Na bavorské straně Šumavy kůrovec není ekologický problém
Snad žádný jiný brouk nevzbuzuje tolik vášní jako kůrovec. Asi máte v živé paměti, jak policie vynáší z šumavského lesa ekologické aktivisty, kteří bránili kácení stromů v bezzásahové zóně. Jedni osočují druhé, že porušují zákon. Na německé straně Šumavy mají také kůrovce. A přesto je tam klid. I proto se do Bavorského lesa vydal reportér Radiožurnálu Pavel Polák.
Vstupujeme do lesa, kde před 15 lety zaútočil kůrovec a v podstatě veškerý les zmizel; kolem jsou suché pahýly tak čtyři metry vysoké. Jak rychle se les vlastně obnovuje? ptám se ředitele parku Franze Leibla.
„Kůrovcovou kalamitu jsme měli před patnácti lety, dnes tady roste plno mladých stromků různých druhů - nejvíce je zastoupený smrk. Jsou tu ale i jeřáby, bříza a také buk. Zkrátka tady roste divoký, mladý přírodní les, a to je značka našeho parku."
Skláníme se společně k malému smrčku, který je vysoký 30 centimetrů, a jak jsme právě spočítali, osm let starý. Hned vedle je smrček mnohem, mnohem vyšší, ten je starý 15 let.
„Ten les se postupně obnovuje,“ říká Franz Leibl. Když se podíváme kolem sebe, tak jsou tady pahýly odumřelých stromů, jsou tady listnáče, nové smrky, které tu začaly růst poté, co původní smrky odumřely. Teď je rok 2011, zhruba 20 let je tady ta bezzásahová zóna. Jak to tu bude vypadat za dalších 20 let?
„Bude to záležet na počasí. Nicméně za 20 let tady bude smrkový les s příměsí ostatních druhů. Stromy, které máme nyní před sebou, budou dvakrát tak velké. Bude to prostě normální les. O něco pestřejší než běžné hospodářské lesy," konstatuje šéf národního parku Franz Leibl.
Ze strání Bavorského lesa zatím stále vyčnívají šedé kmeny zničených smrků. Navzdory tomu chodí po lesních vyznačených cestách turisté.
„Vím, jak ten les vypadal před tím, než se do něj pustil kůrovec,“ říká sedmačtyřicetiletý Heinz. Poprvé tady byl na výletě, když mu bylo sedm let. „Byl to hustý smrkový les. Když potom úplně zmizel, byl to docela drsný pohled. Teď se to už ale evidentně zlepšuje."
„Člověk má dobrý pocit, když vidí, jak se příroda vzmáhá. Dřív tu byla smrková monokultura, teď tady vzniká přírodní les."
Otto je opřený o hůlky a s tím, co říká Heinz, souhlasí. „Je to zajímavé vidět zároveň mrtvé holé kmeny a pod nimi živý hustý porost. To je čistá příroda."
Franz Leibl je v podstatě teprve třetím ředitelem Národního parku Bavorský les, který existuje už více než čtyřicet let. Důležitá je kontinuita, říká pan Leibl. A potom čas. „Člověk musí prostě konstatovat, že les potřebuje čas. A že je potřeba mu ho dát."
