Litvínovský brankář Hübl doufá ve zlepšení obrany
Má to ale ten náš gólman těžké - podobnou poznámku na adresu litvínovského brankáře Jaroslava Hübla si možná při včerejším utkání s Brnem neodpustil leckterý z domácích fanoušků. I když díky zisku tří bodů bylo nakonec všechno zlé zapomenuto, občas Severočeši v obraně nechtěně připomínali tribunám, že hokej je hrou chyb.
„Už loni jsme ke konci hráli stylem, že sice jsme dávali dost gólů, ale i hodně dostávali. My neumíme hrát vyložený obraný styl a kór doma to musíme válcovat. Samozřejmě já nejsem spokojený, když dostaneme víc gólů. Když vyhrajeme, tak se to přece jen dá nějak pochopit, ale chyby tam jsou. Já si myslím, že je to začátek sezóny a že postupem času obranu zlepšíme a gólů budeme dostávat míň,“ doufá Jaroslav Hübl.
I když je ale brankář obklopen svědomitě bránícími spoluhráči, může třeba některý z fanoušků poznamenat: Nezávidím mu, má to těžké. A nebude tím mít na mysli jeho hokejové povinnosti, ale bytelnou výstroj. Kolik asi váží?
„Nevím přesně, ale když táhnu bágl, tak mi přijde strašně těžký. Když je to nacucaný po zápase tak odhaduji, že to tak patnáct kilo mít bude. Naštěstí máme dobrý sušáky, takže výstroj je před zápasem suchá, což je podstatný rozdíl než po zápase. Třeba lapačka před zápasem neváží skoro nic a po zápase je docela těžká.“
Našinec by se ani nedivil, kdyby brankář popocházel kolem zimního stadionu s pořádně napěchovaným ruksakem na zádech. To aby, když už na sobě nemá bytelnou výstroj, nebyl tak úplně nalehko.
„Ne, ne, nic takového. Myslím si, že trénování je ažaž a kdybych ještě měl mít ruksak, tak nevím, jestli bych to vydržel,“ zavrhuje podobný tréninkový zlepšovák Jaroslav Hübl. Pro něho i další extraligové brankáře platí stejně jako v loňské sezóně pravidlo, podle kterého Asociace profesionálních klubů pečlivě kontroluje rozměry brankářské výstroje. To aby - laicky řečeno - přece jen zbylo v brance kousek místa pro soupeřovy střelce.
„Před sezónou bylo sezení ve Velké Bíteši, tam se výstroj celá přeměřovala a dávali se na to podpisy. Loni se měřilo nejdřív po každém zápase ale v půlce sezóny se to začalo dělat takhle.“
Nicméně třeba v loňské sezóně bylo pár klubů, které zaplatily pokutu za to, že výstroj jejich gólmanů neodpovídala stanované normě. A co Jaroslav Hübl? Neměl nutkání zkusit štěstí a tak trošičku švindlovat? „Já jsem to většinou měl objednané z továrny, takže jak to přišlo, tak to bylo. Nikdy jsem si na to nic nenašíval. Já si myslím, že ona to zase taková potřeba není. Možná trošku nevýhodou v nových rozměrech jsou dresy. Jsou hodně upnuté a vtom a se někdy špatně hýbalo.“
Jakou pomoc může očekávat od svých brankářských rekvizit, to ví tedy litvínovský gólman docela přesně. A kdy asi začíná přemýšlet o tom, co nepříjemného mu přichystá soupeř?
„Většinou v den zápasu, když se jde ráno na zimák na rozbruslení, tak už začínám přemýšlet, s kým hrajeme, kdo by tam mohl být nejnebezpečnější a přemítat si dokola akce z loňské sezóny, abych věděl, kdo kam střílí. Samotné soustředění je pak až dvě hodiny před zápasem, když se přijde na stadion.“
