Česko bude potřebovat až pět nových ‚Temelínů‘ na plyn. I proto zřejmě dorazila plynová renesance
Často si můžeme číst otázky, jestli spalování uhlí skončí v Česku už v roce 2027, nebo 2033 nebo až 2038. Je to samozřejmě zajímavé téma, jenže mnohem důležitější jsou i jiné otázky. A totiž – jaké palivo či energie to uhlí nahradí, abychom měli dost elektřiny za rozumnou cenu?
V poslední době lze často slyšet jako odpověď na tuto otázku slovo „plyn“. Přitom ještě nedávno šlo o poněkud toxické palivo. Česko je jednak na rozdíl od uhlí závislé na jeho dovozu, dříve navíc z nevypočitatelného Ruska. A to po vpádu na Ukrajinu loni v únoru zasadilo chuti více využívat zemní plyn drtivou ránu. Země EU se pak zavázaly, že budou dobrovolně spotřebu plynu snižovat.
Státní ČEPS zaplatí za zásobníky plynu od RWE přes 8,5 miliardy. Firmy uzavřely kupní smlouvu
Číst článek
Druhý problém je, že plyn je fosilní palivo stejně jako uhlí, ačkoliv s méně emisemi CO2. Stejně ho ale evropský Green Deal odsuzoval v krátké době do historie. Podle návrhu takzvané taxonomie ze začátku roku 2022 chtěl Brusel přejít na „zelené plyny“ nahrazující zemní plyn do konce roku 2035.
Situace se však alespoň v Česku mění. Spotřeba plynu výhledově naopak poroste. Prvním znamením stoupající důležitosti plynu je, že se vláda rozhodla po více než 20 letech opět majetkově vstoupit do plynárenské infrastruktury a prostřednictvím státního ČEPS koupí za 9 miliard korun firmu RWE Gas Storage. V jejím vlastnictví je šest tuzemských podzemních zásobníků plynu, které jsou klíčové hlavně pro bezpečné zásobování země během zimního období.
Na prodej je přitom ještě další sousto, a to společnost Net4Gas. V jejích rukou je tranzitní soustava umožňující dovoz plynu do země. I o tuto firmu, která dnes patří rakouské Allianz a kanadskému fondu Borealis, jejichž strategie se řídí čistě komerčními zákony nikoliv energetickými přáními politiků, se podle důvěryhodných informací stát zajímá.
Její koupě by přitom dávala větší logiku než samotné zásobníky. Ruský potrubní plyn vedoucí k nám přes Ukrajinu i přes Německo (systémy Nord Stream) je totiž passé a Net4Gas se bude muset přeorientovat na propojení s potrubím, které vede k terminálům na mořích, kam mohou připlouvat tankery se zkapalněným plynem LNG ze zemí jako je USA nebo z Blízkého východu. Případně přebudovat strukturu trubek na vodík. Pro zadlužený Net4Gas je to ale zřejmě „mission impossible“.
Kolik dá stát za zásobníky, které koupí od RWE? Mohlo by jít o sumu okolo 10 miliard korun
Číst článek
Dalším důkazem, že se toxicita využívání plynu v Česku rozplývá, je nepochybně prohlášení ministra průmyslu a obchodu Jozefa Síkely (STAN) o tom, že plyn bude strategickou komoditou nejméně do roku 2045. A také jeho sdělení, že stát jedná o dlouhodobých kontraktech. „Velmi slibně se rýsují dlouhodobé kontrakty na dodávky plynu z Alžírska, Kataru a Ománu,“ řekl Síkela tento týden českým velvyslancům.
Signál obratu přichází také z řad průmyslu. Ten v obavě, že odstavení uhelných elektráren přinese další tlak na ceny elektřiny a hrozbu nedostatku jejích dodávek, prosazuje zjednodušení stavebního povolení právě pro nové plynové elektrárny. Podle prezidenta Hospodářské komory Zdeňka Zajíčka, jinak dlouholetého politika ODS a donedávna i poradce premiéra Petra Fialy (ODS), by se měly jednoduše nechat postavit plynové elektrárny všude tam, kde stojí uhelné.
Dvě nohy energetiky
Návrat apetytu více využívat zemní plyn je celkem jasný. Po loňských turbulencích kvůli krácení dodávek z Ruska se jeho cena díky překvapivě bohatému zásobování Evropy LNG snížila na téměř předkrizovou, a tedy přijatelnou úroveň.
Státní ČEPS koupí podzemní zásobníky plynu od RWE. Investice se má podle Fialy vrátit do deseti let
Číst článek
Zelené plyny a vodík, které by fosilní zemní plyn mohly nahradit, jsou speciálně v Česku zatím opravdu hudbou budoucnosti. A v neposlední řadě – Česku prostě chybí jiné zdroje s takzvaně rychlým nájezdem, které mohou vyplnit kolísání dodávek v elektrizační soustavě.
To se bude prohlubovat kvůli rychlé výstavbě obnovitelných zdrojů (OZE), hlavně solárních elektráren. Pro představu, žádostí o rezervaci kapacity na soláry bylo loni celkem ve výši 10 GW (gigawatt), což odpovídá zhruba deseti blokům jaderného Temelína.
Právě jaderné elektrárny mají být vedle OZE druhou hlavní nohou, na kterou má budoucí energetika bez uhlí stát. Zatímco výroba OZE velice kolísá, jaderné elektrárny zase jedou fakticky jen v základním módu. Je tedy potřeba něco doprostřed, co by výkyvy rychle vyrovnalo, když zajde slunce nebo přestane foukat vítr. Rychlé jsou vodní elektrárny, na to ale Česko nemá dost veletoků a velehor, a zčásti malé modulární reaktory. To je ale zatím také jen holub na střeše.
‚Bez plynu to nepůjde‘
Jak je ale reálné, že se skutečně Česko vrhne na výstavbu plynových elektráren a opravdu zvýší spotřebu plynu? Těžko si představit, že by to šlo alespoň bez nějakého dlouhodobého kontraktu, který sice zmínil ministr Síkela, zatím ale není známo nic konkrétního. Důležitý je jednak z pohledu spolehlivosti dodávek, ale i nějaké predikovatelnosti cen. Jakýkoliv dlouhodobější výkyv ceny plynu směrem vzhůru totiž může zápal pro plynovou renesanci opět zchladit.
Konec uhlí do roku 2033 hrozí nedostatkem elektřiny, říká Brabec. ‚Termín je realistický,‘ míní Hladík
Číst článek
Podle experta a řídícího partnera poradenské společnosti EGÚ Brno Petra Čambaly, který odpovídal na otázky Českého rozhlasu, se spolehlivost dodávek pojí pochopitelně více s dlouhodobým kontraktem, než současným nakupováním plynu na trhu s krátkodobými produkty.
„S cenou to bývá o něco složitější, bývají období, kdy je lépe nakupovat na spotu a období, kdy je vhodnější realizovat maximum z dlouhodobého kontraktu a přebytky třeba prodávat na spotovém trhu. Každopádně zatím nemáme žádné indicie, že by jakýkoli český subjekt směřoval k tomu, že dlouhodobý dodávkový kontrakt uzavře. Ať už s producenty LNG, nebo potrubního plynu třeba z Norska. To však neznamená, že by plyn pro české spotřebitele nemohl být dlouhodobě zajištěn. Jen se tak bude dít skrze zprostředkovatele s uzavřenými dlouhodobými smlouvami. Důvodem je malá velikost českého trhu s plynem vzhledem k velikosti mezinárodního obchodu s LNG,” vysvětluje Čambala.
Odchod od uhlí, který je jen výše zmíněnou otázkou času, bez plynu podle Čambaly skutečně nepůjde. V případě útlumu uhlí již do roku 2033 by to znamenalo postavit několik velkých paroplynových bloků čistě pro výrobu elektřiny. „Celkově to může znamenat potřebu nejméně 5 GW nového instalovaného výkonu jen v plynových elektrárnách,“ uvádí.
Nejde přitom jen o výrobu elektřiny, ale i tepla, ve které má uhlí stále silnou pozici. „Máme-li do deseti let opustit uhlí i ve výrobě tepla, je jeho dočasná náhrada plynem zcela nezbytná. Produkční kapacity ‚neplynových‘ technologií nejsou a nebudou pro takto rychlý přechod dostatečné. Přechodné navýšení spotřeby plynu je pro dekarbonizaci energetiky nutné,“ upozorňuje.
Levná energie?
Obrat politiků čelem k plynu by mohl být dobrým signálem pro případné investory do uvedených nových zdrojů. „Stát by měl vlastnit to, co považuje za nápomocné pro realizaci vlastní dlouhodobé strategie v energetice. V současné době, která je pro celé plynárenské odvětví velmi komplikovaně čitelná a která kvůli tomu omezuje akceschopnost a realizaci jakýchkoli investic v plynárenství, je ochota státu převzít kritickou infrastrukturu jednoznačným signálem, že má cenu do plynu i dále investovat. Vedle toho je třeba brát v úvahu nepostradatelnost a úzkou provázanost všech třech složek plynárenské soustavy – přepravy, distribuce a skladování. Jedna bez druhé nemůže samostatně fungovat. V ideálním případě se může stát majetkově účastnit ve všech třech složkách,” říká dále Čambala.
ČEPS zaplatí miliony korun náhrad za pondělní vypnutí solárů. Elektřinu už nebylo kam poslat
Číst článek
To by znamenalo, že stát by musel vedle zásobníků a Net4Gas koupit i podíl v rovněž soukromém GasNetu, který vlastní distribuční potrubí.
Mimochodem tady bude zajímavé sledovat ještě jeden aspekt návratu státu do plynárenské infrastruktury. Ne všichni jsou z něj nadšeni, stát by se mohl stát jistým silným protihráčem energetické skupiny kolem miliardáře Daniela Křetínského, který vlastní plynovody na Slovensku. Určité pnutí na trhu tak lze očekávat.
Výpadek uhelných elektráren samozřejmě jen nové plynovky nespasí. Na náhradě se budou podílet zhruba z poloviny i OZE. Těch by podle Petra Čambaly mohlo přibýt – pokud jde o fotovoltaiku – až 14 GW a další 2GW ve větrných elektrárnách. K tomu se budou muset postavit i velké baterie na akumulaci o kapacitě 3GW.
Co by mohlo pozitivní výhled s plynem ještě trochu pokazit, je pak návrat na zem z pohledu ekonomiky. Jeden ze soukromých investorů se tu v současné době paroplynovou elektrárnu pokouší postavit a nahradit starý zdroj na uhlí. Ekonomicky to ale nevypadá růžově. Pokud plyn vydrží jako palivo do roku 2045, za méně než 20 let by se mu musela vrátit investice v odhadované výši mezi 20 až 25 miliard korun. O levnou energii tedy ve srovnání se „starým“ uhlím rozhodně nepůjde. Jiné lepší možnosti ale asi nebudou.
