Na záchranu vzácných knih chce Národní archiv získat stamiliony
Tisíce svazků vzácných knih a tiskovin v archivech a knihovnách mohou být nenávratně zničeny. Stárnoucí křehký a zažloutlý papír se pomalu rozpadá na prach. Ohroženy jsou nejvíce vzácné dokumenty z let 1850 až 1980, kdy se psalo a tisklo na nekvalitní papír, který rychle stárne. Národní archiv s Národní a Moravskou zemskou knihovnou proto v příštím roce požádají o dotace z norských fondů na záchranu českých archiválií.
„List po listu se nastříká odkyselovací roztok, potom se v digestoři proudem teplého vzduchu metylalkohol odpaří,“ popisuje speciální metodu odkyselování starých tisků Michal Ďurovič z Národního archivu v Praze.
Právě tento způsob ošetření archiválií je jediným, který může starým knihám prodloužit životnost i o několik stovek let.
V prosklené digestoři právě restaurátor knih Roman Straka vysouší fénem jednotlivé stránky vzácných velkých desek zemských. Objemné knihy s barevným malovaným hřbetem, do které se v sedmnáctém století zapisoval majetek a pozemky jednotlivých rodů:
„Problém Zemských desek spočívá v tom, že je tam velmi výrazný korozivní vliv železogalového inkoustu. Jeho vlivem se někdy až rozpadá papírová podložka. Naším úkolem je vysokou kyselost papírové podložky a inkoustu malinko zvýšit do nějaké neutrální oblasti.“
Odkyselování starých knih je velmi zdlouhavé a náročné. Trvá v průměru dva týdny, ale mnohdy se musí proces opakovat. Restaurátor musí list po listu archiválii vysušovat a dávat přitom pozor, aby inkoustové písmo neporušil. Na rukou má gumové rukavice, na sobě plášť a ústa si chrání respirační rouškou.
„Protože roztokem této látky je methanol, takže musí být přísné pracovní podmínky.“
Nekvalitní papír
Žloutnutí a křehnutí papíru a jeho rozpad je dnes největším problémem všech knihoven a archivů. Nejhůře jsou na tom tiskoviny vyrobené v druhé polovině devatenáctého století ze dřeva s použitím kyselého pryskyřičného klížení. Takový papír není odolný proti stárnutí, říká Michal Ďurovič z Národního archivu:
„V té době se začal vyrábět papír z rozemletého dřeva, vznikaly různé buničiny. Jen pro představu, v Národním archivu máme z tohoto období zhruba 90 procent archiválií.“
Tedy dalo by se říci, že většina archiválií Národního archivu je vyrobena právě v kritickém období nekvalitního papíru. Více než polovina z nich se pak řadí do nejvzácnějších a nejdůležitějších dokumentů. Odkyselování tisků je tak pro zachování historických informací nezbytné. Zatím ale v Česku neexistuje rychlá a účinná metoda, takzvané hromadné odkyselení. Restaurátoři musejí tisky zachraňovat po jednotlivých kusech.
Hromadné odkyselení, které může prodloužit životnost knih až o čtyři sta let, už používají například archivy a knihovny ve Švýcarsku, Nizozemí, Německu nebo například Polsku. I Česko na tuto metodu shánělo tři miliony eur před třemi lety z norských fondů. Podruhé se pokusí o dotace z těchto fondů žádat Národní archiv s Národní a Moravskou zemskou knihovnou příští rok.