel ale ničím jiným než prací nezbohatneme, a jestli budeme dále pokračovat cestou úplného uzavření se, tak prostě dopadneme špatně. A to už vidí i politici.
Zapadají zveřejněné strategie politiků do toho, co chce vaše výzva druhá transformace? Je to to samé, nebo vám tam něco chybí?
Myslím, že ty zásadní věci jsou dobře pojmenovány. Teď je otázka, s jakou odvahou a intenzitou se do těch kroků tato nebo budoucí vláda pustí. Jedna věc je proklamovat nějaký záměr a druhá věc je, že když si vytyčíte cíl, tak je důležité nejenom kudy půjdete, ale jakou rychlostí se budete pohybovat. A to je velkou výzvou právě pro politiky a vůbec celý státní aparát, aby si ten problém a jeho hloubku uvědomili a začali konat.
Chybí kvalifikovaní
Řeknu to za sebe. Mně v těch vizích chybí nějaké konkrétní termíny. Tedy do kdy a jak se to má naplnit, a hlavně kdo a z čeho to zaplatí. Jistě můžu říct, že chci přilákat investora, který tady vybuduje velkou továrnu na čipy nebo na baterie, ale my soutěžíme s dalšími zeměmi ve světě, které jim nabízejí i peníze. Takže my je budeme muset asi vydat také...
Tak samozřejmě je to otázka struktury rozpočtu, alokace jednotlivých zdrojů a jak jste zmínila, termíny chybí. Opravdu ten čas tiká. Tato vláda má velice krátký čas, aby před volbami ještě stihla něco prosadit. A pak musíme doufat, že následující vlády v těchto krocích budou pokračovat, protože jsou to kroky ne na jedno volební období, ale na celou řadu dekád. Všechny ty iniciativy, konference a diskuse jsou ale možná také důležité v tom, že aspoň vzniká něco jako český národní zájem nebo nějaký konsenzus, na kterém by se politické reprezentace byly schopny dohodnout. Že i když budou bombardovány dalšími volbami a vládami, tak je shoda na tom, že je to nutné udělat. A je jen otázkou jak rychle.
Manažer Centropolu: Ceny energií bych si na tři roky dopředu nefixoval. Neviděl jsem to ani v Německu
Číst článek
Myslíte si, že opozice, kdy tou největší stranou je hnutí ANO, bude ochotná se domluvit s politiky a s podnikateli na pokračování změn? Zkoušeli jste s nimi mluvit i vy, za výzvu Druhá transformace?
Ano, hovoříme se všemi, kteří se zúčastňují toho procesu, což je logicky i opozice. Nemáme žádné politické ambice ani nechodíme se zásadními politickými tématy, pro nás je důležité najít konsenzus. Teď jsme (minulý týden – pozn. red.) hovořili se členy vedení poslaneckého klubu ANO. Předeslali jsme naše témata a diskutovali, jaké body z toho seznamu jsou pro ně důležité, akceptovatelné, jaké chtějí prosazovat.
A co jste se dozvěděli?
V podstatě to, co jsme chtěli. Cítí potřebu tyto témata zdvihnout a akcelerovat český hospodářský vývoj a transformaci, která nás čeká. Je to samozřejmě o vůli, odvaze a rychlosti.
Ještě se vrátím jednou k těm konkrétním věcem. Čím by se podle vás jako průmyslníka tedy mělo začít? Co je teď ten nejpalčivější problém české ekonomiky, který jde vyřešit třeba do konce roku?
Do konce roku se toho asi moc nestačí, ale je celá řada témat, která jsou už opravdu velice dobře připravená a jsou v téměř paragrafovém znění. Jedná se o návrhy týkající se migrace kvalifikované pracovní síly nebo stavebního zákona. Asi to nejpalčivější pro hospodářský růst je opravdu otázka kvalifikované pracovní síly. Protože říci, že budeme čipová velmoc, což už je trošku optimistická vize, je hezké. Ale i současní investoři v Sasku, kteří tam přicházejí budovat čipové továrny, řeší obrovské problémy ohledně kvalifikované pracovní síly. A to je tam ta situace pozitivnější, navíc Německo vytváří v současné době velké pobídky právě pro kvalifikovanou pracovní sílu. To znamená, že investorům nestačí, že jim poskytneme nějaký pozemek nebo jim dáme slevu na daních. Ano, i toto je zásadní problém. Ale klíčová je ta kvalifikovaná pracovní síla. Opravdu za českými hranicemi nikdo nestojí frontu a nečeká, že přijde do ČR pracovat nebo podnikat. Pokud nebudeme atraktivní zemí právě pro kvalifikovanou pracovní sílu, tak to prohrajeme stoprocentně s jakýmikoliv investicemi i s jakýmikoliv zákony.
A co bychom museli konkrétně udělat, abychom tedy najednou byli atraktivní?
Předně musíme zlepšit legislativu. Musíme učinit takové kroky, aby když sem jakýkoliv podnikatel chce dostat IT specialistu z Indie, tak nebude čekat dva roky. To nebude čekat nikdo, ani ten Ind. Německá firma je schopná dostat takového člověka do Německa za šest týdnů. Tak to je první předpoklad. A pak samozřejmě je to o tom udělat z ČR atraktivní, příjemnou, hezkou zemi, kam lidi mají chuť přijet, studovat, žít, pracovat a podnikat, což je zas už delší trasa. Ale musí se začít.
Šéf Hospodářské komory: Vláda by měla za investici do čipů nabídnout americké onsemi až 20 miliard
Číst článek
Nekalí trochu záměry na příjemnou atraktivní zemi pro studium a podnikání třeba současný konsolidační balíček, který je ve Sněmovně? Vláda chce na jeho základě například podnikům zvednout daně z příjmu z 19 na 21 procent a seškrtat řadu dotací. Máte s tím problém?
Vůbec žádný. Pro českého podnikatele sazba 19 nebo 21 procent není zásadní záležitost. A jestli vláda seškrtá dotace a bude je alokovat do extrémně růstových oblastí, jako je třeba podpora vědy a výzkumu a dalších záležitostí, tak my to přivítáme. V tom není podle mě problém ani pro zahraniční investory.
Váš Wikov Industry má mimochodem jeden závod v Německu. Když srovnáte tedy podmínky pro podnikání v Německu a v Česku, tak kde se vám líp podniká?
Obě země mají své komplikace. V Německu je pracovní síla poměrně vyspělejší, spolehlivější a panuje tam trošku větší řád. Jsme tam ale svázaní spoustou předpisů, které jsou už někdy nad rámec logického uvažování, ale pořád je to země, kde se podniká relativně dobře.
Vyrábíte převodovky, mimo jiné také pro větrné elektrárny. Jak se díváte do budoucnosti a ovlivňuje vás nějak třeba Green Deal? Neskončí nějaká část vašeho byznysu, protože se globální ekonomika mění?
Ekonomika se deglobalizací opravdu mění a je to na na flexibilitě každého podniku, jak se s tím porve. Ale každá změna přináší nejenom rizika, ale obrovské příležitosti pro růst. Když máte dobré produkty, tak ve světě vždycky uspějete.
Změna je příležitost
Musíte třeba udělat nějakou odbočku z toho, co vyrábíte teď, právě kvůli tomu, jak se svět mění?
Každý den samozřejmě přemýšlíme o tom, na jaký trh a s jakými produkty jít, jak ty produkty vylepšit. O to je vlastně podnikání atraktivnější, že se pořád něco děje. Důležité přitom je, že když máte svoje vlastní produkty a nejste v té subdodavatelské pozici, tak vám to otevírá možnosti jít na jiné trhy jak geograficky, tak i oborově. A to je právě to, kam by se také měl posunout český průmysl z té subdodavatelské pozice, protože jinak ztrácíte na přidané hodnotě a ztrácíte i manévrovací schopnosti v okamžicích změny či krize.
Dá se říct, že díky tomu, že vyrábíte převodovky pro větrníky, lokomotivy a další, tak pro vás je Green Deal vlastně dobře?
Vlastně ano. Je to změna a změna je příležitost. A pokud k té změně nebudete přistupovat jako k ohrožení, ale právě příležitosti, tak se to vždycky dá vyhrát.
Před lety jste koupil dvoje sklárny, Bomma a Rückl. Ty měly asi hodně horké chvilky loni v energetické krizi, kdy vylétly do neuvěřitelných výšek ceny plynu. Ve sklárnách je to naprosto klíčová energie. Jak jste přežili ten rok a co bude dál?
Napřed jsme se samozřejmě strašně lekli, protože plyn je ve sklárnách signifikantní náklad. Museli jsme udělat jedinou věc, a to zdražit. A díky tomu, že jsme asi měli dobré produkty, tak zákazníci to akceptovali. Vlastně to byla dobrá zkušenost, že nás zachránil princip vlastního dobrého produktu a mohli jsme jít na trhy, které nebyly tolik postiženy pandemicky, energeticky nebo hospodářsky. Takže jsme minulý rok přečkali velice dobře a i tento se nám daří a rosteme.
To zdražení akceptovali zákazníci v zahraničí?
Ano, drtivá většina je v zahraničí.
Takže jsou všichni stejní, když Češi také akceptovali zdražení, sice ne skla, ale potravin a všeho dalšího?
Nic jiného nezbylo. Prostě jsme si řekli, že teď to dostaneme na cenu, kterou nás to stojí vyrobit plus nějakou rozumnou marži. A buď to ten trh přijme, anebo se rozloučíme.
Česká ekonomika je na křižovatce. Největší šance k její proměně je Green Deal, míní Juchelka
Číst článek
Nebylo v tomto světle vlastně zbytečné, že stát zastropoval ceny plynu a energie i pro podniky?
To se strašně složitě hodnotí. Je tady celá řada podniků, které měly obrovské problémy, protože třeba jely na spotové ceně plynu a bylo to pro ně úplně destrukční. Myslím, že reakce Evropy měla přijít dříve. Z hlediska Německa tam bylo obrovské váhání a trh s elektřinou a plynem se vymkl z rukou. Státy by sice měly nechat trh volně běžet, ale v takovém okamžiku by měly reagovat. V Americe, když na burze něco stoupne nebo klesne o deset procent, tak to regulátor vypne a řekne: uklidněte se. A až se uklidníte, tak vám tu hračku zase spustíme. Evropa reguluje úplně všechno, ale když se trh vymkl z rukou, tak nereagovala. To byla velká chyba, která způsobila šok celé řadě odvětví. Různé firmy na to byly různě připraveny a asi se jim nedá vyčítat, v jaké momentální situaci byly.
Když se ještě vrátím k Wikovu. Měli jste montážní závod na převodovky v Rusku, kam jste zastavili dodávky po loňské agresi Ruska na Ukrajině. Dříve jste mluvil o obavách, že vám ho Rusko zestátní. Jak to dopadlo?
Měli jsme tam společný podnik a teď úplně nevíme, co se tam děje. My bychom samozřejmě rádi ten podíl prodali, ale nevím, jestli se to podaří. My jsme se s tím trošku vnitřně rozloučili a vrháme se na další trhy. Stavíme montážní závod v Indii, dokončíme jednu akvizici v Kanadě. Vlastně nám ten vývoj ve světě dává nový pohled na to, kam se orientovat, a je to další výzva.
Nebyla to od začátku chyba jít podnikat do Ruska?
Nebyla, kdyby se tam konkrétně pár lidí nezbláznilo.
Nedalo se to čekat?
Bylo docela fajn tam podnikat. Rusko akceptovalo české produkty jako velice dobré a srovnatelné s německými a nic nenasvědčovalo tomu, co se tam událo.
Váš děda byl slavný Otto Wichterle, vynálezce kontaktních čoček, váš praděda založil továrnu na převodovky, ale i auta – Wikov. Co byste chtěl, aby bylo jednou symbolem vaší éry?
Ježíšmarjá to nevím. Měl bych radost, kdyby mě nějak přežily naše fabriky. Protože úspěch je daný tím, že vybudujete něco, co má dobré základy, co přežije změnu vedení i majitele a popřípadě nějaké hospodářské krize. Takže jestli tu zůstanou naše podniky pod našimi značkami dál nehledě na to, kdo je bude vlastnit, tak se budu z nebíčka dívat a říkat si, že jsem tomu dal dobrý základ. To by mi stačilo.
Zůstanete u strojírenství, nebo se ještě chystáte vstoupit do nějakých jiných oblastí, jako bylo dříve sklo?
Ne. Já už jsem tak přetížený těmi dvěma obory a také se trošku věnuji i veřejnému prostoru, což mi taky spotřebovává spousta času, že už nějaké další podnikatelské dobrodružství v jiných oborech neplánuji.
